4.5.2.1  Usnesení bez předchozího řízení

Další odlišností oproti vydávání „normálního“ rozhodnutí je to, že podle § 76 odstavce 2 lze v případech v tomto odstavci vyjmenovaných vydat usnesení “bez předchozího řízení, jestliže obdobné usnesení bylo týmž správním orgánem podle ustálené rozhodovací praxe vydáno v téže nebo jiné věci za obdobných skutkových okolností”. Toto ustanovení je značně problematické a může vést ke sporům mezi správním orgánem a dotčenými osobami. Bez vyjádření osob, kterých se může usnesení dotknout, nelze v podstatě zjistit, jestli zde jsou „obdobné skutkové okolnosti“. Aby bylo zjištěno, že jsou splněny podmínky pro „nevedení řízení“, musí nejprve řízení proběhnout… Dále v případě vydání rozhodnutí zasahujícího do něčích práv bez toho, že by se tato dotčená osoba mohla vyjádřit (což je možné zásadně jen při vedení řízení), dochází k porušení základního práva na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny.

Zejména v případě rozhodování o tom, jestli někdo je či není účastníkem (§ 28 odstavec 1), nebo o procesní způsobilosti (§ 29 odstavec 1), je možné vydání usnesení bez vedení řízení (s odůvodněním, že se jedná o obdobné skutkové okolnosti, případně s odkazem na „ustálenou praxi“) považovat za důsledek korupčního či jiného nekalého chování, popřípadě za spáchání trestného činu zneužití pravomoci veřejného činitele.

Vydávat usnesení bez předchozího řízení podle § 76 odstavce 2 by se proto mělo používat jen výjimečně, či lépe nikdy, neboť lze navíc očekávat, že toto ustanovení bude – v případě jeho použití – brzy napadeno stížností u Ústavního soudu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *