4.4.3  Důkaz svědeckou výpovědí

Bezprostřední informace od osoby získává správní orgán svědeckou výpovědí. Podrobnosti o tomto úkonu upravuje § 55.

Zákon výslovně stanoví, že každý, kdo není účastníkem, je povinen vypovídat jako svědek. Z toho vyplývá, že účastník povinnost vypovídat jako svědek nemá. Účastník má právo se k předmětu řízení a všem podkladům vyjádřit, k vyjádření však nemůže být nucen.

Výpověď svědka musí být pravdivá a úplná, svědek nesmí nic zamlčovat, pokud k tomu neexistují zákonem stanovené důvody. K nim patří:

  • zákaz výslechu o utajovaných informacích chráněných zvláštním zákonem, které je svědek povinen zachovat v tajnosti, ledaže byl této povinnosti příslušným orgánem zproštěn. Detailní úpravu ochrany tzv. utajovaných informací obsahuje zákon č. 412/2005 Sb.;
  • zákaz výslechu, kterým by došlo k porušení státem uložené nebo uznané povinnosti mlčenlivosti, ledaže byl této povinnosti příslušným orgánem nebo tím, v jehož zájmu tuto povinnost má, zproštěn. Může se jednat např. o mlčenlivost lékařů, advokátů, pracovníků správních orgánů provádějících kontrolu a dozor apod.;
  • možnost odepřít svědeckou výpověď osobě, která by tím mohla způsobit sobě nebo osobě blízké nebezpečí stíhání pro trestný čin nebo správní delikt. Osobu blízkou definuje občanský zákoník v §116 jako příbuzného v řadě přímé, sourozence a manžela. Dále k nim řadí jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném, jestliže by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní.

Správní orgán má ve vztahu ke svědkovi poučovací povinnost. Zejména mu sdělí podmínky práva na odepření výpovědi a zdůrazní povinnost vypovídat pravdivě a nic nezamlčovat.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *