Právo na informace

Informační spor Oživení s Českými drahami o smlouvy na rekonstrukci Masarykova nádraží trvá již devátým rokem. Původní žádost o informace z roku 2012 dodnes nebyla vyřízena v souladu se zákonem, a to i navzdory pravomocnému rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a pěti rozhodnutím Úřadu pro ochranu osobních údajů. Spor o poskytnutí požadovaných informací neurychlila ani novela zákona o svobodném přístupu k informacím, která měla zabránit tzv. ping-pongu. Podali jsme proto ve věci novou žalobu.

V roce 2017 jsme se dověděli o možném podhodnocení nájmu prostor pro dialyzační středisko v Nemocnici Na Homolce. Podali jsme žádost o informace na veškeré smlouvy mezi nemocnicí a společností B. Braun Avitum, která dialýzu provozuje od r. 2007. Obdrželi jsme smlouvy se začerněnými údaji o cenách nájmu.

Museli jsme tedy podat správní žalobu a čekat 3 roky, než jsme u soudu vyhráli a ceny vysoudili. Ovšem 3 měsíce po podání naší žádosti se začaly dít věci. Vedení nemocnice zatlačilo na B. Braun a po 10 letech zvedlo nájem alespoň o 10% a přidalo inflační doložku. Někdy stačí i dobře mířená otázka a dějí se divy.

Jednou z největších překážek v přístupu k informacím byl tradiční ping-pong mezi povinným subjektem a jeho nadřízeným orgánem. Povinné subjekty často nerespektovaly právní názor nadřízeného orgánu a i přes několikerá zrušující rozhodnutí odmítaly poskytovat informace. V takových případech mohl žadatelům pomoci pouze soud, který jediný disponoval pravomocí uložit povinnost informace poskytnout. Novela zákona o svobodném přístupu k informacím tento rok tuto pravomoc svěřila i nadřízeným správním orgánům. K lepšímu vymáhání práva na informace ale nedošlo, neboť povinné subjekty přišly s novou taktikou, jak informace neposkytovat.

Právo na informace je jedno ze základních práv každého občana, definované v čl. 17 Listiny základních práv a svobod. Praktická vymahatelnost zákona ovšem často pokulhává. Příkladem za všechny může být naše snaha získat kopii studie, která se týká kvality ovzduší ve městě Velké Hamry. Zlepšení v dosavadní praxi nekonečného kolečka odvolávání má od 1. 1. 2020 zajistit tzv. informační příkaz - vymahatelný exekuční titul nadřízeného orgánu k poskytnutí požadovaných informací.

 

Podle našich zjištění dostávali uvolnění zastupitelé města Bystřice nad Pernštejnem odměny za funkce v různých obecních společnostech. Zatímco bystřické obecní společnosti v případech stejných zastupitelů odmítly naše žádosti o informace, k jejich smůle, brněnská Vodárenská akciová společnost informace poskytla a potvrdila zaběhlou praxi v rozporu se zákonem. Dvě z obecních společností teď žalujeme u soudu.

Jedním z dlouhodobých problémů rozhodovací praxe Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže je netransparentní ustavování rozkladových komisí, které se podílejí na rozhodování v druhém stupni. Dohledat, jací členové rozkladové komise rozhodnutí připravili a které úvahy konkrétních členů rozkladových komisí vzal předseda ÚOHS za své a proč je dodnes nemožné. Nyní Úřad po několika letech soudního sporu zveřejnil alespoň jejich složení. Zároveň přiznal, že dosažené vzdělání ani odbornou praxi členů komisí nevyžaduje, neboť předseda ÚOHS si je jmenuje sám podle vlastního uvážení.

Spor s Českými drahami, a.s. (ČD) je ukázkovým příkladem toho, jak lze v ČR efektivně bránit veřejné kontrole. Od roku 2008 se Oživení zajímá o plánovaný developerský rozvoj v oblasti Masarykova nádraží. Více o kauze zde: https://www.oziveni.cz/2014/05/proces-revitalizace-masarykovo-nadrazi/ Ani po 10 letech (!) jsme se nedokázali dobrat výsledku, zda byly smlouvy s developery výhodné či nikoli. Neskutečné obstrukce Českých drah nás vedou spíše k závěru, že smlouvy byly značně nevýhodné. Jde o pozemky, na kterých se nyní snaží developovat skupina PENTA.
V souvislosti s předešlou kauzou Českomoravské komoditní burzy jsme se obrátili i na OTE, a.s. (Operátor trhu s elektřinou) s žádostí o informace. Jelikož společnost OTE, a.s. byla zřízena organizační složkou státu (Ministerstvem průmyslu a obchodu) a Česká republika ve společnosti vlastní 100%, nepočítali jsme ani s možností, že by nám společnost nechtěla vyhovět. Věc se nyní dostala až k Ústavnímu soudu.