1.3  Systematika správního řádu

Oproti starému správnímu řádu nový zákon výrazným způsobem rozšiřuje svou působnost. Týká se to jak právních vztahů, na které se použije, tak i okruhu správních orgánů, na které dopadá (viz předcházející výčet). Tato koncepce je výrazem ústavní zásady vyjádřené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle které veřejnou moc lze vykonávat pouze v případech, mezích a způsoby, které stanoví zákon. Změna v koncepci správního řádu se pak odráží v jeho systematice.

Část I. zákona „Úvodní ustanovení“ (§ 18) se zabývá vymezením působnosti, která již byla stručně popsána a dále definuje základní zásady činnosti správních orgánů.

Část druhá a třetí správního řádu upravuje tzv. „formální správní řízení“. Tedy správní řízení, kde se rozhoduje o právech nebo povinnostech fyzických a právnických osob. Jedná se o správní řízení, které bylo obsahem starého správního řádu.

Část druhá s názvem „Obecná ustanovení o správním řízení“ (§ 9129) obsahuje většinu nejčastěji užívaných ustanovení v „běžných“ správních řízeních. Do části třetí, označené jako „Zvláštní ustanovení o správním řízení“ (§ 130153) byla vyčleněna úprava některých speciálních procesních institutů, jejichž využití je omezeno na omezený okruh správních řízení. Toto rozdělení ovšem vedlo v řadě případů k oddělení vzájemně souvisejících ustanovení, týkajících se stejných nebo logicky navazujících procesních institutů a situací – například úpravy příslušnosti správních orgánů (§ 10 a 11) a jejích změn (§ 131 a 132), resp. sporů o věcnou příslušnost (§ 134), dále ustanovení o dokazování (§ 51–56) a o zajištění důkazu (§ 138) nebo ustanovení o odvolání (§ 81–93) a rozkladu (§ 152); v následujícím textu jsou proto tato ustanovení vykládána společně. Některá ustanovení obsažená v třetí části se budou užívat jen na základě odkazu ve zvláštním zákoně (například § 139 – předběžná informace, § 140 – sporné řízení, § 145 – řízení s předstihem žádosti atd.). Pro aplikaci části druhé a třetí je nutné zdůraznit, že správní řád je subsidiárním právním předpise. To znamená, že se uplatní v situacích, kdy neexistuje speciální právní úprava řízení. Nejprve se použije speciální právní úprava, např. stavební zákon nebo přestupkový zákon, a teprve jestliže tyto určitou část řízení neupravují, je nutné postupovat podle správního řádu.

Část čtvrtá správního řádu (§ 154158) se podle svého názvu vztahuje na vyjádření, osvědčení a sdělení správních orgánů (a podle znění § 154 kromě toho ještě na „provádění ověření“). Ve skutečnosti jde ale o obecnou úpravu všech postupů správních orgánů, pokud nejsou z působnosti správního řádu vyloučeny a pokud nejsou správními řízeními ve formálním smyslu ani nesměřují k vydání opatření obecné povahy nebo se netýkají veřejnoprávních smluv.

části páté159170) je obsažena obecná úprava veřejnoprávních smluv. V § 159 odst. 1 správní řád definuje veřejnoprávní smlouvu jako „dvoustranný nebo vícestranný právní úkon, který zakládá, mění nebo ruší práva a povinnosti v oblasti veřejného práva“. Veřejnoprávní smlouva může být uzavřena, pokud tak stanoví zvláštní právní předpis, buď mezi správními orgány, nebo i mezi správním orgánem a soukromým subjektem. Jedná se o nový institut, kterým bude možné podle nového stavebního zákona účinného od 1.1.2007 nahradit například stavební povolení. Při postupu podle části páté správního řádu se kromě v ní obsažených ustanovení dále použijí obdobně ustanovení části první (obecné zásady), přiměřeně ustanovení části druhé (obecná ustanovení o správním řízení) a „nestanoví-li tento zákon jinak“, pak rovněž přiměřeně ustanovení občanského zákoníku, s výjimkou ustanovení, vyjmenovaných v § 170 správního řádu. Podle § 182 odst. 2 se ustanoveními správního řádu řídí i veřejnoprávní smlouvy vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; vznik těchto smluv, jakož i nároky z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

části šesté171174) správní řád upravuje institut opatření obecné povahy. Podle důvodové zprávy k zákonu se jedná o zvláštní typ úkonu správního orgánu vůči neurčitému okruhu osob, který leží na pomezí mezi rozhodnutím a právním předpisem. Opatřením obecné povahy se tedy přímo nezakládají, neruší ani nemění konkrétní práva a povinnosti, ale mohou jím být ovlivněny zájmy konkrétních osob. I pro řízení o vydání opatření obecné povahy se kromě části šesté použijí obdobně ustanovení části první a přiměřeně části druhé (viz § 174 odst. 1). Opatřením obecné povahy bude například územní plán obce, který byl dosud podle starého správního řádu stanoven vyhláškou, nebo rozhodnutí o uzavření ulice z důvodů čištění (viz kapitola 6.3).

Část sedmá správního řádu – společná, přechodná a závěrečná ustanovení (§ 175183) – obsahuje mimo jiné v § 175 úpravu stížností „proti nevhodnému chování úředních osob nebo proti postupu správního orgánu, neposkytuje-li tento zákon jiný prostředek ochrany.“ Tato úprava nahrazuje vyhlášku č. 150/1958 Ú.l., o vyřizování stížností, oznámení a podnětů pracujících, zrušenou k 1. 1. 2006 nařízením vlády č. 370/2005 Sb. Dále jsou v této části obsažena ustanovení, doplňující obecné vymezení rozsahu působnosti správního řádu (§ 177180), ustanovení vymezující pojem „nadřízený správní orgán (§ 178), přechodná ustanovení týkající se řízení a jiných postupů správních orgánů, započatých před nabytím účinnosti nového správního řádu (§ 179182) a konečně rušící zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (starý správní řád).

Část osmá (§ 184) stanovila vstup správního řádu v účinnost dnem 1.1.2006.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *