3.8.5  Stížnost

Správní řád nově upravuje postup v případě „neformálního“ podání stížnosti dotčenou osobou. Jak už bylo uvedeno, tato úprava nahrazuje zrušenou vyhlášku č. 150/1958 Ú.l.

Správní řád upravuje institut stížnosti v § 175. Podle tohoto ustanovení mají dotčené osoby (tedy osoby, jichž se činnost správního orgánu v jednotlivém případě dotýká – § 2 odst. 3) právo obracet se na správní orgány se stížnostmi proti nevhodnému chování úředních osob nebo proti postupu správního orgánu, neposkytuje-li správní řád jiný prostředek ochrany.

Například dotčené osoby, jež však zároveň nejsou účastníky správních řízení podle části druhé a třetí, mohou v těchto řízeních využít stížnost podle § 175, například pokud jim správní orgán neumožní uplatňovat jejich práva a oprávněné zájmy (§ 4 odst. 4), nebo je zbytečně zatěžuje (§ 6 odst. 2).

Podmínky projednání podání jakožto stížnosti ve smyslu § 175 správního řádu jsou následující:

  • stížnost je podána „dotčenou osobou“;
  • stížnost směřuje proti nevhodnému chování úřední osoby nebo proti postupu správního orgánu;
  • zákon v daném případě neposkytuje podateli jiný prostředek ochrany k dosažení cíle, který stížností sleduje; takovými prostředky mohou být například odvolání, podnět k provedení přezkumného řízení nebo žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti;
  • stížnost musí dále obsahovat obecné náležitosti podání podle § 37 odst. 2 správního řádu.

Podání, které bude sice jako stížnost označeno, ale podle jeho obsahu se bude jednat například o žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti, o podnět k zahájení přezkumného nebo jiného řízení z moci úřední a podobně, bude správní orgán podle § 37 odst. 1 povinen vyřídit podle příslušných ustanovení zákona (jiných než pro stížnost).

Pokud správní orgán dojde k závěru, že podání označené jako stížnost podala osoba, jež v daném případě není osobou dotčenou, je vždy povinen posoudit, zda podání není podle svého obsahu podnětem k zahájení řízení z moci úřední (§ 42). Pokud zjistí, že tomu tak je, je povinen se jím z tohoto hlediska zabývat a podateli do 30 dnů od doručení sdělit výsledek svého šetření, pokud o to požádal.

Stížnost lze podle § 175 odst. 3 podat písemně nebo ústně (nepochybně rovněž dalšími způsoby a za podmínek, upravených v § 37 odst. 4, zejména elektronicky). O přijetí ústní stížnosti se v případě, že ji nelze ihned vyřídit, nesepisuje protokol, ale písemný záznam. Z hlediska jistoty při případném následném postupu v případě nespokojenosti s vyřízením stížnosti lze doporučit podávání stížností v písemné formě.

Ze stížnosti především musí být patrno, kdo ji činí, čeho se týká (tj. že směřuje vůči nevhodnému chování konkrétní úřední osoby nebo vymezenému úřednímu postupu) a co stěžovatel navrhuje (postačí i obecné vyjádření požadavku na sjednání nápravy, což lze dovodit z povahy věci, ale je možné navrhnout i konkrétní opatření). Je vhodné v ní uvést výslovný požadavek, aby správní orgán stěžovatele vyrozuměl o výsledku šetření a opatřeních přijatých k nápravě, pokud bude stížnost shledána důvodnou.

Stížnost se (podle § 175 odst. 4) podává u toho správního orgánu, který vede řízení, tedy vůči jehož postupu (případně nevhodnému chování v něm zařazených úředních osob) stížnost směřuje. Stížnosti však nemohou projednávat samotné úřední osoby, jejichž chování či postup je napadán. Tyto osoby jsou z projednávání stížnosti zjevně vyloučeny pro svou podjatost (§ 14 odst. 1 ve spojení s § 177 odst. 2 a § 154 správního řádu). Pokud stížnost směřuje proti chování či postupu představeného správního orgánu, zřejmě by měla být postoupena k vyřízení nadřízenému správnímu orgánu (§ 14 odst. 4, § 131 odst. 4 správního řádu).

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *