Domov » Publikace » Transparentní samospráva » Správní řád vstříc občanům » 7  Trestně právní odpovědnost úředníků

7  Trestně právní odpovědnost úředníků

Při výkonu veřejné správy se lze setkat s trestnými činy vázanými právě na oblast postupů podle správního řádu. Trestné činy jsou vymezeny v trestním zákoně (č. 140/1961 Sb., dále jen TrZ) a mezi nimi jsou upraveny i trestné činy veřejných činitelů, tedy i úředníků správním orgánů (viz § 89 odst. 9 TrZ).

Aby nějaké jednání bylo trestným činem, musí splňovat znaky trestného činu (§ 3 TrZ), které jsou jako „skutková podstata“ definovány v ustanoveních definujících jednotlivé trestné činy. Pro to, aby takové jednání naplňující skutkovou podstatu bylo trestným činem, je dále nezbytné, aby jeho stupeň nebezpečnosti pro společnost nebyl jen nepatrný a konečně aby se jednalo o zaviněné jednání (a to úmyslné, není-li výslovně zákonem stanoveno, že postačí zavinění z nedbalosti).

Trestný čin je spáchán úmyslně (viz § 4 TrZ), jestliže pachatel

  1. chtěl způsobem v tomto zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem, nebo
  2. věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn.

S ohledem na povinnosti úředníků územních samosprávných celků (viz § 16 zákona č. 312/2002 Sb. o úřednících územních samosprávní celků), na požadavek jejich odborné kvalifikace (viz § 19 až § 21 téhož zákona) a konečně zásadu „neznalost zákona neomlouvá“ (v případě úředníků umocněnou právě jejich povinností znát zákony, podle kterých v rámci své profese postupují a rozhodují), lze u porušení zákona úředníkem snáze dovodit, že tento úředník věděl, že zákon porušuje a jaké to může mít důsledky.

Zároveň ze skutečnosti, že zákon vědomě porušil (tj. úmyslně nejednal tak, aby jej neporušil), lze také dovodit, že byl s tímto porušením zákona a jeho důsledky srozuměn. Tedy že trestný čin spáchal úmyslně.

Jednoduše řečeno, úředník má povinnost znát zákony, podle kterých postupuje, a proto jejich porušení (mající znaky trestného činu) lze klasifikovat jako úmyslně zaviněné. Nejen z tohoto důvodu je proto dobré se vyvarovat jakéhokoli jednání, které by účastníci správního řízení mohli vykládat jako trestný čin, což by se mohlo stát zejména při nezdůvodněném rozdílném přístupu k účastníkům, upírání práv některému z nich nebo naopak tolerování porušení zákona jiným účastníkem.

Trestní zákon ve své části druhé, hlavě třetí, oddílu druhém upravuje „Trestné činy veřejných činitelů“ (§ 158 a § 159 TrZ) a v následujícím třetím oddílu upravuje „Úplatkářství“ (§ 160 až § 163 TrZ). V případě úplatkářství zná zákon ustanovení o účinné lítosti (§ 163 TrZ), která se však netýká „veřejného činitele“, ale naopak může sloužit jako nástroj na odstranění korupce a úplatných úředníků. Úředník by se proto měl vyvarovat jakéhokoli jednání, které by mohlo být vykládáno jako „požádání o úplatek“ (i kdyby tak vůbec nebylo míněno, ale mohlo tak jen vyznít).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *