5.4  Přezkumné řízení

Přezkumné řízení je mimořádným opravným prostředkem. Správní orgán v něm z moci úřední přezkoumává pravomocné rozhodnutí v případě, “kdy lze důvodně pochybovat o tom, že rozhodnutí je v souladu s právními předpisy” (§ 94 odstavec 1).

Podle ustanovení § 94 odstavce 4 „Jestliže po zahájení přezkumného řízení správní orgán dojde k závěru, že ačkoli rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s právním předpisem, byla by újma, která by jeho zrušením nebo změnou vznikla některému účastníkovi, který nabyl práva z rozhodnutí v dobré víře, ve zjevném nepoměru k újmě, která vznikla jinému účastníkovi nebo veřejnému zájmu, řízení zastaví.“ Jedná se o uplatnění zásady proporcionality (viz též ustanovení § 100 odstavce 5 v případě obnovy řízení).

Podmínkou pro zastavení řízení je až zjevný nepoměr v újmě. V rozhodnutí o zastavení musí být tento nepoměr dostatečně popsán, stejně tak i skutečnosti a úvahy, které dovedly správní orgán k názoru, že účastník nabyl práv v dobré víře. O dobrou víru se nemůže jednat tehdy, kdy účastník například nesdělil v původním řízení všechny důležité skutečnosti (viz též § 99 odstavec 3) či přezkoumávané rozhodnutí je zjevně nezákonné či nesprávné (záleží na osobních poměrech účastníka, analogicky jako i poučovací povinnost podle § 4 odstavce 2).

Správní orgán také musí pamatovat na zásadu zákonnosti a na veřejný zájem na zákonnosti rozhodování. Dostatečně neodůvodněné zastavení přezkumného řízení může být považováno za projev zlého úmyslu či nekalého jednání.

Účastník, kterému vznikne újma z nezákonného rozhodnutí, které nebylo zrušeno, neboť správní orgán s odkazem na § 94 odstavec 4 zastavil přezkumné řízení, má právo na náhradu vzniklé škody.

Práva nabytá v dobré víře je správní orgán povinen šetřit i v případě postupu podle ustanovení § 94 odstavce 5, tedy jestliže přezkumné řízení nezastavil a rozhoduje meritorně. Pro posouzení dobré víry platí to samé jako výše .

Oproti předchozímu správnímu řádu došlo ke zkrácení lhůty, ve které lze přezkoumávat rozhodnutí (§ 97) a k zavedení subjektivní i objektivní lhůty pro zahájení přezkumného řízení (§ 96). Marné uplynutí těchto lhůt v důsledku nečinnosti správního orgánu je možno vykládat jako jednání v prospěch účastníka, který má výhodu z nezákonného rozhodnutí, nebo může naplňovat skutkovou podstatu trestného činu zneužití pravomoci veřejného činitele.

Podle § 96 se nepřihlíží k vadám řízení, o nichž nelze mít důvodně za to, že mohly mít vliv na soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy, popřípadě na jeho správnost. Jedná se o totožné ustanovení jako v případě odvolacího řízení (§ 89), viz kapitola 5.1.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *