5  Opravné prostředky

5.1  Odvolání

5.1.1  Podání odvolání

Odvolání lze podat ve lhůtě 15 dní ode dne oznámení rozhodnutí. Chybí-li poučení (či je neúplné nebo nesprávné), lze podat odvolání do 90 dnů ode dne oznámení (§ 84), krom případu, kdy správní orgán vydá opravné usnesení (§ 70) obsahující bezvadné poučení.

V případě, že správní orgán některému účastníkovi vydané rozhodnutí vůbec neoznámí, běží tomuto účastníkovi subjektivní lhůta k podání odvolání o délce 30 dní. Tato možnost podat odvolání je omezena jednoletou objektivní lhůtou. Uvedená subjektivní lhůta počíná běžet ode dne, kdy se účastník dozvěděl o vydání rozhodnutí a řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování. Aby tato subjektivní lhůta počala běžet, musí se účastník dozvědět dostatečně konkrétní informace o vydaném rozhodnutí a jeho obsahu, nejen že bylo vydáno či jen obecnou informaci, čeho se týká.

Teprve z textu rozhodnutí účastník zjistí takové skutečnosti, na jejichž základě může relevantně posoudit, jestli pro ochranu svých práv potřebuje podat odvolání a jaké skutečnosti má v odvolání tvrdit. Aby účastník mohl v odvolání uvést, v čem spatřuje rozpor s právním předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo (§ 82 odstavec 2), musí prakticky znát přesný obsah vydaného rozhodnutí. Za první den subjektivní lhůty je tedy nutno považovat den, kdy účastník získal úplný text rozhodnutí.

V případě, že by za první den běhu subjektivní lhůty měl být považován nějaký jiný den předcházející dni, kdy účastník získá celý text rozhodnutí, bylo by nutno dát účastníkovi další novou (subjektivní) lhůtu na doplnění odvolání o další tvrzení vyplývající z částí rozhodnutí, o kterých se nově dozvěděl. Popřípadě, kdyby účastník podal odvolání na základě neúplné znalosti textu rozhodnutí (z důvodu, že jej dosud nemá), měl by správní orgán takovému účastníkovi rozhodnutí doručit a stanovit, že ode dne doručení mu běží lhůta na doplnění odvolání (§ 37 odstavec 3). Kdyby tak správní orgán neučinil a zároveň by trval na splnění povinnosti (tvrdit rozpor se zákonem a nesprávnost hned v odvolání podávaném bez znalosti úplného textu rozhodnutí), diskriminoval by takového účastníka v důsledku toho, že mu přitom sám nedoručil vydané rozhodnutí. Takovéto jednání by bylo zásadním porušením práva na spravedlivý proces (nedoručení rozhodnutí účastníkovi a na to navazující šikana při uplatnění práva na řádný druhostupňový přezkum).

Jestliže správní orgán „opomene“ oznámit své rozhodnutí některým účastníkům, kteří se o něm po čase dozvědí a podají odvolání, a správní orgán v ten okamžik z důvodu, že „zvlášť dbá oprávněných zájmů účastníků“, kteří byli v dobré víře (tj. těch účastníků, kterým úřad řádně doručil), a vyloučí proto odkladný účinek odvolání, pak lze oprávněně za takovým jednáním hledat nekalé úmysly. Například pokud podplacený úředník nejprve účastníkům, kteří by nesouhlasili s rozhodnutím, toto rozhodnutí nedoručí a následně, když podají odvolání, vyloučí jeho odkladný účinek, pak ten, kdo uplácel, v mezičase (než se rozhodne o odvolání) uskuteční, co chtěl a co mu úřad rozhodnutím povolil.

To, že odvolací orgán má „zvlášť dbát oprávněných zájmů účastníků, kteří byli v dobré víře“ je požadavek mající zabránit škodě, která může ze změny či zrušení rozhodnutí vzniknout těmto účastníků. Ovšem pokud v důsledku tohoto dbaní nebude vyřízeno odvolání účastníka, kterému nebylo řádně doručeno rozhodnutí, tak, jak by bylo vyřízeno, kdyby mu rozhodnutí bylo řádně doručeno, pak vznikne takovému účastníkovi škoda v důsledku toho, že mu nebylo rozhodnutí řádně doručeno — tedy v důsledku nesprávného úředního postupu. Při poměřování musí správní orgán dbát na to, aby tato škoda způsobená nesprávným postupem správního orgánu nepřevýšila škodu, která by mohla vzniknout těm, „kteří byli v dobré víře“.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *