Domov » platforma Bezkorupce » Audiovizuální záznamy ze zastupitelstev » Úřad pro ochranu osobních údajů VS. zveřejňování záznamů ze zasedání zastupitelstev

Úřad pro ochranu osobních údajů VS. zveřejňování záznamů ze zasedání zastupitelstev

Tento text mapuje vývoj postoje, který zaujímal Úřad pro ochranu osobních údajů k problematice pořizování a zveřejňování videozáznamů ze zasedání zastupitelstev samospráv v průběhu let 2010-2012. Provedli jsme ho na základě analýzy dokumentů, které jsme od Úřadu obdrželi v odpověď na infožádost z února 2012. Všechny odpovědi si můžete stáhnout v tomto odkazu. Nutno tedy podotknout, že další vývoj tento text zatím nereflektuje.

Můžete se v něm seznámit jednak s aktuálním stanoviskem Úřadu ke konkrétním otázkám:

  • Zakročí úřad v případě, že účastník zasedání není spokojen se samotným faktem, že ze zasedání někdo pořizuje záznam?
  • Je možné zakročit proti účastníku zasedeání, který si v rozporu s přáním jiného účastníka pořizuje záznam?
  • Je pořizování záznamů ze zastupitelstev z pohledu ÚOOÚ zpracováváním osobních údajů?
  • Jaký je vztah záznamu a zápisu? Může obec po pořízení zápisu záznam zničit?
  • Může obec zveřejnit záznam na internetových stránkách?
  • Je možné záznam zveřejnit na základě zpravodajské licence?
  • Je možné záznam zveřejnit po anonymizaci chráněných údajů?
  • Je možné záznam zveřejnit na základě žádosti podle zákona 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím?

Zároveň se zodpovězením těchto otázek text mapuje zvraty a nejednotnost právního názoru Úřadu pro ochranu osobních údajů v komunikacemi se zástupci veřejnosti a samospráv. Považujeme tento charakter za alarmující, neboť nejednoznačný výklad problematicky ze strany úřadu, který může ve své gesci udělovat pokuty ve výši až 10 000 000 Kč, má přirozeně fatální dopad na vůli samospráv a občanů na přistoupení ke kroku, který by mohl v masivním měřítku přispět ke ztransparentnění rozhodování zastupitelstev.

Na závěr úvodu podotkněme, že v zájmu nalezení konzistentní interpretace celé problematiky, jsme se rozhodli v rámci platformy Bezkorupce k pořízení komplexní analýzy problematiky ve všech jejích rovinách. Z důvodu větší objektivity jsme k ní nechali vypracovat oponentní posudek (je součástí souboru v odkazu). Doufáme, že se nám za její pomocí podaří otevřít s ÚOOÚ a dalšími relevantními institucemi diskusi a zabránit omezování zveřejňování záznamů, které je podle výsledků analýzy v principu bezproblémové.

Přehled názorů dalších relevantních institucí a právníků neleznete na stránce https://www.oziveni.cz/videozaznamy/.

Úřad pro ochranu osobních údajů: záznamy ze zasedání zastupitelstev je možné zveřejňovat. Nebo tedy spíše není. Nebo je?

Na konci roku  2010 se ještě zdálo, že Úřad pro ochranu osobních údajů nemá se zveřejňováním záznamů v zásadě žádný problém.

Podnět na „provedení opatření k zabránění nadměrného zasahování do soukromí aplikovaným kamerovým televizním systémem a záznamem a šířením záznamu“ dostal ÚOOÚ již v dubnu 2010. ÚOOÚ však ve své odpovědi pisateli konstatoval, že neshledal důvody k zahájení řízeníSamotný fakt zveřejňování záznamů bez poukazu na konkrétní domněle protiprávní zveřejnění osobních údajů zákona tak ÚOOÚ alespoň ve své dozorové agendě za problematický nepokládá.

V prosinci 2010 se setkáváme s další odpovědí, která formuluje postoj ÚOOÚ. Formulace vztahující se ke zveřejňování videozáznamu z jednání zastupitelstva z pohledu zákona 101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů je jasná: Zveřejňování záznamů ze zastupitelstev není z pohledu zákona o ochraně osobních údajů zpracováváním osobních údajů – a tedy nespadá do působnosti ÚOOÚ.

Uvedený postup (tedy připravit kameru na zastupitelstvo města tak, aby byla schopna provádět online výstup z jednání ZM a záznamy, které budou následně prezentovány na www města) není podle našeho názoru zpracováním osobních údajů ve smyslu zákona, mimo jiné pro absenci prvku systematičnosti zpracovávání osobních údajů, které jsou zabírány nahodile.

Sdělení však zároveň upozorňuje na možnou kolizi s § 12 Občanského zákoníku – který ale není v gesci ÚOOÚ. Z tohoto důvodu k němu Úřad nemůže poskytnout závazný právní výklad:

Může se však jednat o podezření z porušení ustanovení § 12 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, podle kterého mohou být podobizny, obrazové snímky a obrazové a zvukové záznamy týkající se fyzické osoby nebo jejích projevů osobní povahy, pořízeny nebo použity pouze se svolením předmětné fyzické osoby.“

(odpověď na dotaz tajemníka Městského úřadu České Lípy, jakým způsobem naložit s otázkou zveřejňování osobních údajů ze zastupitelstev.

Odpovídá JUDr. Zdeněk Koudelka, ředitel odboru pro styk s veřejností)

V dubnu 2011 ÚOOÚ vysvětluje starostce obce, proč není možné zakročit proti občanovi obce, který si zasedání zastupitelstva zaznamenává na diktafon a tento záznam po anonymizaci osobních údajů vyvěšuje na internetové stránky:

Zákon o ochraně osobních údajů se dle § 3 odst. 3 nevztahuje na zpracování osobních údajů, které provádí fyzická osoba výlučně pro osobní potřebu. Pokud si občan na zasedání zastupitelstva pořizuje zvukový záznam, tedy včetně osobních údajů, které jsou během zasedání zmíněny, a tento záznam si doma poslechne a osobní údaje v něm obsažené vymaže, potom na jeho jednání zákon o ochraně osobních údajů nelze aplikovat. Jsou-li potom ze záznamu, který je umístěn na internet či jinak zveřejněn, veškeré osobní údaje vymazány, nelze hovořit o zpracování osobních údajů ve smyslu zákona o ochraně osobních údajů a tento právní předpis se na dané konání nevztahuje.

Jestliže se cítí osoby na záznamu zachycené dotčené ve svých osobnostních právech, potom jim nezbývá než svá práva uplatnit u obecného soudu žalobou na ochranu osobnosti.”

(píše v odpovědi starostce JUDr. Alena Kučerová, náměstkyně sekce dozorových činností)

V zásadě tedy doposavad jak ve své konzultační, tak dozorové agendě, ÚOOÚ zveřejňování záznamů ze zasedání obecních zastupitelstev neproblematizuje. Pouze upozorňuje, že účastníci jednání, kteří by pořizování či zveřejňování záznamu mohli pociťovat jako zásah do svého soukromí, by se mohli obrátit na soud a vést s pořizovatelem soukromoprávní spor.

Ve stejném měsíci, tedy dubnu 2011 se ovšem objevují už mnohem nepříznivější odpovědi na otázky samospráv, jak se úřad staví k tomu, že by ony samy zveřejňovaly záznamy na svých stránkách:

Za přípustné považuje Úřad pouze pořízení záznamu pro účely vyhotovení písemného zápisu ze zasedání v kontextu příslušných ustanovení zákona č. 128/2000 Sb. o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů. Pořízením zápisu, nebo uplynutím doby přiměřené pro pořízení zápisu (cca 3 dny) končí doba pro uchovávání záznamu v souladu s jeho účelem a záznam musí být zlikvidován.”

(viz. odpověď JUDr. Zdeňka Koudelky, ředitele odboru pro styk s veřejností)

Z této radikální pozice byl však Úřad v následující korespondenci nucen postupně ustoupit, neboť tajemník města Bzenec přišel se dvěma zásadními argumenty, proč by záznamy měla obec moct uchovávat déle. První se týkal potřeby použít záznam pro případnou kontrolu zápisu na následujícím zasedání zastupitelstva. ÚOOÚ nezbývá, než přitakat:

“…pokud bude pořízen záznam z veřejného zasedání zastupitelstva pro účely vypracování písemného zápisu o průběhu zasedání, nebylo by v rozporu se zákonem č 101/2000 Sb. neveřejné uchování záznamu po Vámi uvedenou dobu, tj. až tři měsíce pro případ, kdy by bylo nutné na nejbližším zasedání zastupitelstva na základě námitek člena zastupitelstva rozhodovat o správnosti zápisu a pořízený záznam by sloužil jako důkazní prostředek.”

(viz. odpověď JUDr. Zdeňka Koudelky, ředitele odboru pro styk s veřejností)

V reakci na další argument (listopad 2011) už od povinnosti skartovat záznam po pořízení zápisu už Úřad ustoupil úplně:

“Co se týče Vašeho dotazu k archivaci pořízeného záznamu ze zasedání zastupitelstva lze přisvědčit Vašemu názoru ohledně doby archivace tohoto záznamu.”

[citát zmíněného názoru: „S vazbou na zákon č. 499/2004 Sb. zákona o archivnictví a spisové službě (…) „pro účely tohoto zákona se rozumí“: dokumentem každá písemná, obrazová, zvuková nebo jiná zaznamenaná informace, ať již v podobě analogové či digitální, která byla vytvořena původcem nebo byla původci doručena. (…) Z uvedeného tedy vyplývá, že pořízený záznam bych měl uchovat v archivu úřadu po dobu deseti let a následně by měl přejít – být předán k další archivaci(…). Skartací záznamu (podle Vašeho stanoviska/doporučení) mimo uvedený režim, dojde k porušení archivního zákona – možné sankce § 73 odst. 1 téhož zákona.“]

(viz. odpověď Mgr. Ladislava Hejlíka, vedoucího oddělení stížností a konzultací)

Tento aspekt tedy už ÚOOÚ nezpochybňuje: obec může záznam pořídit a uchovat.

Rovněž neproblematizuje možnost vysílat přímý přenos ze zasedání – pokud při něm není vytvářen záznam, nedochází totiž vůbec ke zpracování osobních údajů (zde opět vidíme posun, protože ve vyjádření z prosince 2010 se nejednalo o zpracování odobních údajů ani při zveřejňování záznamu):

“Vysílání on-line přenosu ze zasedání zastupitelstva není podle poskytnutého stanoviska Úřadem považováno za zpracování osobních údajů ve smyslu zákona o ochraně osobních údajů, nepodléhá proto ani oznamovací povinnosti podle § 16 tohoto zákona. Povinnostem podle tohoto zákona by podléhal ten, kdo by na základě on-line přenosů pořizoval záznamy jednání zastupitelstva, nikoli pouze pro osobní potřebu, ale tyto záznamy zejména na internetu dále šířil nebo jinak nikoli pouze pro osobní potřebu dále zpracovával.”

(viz. odpověď JUDr. Zdeňka Koudelky, ředitele odboru pro styk s veřejností)

Co se týká trvalého zveřejňování záznamu, tedy nikoliv pouhého přímého přenosu, zdá se úřad držet tvrdou linii. Na říjnový dotaz ředitele magistrátu Hl. m. Prahy přichází jednoznačná odpověď, která jde daleko za pouhý výklad zákona. Úřad se zde vyjadřuje i k technické proveditelnosti úprav, což se zdá silně přesahovat jeho gesci:

“Zveřejňování audiovizuálních záznamů na internetu za účelem následného informování veřejnosti považuje Úřad za nepřípustné. Za nereálné považuje Úřad zveřejňování audiovizuálních dokumentů v anonymizované podobě. Na rozdíl od textové informace, kterou lze anonymizovat při jejím parafrázování, audiovizuální dokument by musel být anonymizován v obrazové i zvukové složce, což by značně snižovalo jeho informační hodnotu.”

(viz. odpověď JUDr. Zdeňka Koudelky, ředitele odboru pro styk s veřejností)

Stejný měsíc ale v odpovědi Praze 3 ÚOOÚ sice zmiňuje zpravodajské účely jako možnou cestu, jak zveřejňování záznamů chápat jako legální. Nicméně v jeho pohledu není tento institut moc použitelný pro samosprávu samotnou. Z neznámého důvodu totiž omezuje okruh těch, kdo podmínku zpravodajských účelů splňují: na televizi, navíc pouze veřejnoprávní. V zákoně přitom žádný výčet subjektů není – slovní spojení “zpravodajská licence” neznemená žádné “registrované povolení k provozování zpravodajství”. Ve svém výkladu zákona se tak Úřad moc nezabývá tím, jaké formy může v dnešní době mít zpravodajství, pouze zkusmo velmi striktně vymezuje, kdo je „tím správným“ zpravodajem:

“Ačkoli Úřad není kompetentní k obecně závaznému výkladu zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, považuje za vhodné zmínit znění § 12 odst. 3 tohoto zákona, dle kterého podobizny, obrazové snímky a obrazové a zvukové záznamy se mohou bez svolení fyzické osoby pořídit nebo použít přiměřeným způsobem též pro vědecké a umělecké účely a pro tiskové, filmové, rozhlasové a televizní zpravodajství. Takové použití však nesmí být v rozporu s oprávněnými zájmy fyzické osoby. Veřejnoprávní televize tedy mohou pro výše uvedené účely pořídit audiovizuální záznam ze zasedání zastupitelstva bez souhlasu subjektů údajů. O pořizování takovéhoto záznamu by však účastníci zasedání zastupitelstva měli být informováni.”

(viz odpověď Mgr. Františka Nonnemanna, vedoucího Kanceláře náměstkyně předsedy)

V těchto vyjádřeních však tito „mluvčí“ Úřadu vůbec nereflektují naprosto kruciální fakt. V září 2011 totiž v rámci činnosti sekce správních činností ten stejný Úřad, který vydává tato negativní sdělení, zastavil správní řízení, které vedl s MČ Praha 20 právě ve věci zveřejňování záznamů ze zastupitelstva – a na začátku října ji zaregistroval k „zveřejnění záznamu ze zasedání zastupitelstva na webových stránkách a tím i zvýšení informovanosti a zapojení občanů do aktuálního dění“. Městské části se to podařilo mj. díky této směrnici o ochraně osobních údajů, proti které Úřad nemohl účině namítat možnými úniku údajů. Následně ke stejnému účelu registroval i ve svých obcích aktivní občanská sdružení. Dále ani výsledky kontroly v Karlových Varech ani v Psárech (viz detailní popis kauzy) nemluví o tom, že by samosprávy porušily zákon samotným zveřejněním záznamů, ale pouze tím, že se v nich podle Úřadu neoprávněně objevily konkrétní osobní údaje. I další sdělení Úřadu jsou nicméně velice restriktivní a jejich zásadní tezí je, že už samotné zveřejňování pro neomezený okruh diváků na internetu je protiprávní.

K návrhům na možné řešení problému anonymizací konkrétních pasáží se Úřad staví odmítavě, z nejasných důvodů se zdráhá vyjít jim vstříc. Viz. například odpověď vedoucímu kanceláře primátora Pardubic z února 2012:

“Možným způsobem řešení je anonymizování zveřejněných záznamů. Na konzultaci se zástupcem společnosti Mediawork group Ltd., která se uskutečnila dne 21. září 2011, bylo jako možný způsob anonymizování navrženo doporučení:

1) Ve složce obrazové: anonymizování „rozkostičkováním“ podoby obličeje přítomných osob.

2) Ve složce zvukoví: anonymizování „vypípáním“:

a) citlivých údajů, zejména údajů vypovídajících o zdravotním stavu občanů, pokud výjimečně na jednání zazní,

b) údajů vypovídajících o majetku občanů a jeho uložení, s výjimkou údaje o vlastnictví nemovitosti veřejně přístupného v katastru nemovitostí, pokud je anonymizování s ohledem na průběh jednání možné,

c) dalších osobních údajům které sám občan na jednání vystupující důvodně označí za údaje ryze osobního charakteru, s jejich zveřejněním na internetu nesouhlasí.

Doporučení navrhované v rámci konzultační činnosti Úřadu však není schválenou metodikou.

Jiným možným řešením, které Úřad považuje za přípustné, je zpřístupnění neanonymizovaných záznamů pouze okruhu příjemců vymezenému § 16 odst. 2 a § 17 zákona o obcích, na základě přístupových práv.”

(viz. odpověď Mgr. Ladislaav Hejlíka, vedoucího oddělení stížností a konzultací)

Nakonec i v otázce zpřístupnění záznamu pořízeného obcí na základě zákona o svobodném přístupu k informacím Úřad bez jakéhokoliv vysvětlení obrátil svoje stanovisko o 180°. V květnu 2011 sice ve svém sdělení vedení města Kostelec nad Orlicí Úřad píše:

“Pokud budou záznamy pořízené v souladu s občanským zákoníkem, lze jejich nahlížení ajko zvukového nebo audiovizuálního dokumentu o veřejném jednání umožnit na základě žádosti podle zákona 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.”

(viz. odpověď Mgr. Ladislaav Hejlíka, vedoucího oddělení stížností a konzultací)

Nicméně v listopadu stejného roku už je stanovisko záporné. Jakékoliv vysvětlení důvodu tohoto postoje ovšem chybí:

“Poskytnutí záznamu na základě zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, není možné poskytnout dle současného názoru Úřadu k této problematice.”

(viz. odpověď Mgr. Ladislava Hejlíka, vedoucího oddělení stížností a konzultací)

Souvisleji se Úřad k problematice vyjadřuje ve své Výroční zprávě za rok 2011 na str. 32 – 35. V otázce zveřejňování však celý text směřuje v zásadě k již výše zmíněnému konstatování, že vysílat záznamy je možné buď jen ve formě přímého přenosu, nebo ve formě záznamů pouze pro okruh občanů a majitelů nemovitostí v katastru samosprávy na základě přístupových práv. Zdůrazňuje potřebu úpravy zákona. Jaký návrh změny zákona ale ÚOOÚ předkládá, zmiňujeme v kapitole Legislativní rada vlády na stránce https://www.oziveni.cz/videozaznamy/. Tam rovněž dovozujeme, že potřeba změnit zákon není vnímána dalšími relevantními právníky jako nezbytná. Návrh se však nakonec v předložené novele zákona o obcích stejně objevuje.

7 komentářů

  1. V.Herinková

    K dané problematice nemám komentář ale otázku : jak by vypadal výklad zákona v případě situace kdy malá obec k výročí svého vzniku pořádá výstavu. Na tuto výstavu jsou soukromou osobou zapůjčeny fotografie asi dvaceti občanů v dětském věku při cestě ze školy. Otázka zní : je chybou tyto fotografie zveřejnit bez souhlasu fotografovaných / někteří již nežijí jiní třeba v obci nebydlí / ? Děkuji za odpověď a přeji hezký den. V.Herinková

    • Marek Zelenka

      Dobrý den,

      sice nejsme odborníci na obecnou ochranu osobních údajů, ale domníváme se, že v tomto případě není třeba souhlasu fotografovaných. V případě výstavy pořádané k výročí obce se dle našeho názoru užije tzv. umělecká licence podle § 89 občanského zákoníku. Je ovšem třeba myslet na “přiměřenost” takového zveřejnění (§ 90 občanského zákoníku). Fotky by tedy neměly rozhodně být jakýmkoli způsobem ponižující apod.

      Po splnění těchto podmínek by zveřejnění fotografií mělo být v pořádku.

      Přeji hezký den,

      Marek Zelenka

  2. Jan Pražák

    Chtěl bych se zeptat jak se legislativa staví k situaci kdy audiovizuální záznam pořídí zástupce veřejnosti a následně tento záznam zveřejní na www stránkách sdružení jež provozuje.

    • Marek Zelenka

      Dobrý den,
      je to dobře popsané v publikacích, které jsme na toto téma vydali.
      Takové sdružení se musí primárně registrovat u Úřadu pro ochranu osobních údajů (to je velmi snadné a návod naleznete na uoou.cz). Z tohoto sdružení se totiž stane “zpracovatel” osobních údajů. Jelikož jde ale o veřejné zasedání zastupitelstva, každý, kdo na něm vystupuje, si musí být vědom, že jeho vystoupení je veřejné z povahy věci. K tomuto mrkněte na §88 občanského zákoníku. Takže je možné i nahrát, i zveřejnit na jiném webu. Co je však třeba si pohlídat, to jsou případné citlivé údaje – tedy pokud se na záznamu bude mluvit např. o lidech s nárokem na sociální bydlení nebo se tam bude někdo z veřejnosti potajmu líbat, tak je třeba tento kus záznamu vypípat či vystřihnout.
      Blíže např. v publikaci https://www.oziveni.cz/wp-content/uploads/2013/01/Zverej%C5%88ovani-audiovizualnich-zaznamu-z-jednani-zastupitelstva.pdf

      Hezký den,
      Marek Zelenka

      • Marek Zelenka

        Dobrý den,
        ještě poopravím malou chybku v mém komentáři výše – od účinnosti nařízení GDPR se již na UOOU není třeba registrovat.
        Hezký den,
        Marek Zelenka

  3. Povinnost, možnost… uchovat atd…
    Je to kocourkov, kde jeden zákon přikazuje, co jiný zakazuje.

    Konkrétní případ: zastupitelstvo obce pořizuje zvukový záznam ze zasedání (dle sdělení) pouze za účelem vytvoření zápisu, který je (ten záznam) následně vymazán.

    Ze všeho tady popsaného vyplívá, že je to v souladu se zájmem ÚOOÚ, i když ten už na neprodleném mazání netrvá, ale mělo by to být v rozporu s archivačním a skartačním řádem, který ustanovuje povinnost každý záznam evidovat a dále s ním nakládat dle zákona – t.j. vyhrazená (povinná) lhůta archivace a až potom následná skartace…

    Je teda mazání legální, nebo je nutné zákony dodržovat?

Napsat komentář: Marek Zelenka Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *