2.5  Lhůty – počítání času

Není-li lhůta k provedení úkonu stanovena zákonem, je na správním orgánu, aby ji stanovil podle ustanovení § 39 (je-li potřeba). Tato lhůta musí být přiměřená, a to jak vzhledem k úkonu, který má účastník učinit, tak i s ohledem na lhůty stanovené jiným účastníkům (zachování rovnosti účastníků). Proto stanoví-li správní orgán žadateli půlroční lhůtu pro doplnění žádosti, nemůže ostatním účastníkům po jejím doplnění stanovit lhůtu k vyjádření k žádosti v délce pěti dnů. Taková lhůta by byla zjevně nepřiměřená, v rozporu s rovností účastníků, a proto i v rozporu se zákonem. Podobně musí správní orgán zvažovat i to, jak sám naplňuje jemu stanovené lhůty. V případě, že správní orgán čeká s oznámením, že bylo zahájeno řízení, a učiní tak až několik týdnů či měsíců po jeho zahájení (což je v rozporu s ustanovením § 47 odst. 1), pak je nemorální spolu s tímto oznámením stanovit účastníkům lhůtu k vyjádření k věci v řádu dní. Takovéto jednání je v rozporu se zásadou součinnosti s účastníky (§ 4 a dále viz kapitolu 4.1 Oznámení zahájení správního řízení).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *