2.6  Přijímání darů: nulová tolerance

Na úřadech se často řeší otázka, jak regulovat přijímání darů. Přitom jedinou logickou a schůdnou odpovědí je, že dary se v principu nesmí přijímat žádné. Pokusy o vytváření hranic pro přijímání darů vždy ztroskotají. Zavedete-li omezení, že se nesmějí přijímat dary hodnotnější než tisíc korun, jak dokážete úředníkovi, že nerozpoznal několikanásobně vyšší cenu lahve vína? A jak často smí přijímat dary pod tisíc korun, jednou denně?

Každá samospráva má veřejně deklarovat a vnitřním předpisem stanovit nulovou toleranci k přijímání darů. Výjimku tvoří dary, které nelze z diplomatických důvodů odmítnout (není slušné odmítnout dar od oficiální návštěvy). Takové dary jdou ale automaticky do vlastnictví samosprávy a jsou pokud možno dále věnovány na charitativní účely. Podrobnosti může stanovit vnitřní předpis.

Příklad:

Nulovou toleranci k přijímání darů vyhlásilo před několika lety německé hlavní město Berlín. V rámci tohoto nového opatření se pak přišlo na to, že berlínští politici desítky let chodí zdarma na fotbalová utkání berlínského klubu Hertha, neboť jim zcela automaticky chodí na magistrát volné vstupenky. Politici museli uznat, že v rámci nulové tolerance nemají na tyto vstupenky nárok, a věnují je dále domovům důchodců.

O něco složitější mechanismus pro přijímání darů vypracoval Magistrát města Vídně, neboť připustil možnost přijímat dary zanedbatelné hodnoty. Úředníkům připravil magistrát desatero otázek, které si mají zodpovědět, než dar přijmou. Podrobnosti naleznete zde.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *