Jak na korupci (předmluva)

Skoro každý starosta, tajemnice, hejtman či ředitelka obecní firmy zažili kritiku, že to či ono rozhodnutí bylo zkorumpované, že si kdosi “koupil” zakázku, slevu, výhodu, prominutí, že jistá suma peněz či majetek míří někomu “do kapsy”. V mnoha případech si nejen občané, ale i poctiví úředníci a funkcionáři řekli: Není na tom něco? Jsem si opravdu jistý, že někdo na úřadě “nezanáší”? Jakou mám jistotu? Jaká máme na radnici (kraji) zavedená protikorupční opatření, která tato rizika sníží?

Zopakujme si, že:

  • korupce je škodlivá z toho prostého důvodu, že důležitá rozhodnutí jsou určována nízkými motivy bez ohledu na následky pro obec, kraj a občany,
  • každá korupce zvyšuje veřejné výdaje a tahá více peněz z kapes každého občana (představme si to i tak, že zmenšuje měšec použitelný na dobré věci),
  • každá korupce způsobuje nepřehlednost, nesrozumitelnost a nedůvěryhodnost rozhodování úřadu (korupční politik nebo úředník musí kolem sebe vytvářet mlhu nejasných kompetencí, průtahů, bezdůvodných kroků),
  • každá korupce dříve či později podkope důvěru občanů v úřad, ve funkcionáře, v politické strany, a nažene tak hlasy voličů populistům a extremistům,
  • na mnoho případů korupce se dříve či později přijde, bláto pak lítá i na čisté, a “požitky” z korupce se často nevyrovnají problémům, které si korupčník přivodí (policie i novináři jsou v odhalování korupce stále aktivnější a vynalézavější).

Chtít nestačí

Rozhodli jste se pro boj s korupcí? Ano. A umíte to?

Jakou povahu má nepřítel, zvaný KORUPCE? Trefné je přirovnání k chobotnici. Nejen kvůli názvu televizního seriálu. Nejdůležitější rys korupce je, že má mnoho různých chapadel. Když jedno či dvě useknete, nejen že jste chobotnici nezahnali, vy jste ji posílili! Naučila se lépe přežít, zjistila, kam chapadla nestrkat a jak se vyhnout sekeře.

Celostní (holistický) postup proti korupci

Hlavní pravidlo boje s korupcí je postup zároveň na více frontách. To znamená nejen ve více věcných oblastech (veřejné zakázky, prodeje bytů, stavební řízení, pronájem tržnic), ale především ve více rovinách. Nestačí jen zveřejňovat výsledky veřejných zakázek, pokud zároveň nefunguje účinné šetření stížnosti na případnou korupci nezávislé na případných podezřelých. V takovém případě by si chobotnice ze zveřejňování snadno udělala pevný krunýř: hleďte, jak jsem transparentní!

Ale ani dvě uvedená opatření nezaručují úspěch. Celostní přístup vyžaduje podívat se i po dalších “spojencích”. Pokud je ve městě veřejnost trvale uspávána obrazem skvělých úspěchů a lepších zítřků v periodiku, ovládaném radnicí, v němž chybí diskuse, polemika, alternativní názor, pak bude chybět i důležitý prvek celé rovnice – energická občanská aktivita.

Výchozí bod

Výchozí bod, v němž je třeba začít v boji s korupcí, je pochopit příčiny, slabiny a podněty, které korupci živí. “Porozumění začíná rozptýlením mýtu, že korupce je otázkou “kultury”. Ve většině kultur jsou dárky dávány otevřeně a viditelně; anonymní účet ve švýcarské bance však není součástí tradiční kultury žádné země. Lidem žijícím ve společnostech, v nichž je korupce údajně “součástí životního stylu”, se většinou tyto praktiky ze srdce protiví.” (Kniha protikorupčních strategií, Transparency International, Praha 2000). Dokud se představitelé města, kraje, úřadu, ale i občané nezbaví názoru, že “korupce byla, je a bude” a že “každý bere”, dotud budou všechny jednotlivé protikorupční kroky izolovanými vojáčky, kteří dříve či později marně padnou.

Jste opravdu rozhodnutí?

Chcete s bojem proti korupci vážně začít. Nejdřív ale musíte projít malým testem: pokud se opravdu rozhodnete přijmout všechna dále uvedená opatření, a nezačnete se nad nimi vymlouvat na objektivní příčiny a místní specifika, je vaše rozhodnutí pevné.

Mezi prvky vážně míněného protikorupčního úsilí patří:

  1. jednoznačný veřejný závazek politického vedení bojovat s korupcí kdekoliv se objeví, včetně vlastních řad,
  2. hlavní důraz klást na prevenci možné budoucí korupce a na systémové změny, spíš než na “hony na čarodějnice” a potrestání minulých korupčníků,
  3. přijetí ucelené protikorupční koncepce promítnuté do předpisů (pracovní řád) a doplněné vytvořením orgánů či funkcí k řešení korupce, jejichž nestrannost je zaručená,
  4. identifikace těch aktivit úřadu, radnice či kraje, které jsou nejnáchylnější k rozvoji korupce a následná revize klíčových předpisů, administrativních postupů a organizace,
  5. ochota zajistit takové platy vedoucích úředníků, které dostatečně odrážejí zodpovědnost za podřízené spojenou s jejich pozicí a které jsou pokud možno srovnatelné s platy v soukromém sektoru,
  6. ochota zveřejňovat maximum informací o rozhodování a další činnosti úřadu, radnice a kraje, ale i o čelních funkcionářích: všechny příjmy, výhody, koupě, smlouvy, granty a podobně, které od radnice, kraje či jejich obchodních společností obdrželi,
  7. vytvoření partnerství mezi radnicí (krajem) a občanskou společností (soukromý sektor, neziskové, profesní a náboženské organizace), včetně prostoru pro šíření alternativních, kritických a opozičních názorů na činnost radnice (kraje).

Komplexní strategie bere zřetel na všechny tyto body a zaútočí na několika frontách najednou. Většina měst, obcí a krajů však nebude schopná učinit všechno naráz. Pokud jste odhodlaní, musíte se rozhodnout, ve které oblasti se nacházejí největší problémy a jaká strategie bude nejefektivnější. Musíte si také uvědomit styčné body různých strategií – která opatření se vzájemně podmiňují.

Korupce začíná nevinným krůčkem na mírně šikmou plochu

Nepředstavujte si, že korupce zanechává na chodbě úřadu krvavé stopy. Ke korupci vede mírný chodníček. Do chapadel chobotnice se mnohdy zapletl policista či úředník přijetím “pozornosti”, jejíž hodnota byla ve srovnání s jeho platem směšná. Říkal si – vždyť to nic není. Na šikmé ploše však začal nabírat rychlost. Má najednou pocit, že se všechno dá zařídit.

Teorie a praxe aneb “Ivánku, kamaráde, můžeš mluvit?”

Proto nepodceňujme ani zdánlivě banální praktická preventivní opatření. Všichni teoreticky víme, jak se poskytuje první pomoc, ale když se stane nehoda, nejraději bychom si zakryli oči. Prosklené dveře do kanceláře či psychologický trénink, kdy si úředníci a funkcionáři zahrají, jako že je přišel někdo zkorumpovat a jak se přitom zachovají, mohou mnoho lidí již v prvním křehkém okamžiku od šikmé plochy odvrátit.

Korupce má vždy snahu rozšířit se. Vytvořit síť, zajistit si další pozice. Propojí se okruh na úřadě, okruh ve stavebních firmách v regionu a okruh v policii. Takové propojení se pak stoprocentně zastřeší i politicky – pokusí se ovládnout místní politické strany anebo postaví ve volbách svoji kandidátku. Koupit si některá média nebývá problém. Propojení policistů, soudců a veřejných funkcionářů v nedávných skandálech ukázalo, že nejde o vzdálené teorie, ale o zdomácnělou praxi.

Jak začít

V mnoha obcích, městech a krajích již jsou zavedena některá protikorupční opatření. Neuškodí však říci, jak by se mohlo začít. Začátkem postupu proti korupci může být průzkum, jak veřejnost vnímá korupci a místa jejího výskytu, už jen proto, aby byl srovnávací základ pro další měření po uplatnění sady opatření.

Existuje také několik obecných opatření, bez kterých bude všechno ostatní snažení kulhat. Důležitý je rozvoj svobodného tisku. Na místní úrovni to znamená otevřít radniční či krajská periodika vydávaná s veřejnou podporou alternativním názorům a polemice. Totéž se týká webových stránek radnice či kraje. Poskytování všestranných informací (fakta, ne propaganda) na internetu je zcela nezbytné.

Další důležitou obecnou součástí holistického přístupu v boji proti korupci je koncepce úřadu jako poskytování služeb – tj. přiblížení veřejných služeb “spotřebitelům”, veřejnosti. Model “poskytovatel služby – klient” je třeba využít ke snížení nákladnosti provozu zprůhledňováním rozhodování. Taková opatření, zvyšující motivaci a zodpovědnost úředníků i klientů, mohou být často zavedena relativně rychle. Vyšší odpovědnost pak vede k tomu, že korupce už není většinou úředníků a občanů tolerována.

Nepochybně je také dobré poučit se u těch, kteří již mají zkušenosti. Metody zavádění transparentnosti a zvyšování odpovědnosti jsou poměrně známé a zdá se, že je lze úspěšně přenášet z jednoho města do druhého.

Typické nástrahy a klacky pod nohama

Protikorupční úsilí může být narušeno následujícími způsoby:

  • omezení “shora” – nastupující politické vedení se může chtít úspěšně vypořádat s korupcí, ale zdědí zkorumpovaný byrokratický aparát, který brzdí jakékoli změny,
  • anebo politickým představitelům chybí vůle bojovat proti korupci,
  • politici dali příliš ambiciózní sliby, jež vedou k přílišným očekáváním a následné ztrátě důvěry veřejnosti (naopak snadno dosažitelné cíle nebo “rychlá řešení” jsou často k udržení veřejné podpory nutná),
  • nekoordinované, jednorázové a “hurá” reformy, ke kterým se nikdo přímo nehlásí a které se nikdo necítí zavázán uvádět do praxe a přizpůsobovat pro aktuální situaci,
  • reformy, které příliš spoléhají na nařízení, vyšetřování, zákony či donucování (což vede k represivním opatřením, zneužívání donucovací moci a výskytu další korupce),
  • reformy, které přehlížejí korupci na vysoké úrovni a zaměřují se jen na “malé ryby”.

Webové stránky – vizitka i nástroj

Všechny postupy, které v tomto balíčku nabízíme a které se rozhodnete použít, můžete prezentovat na webu. Můžete tak získat rychlou zpětnou vazbu, pokud některý z nich budou občané považovat za selhávající či nepřesný.

Webové stránky vám mohou zároveň sloužit jako veřejně sledovatelný nástroj plánování. Mohou se tak stát dobrým protikorupčním nástrojem. Spojují v sobě tři odlišné možnosti:

  1. mohou systematickým zveřejňováním určitých informací omezovat korupční příležitosti,
  2. mohou sloužit jako aktivní nástroj pro zprůhlednění procesů a jejich kritických uzlů, které jsou zvláště náchylné ke korupci (výběr některých zakázek, sledování vyřízení některých agend, podněty a stížnosti), a ke zdokonalení protikorupčních nástrojů, vytipování korupčního potenciálu a odhalení korupčního jednání a korupčních souvislostí,
  3. stránky či jejich protikorupční část zároveň mohou plnit roli veřejného prostředí, sjednocujícího různé strategie boje proti korupci. Mohu být členěny podle jednotlivých strategií, které radnice zvolila pro protikorupční postup. Mohou tak zajistit vysokou míru podpory veřejnosti.

Pro inspiraci

Transparentní (průhledné) prostředí významně omezuje korupci. Podle průzkumu INFOLIGA (www.otevrete.cz) v říjnu 2005 zveřejňovalo na svém webu:

  • zápisy jednání zastupitelstva 43 % krajů, 23 % větších měst a jen 16 % menších měst a obcí,
  • zápisy jednání Rady 7 % krajů, 13 % větších měst a jen 2 % menších měst a obcí,
  • programové prohlášení Rady 64 % krajů 20 % větších měst a jen 4 % menších měst a obcí,
  • strategickou analýzu rozvoje 93 % krajů 56 % větších měst a jen 7 % menších měst a obcí,
  • veřejné zakázky ve zvláštním přehledu 14 % krajů 8 % větších měst a menší města a obce vůbec ne.

Další okruhy zveřejnitelných informací jsou například jmenovité záznamy hlasování či včasné avízo o připravovaných jednáních a rozhodnutích.

Zveřejnit lze také informace o jednotlivých zastupitelích, které by mohly představovat střet zájmů. Například ten, kdo bydlí v obecním bytě za regulované nájemné, bude silně ovlivněn, až bude hlasovat o jeho deregulaci.

…půl je hotovo

Tento balíček opatření proti korupci může představovat standard, z něhož si každý vybere to, co považuje za použitelné a co bude umět uskutečnit. Vybrat si ale jen dvě či tři opatření je stejné jako nedobrat celou dávku antibiotik – viry zmutují a příště už antibiotika nepomohou.

Takže s chutí do toho…

Oldřich Kužílek

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *