Domov » Faqs

Faqs

Radniční periodika (3)

Základní pojmy tiskového zákona

Tiskový zákon definuje, jakou tiskovinu je třeba považovat za peridický tisk a jakou podmnožinu tvoří periodický tisk územní samosprávy.

Periodickým tiskem jsou jakékoli noviny nebo časopisy, které jsou vydávané pod stejným názvem, se stejným obsahovým zaměřením, s jednotnou graf. úpravou a to nejméně 2x ročně.

Vydávání tisku se rozumí činnost vydavatele spojená se zajišťováním obsahu, vydání a veřejného šíření tiskoviny.

Naproti tomu periodický tisk územní samosprávy se vyznačuje tím, že jeho vydavatel je vždy nějakým způsobem úzce navázán na územně samosprávný celek. Vydavatelem může být uzemní samosprávný celek sám (obec, kraj, hl. m. Praha, městská část), nebo právnická osoba zřízená, založená nebo ovládaná územně samosprávným celkem a nebo i jakýkoli jiný vydavatel, který zajišťuje vydávání tisku na základě smlouvy s územně samosprávným celkem.

Tiskový zákon v platné znění se nevztahuje na další radniční (netištěná) média: lokální TV, rozhlas, webové prezentace, facebook atp.

Permalink.

Povinnosti vydavatele radničních periodik

Novela tiskového zákona zavedla v zásadě dvě nové povinnosti; z toho druhou z nich lze po vydavateli radničního periodika zákonem stanovenými prostředky vymáhat (§4a)

1. Povinnost poskytovat objektivní a vyvážené informace o územně samosprávném celku

2. Povinost poskytnout přiměřený prostor pro názory členů zastupitelstva

Permalink.

Postup zastupitele vedoucí ke zveřejnění příspěvku

Vydavatel radničního periodika by měl zveřejnit příspěvek zastupitele nejen z důvodu uplatnění práva zastupitele, ale většinou i z důvodu plnění obecné povinnosti poskytovat čtenářům (tj. v drtivé většině případů občanům obce) objektivní a vyvážené informace o územně samosprávném celku.

Zastuptel, který má v úmyslu zveřejnit v radničním peridiku svůj příspěvek, týkající se územně samosprávného celku, by zpravidla měl dosáhnout zveřejnění příspěvku už na základě toho, že své sdělení doručí vydavateli. V případě, že příspěvek zastupitele nebyl zveřejněn ve lhůtě 3 měsíců (nebo v nejbližším vydání, pokud radniční periodikum vychází méně často), vzniká zastupiteli právo domáhat se zveřejnění tzv. doplňující informace. Toto právo zastupitel má pouze tři měsíce. Během tohoto období musí své právo písemně uplatnit u vydavatele. Obdodbné právo zastupiteli náleží za situace, kdy příspěvek zveřejněn byl, avšak byl nepřiměře krácen.

V případě, že ani pak není příspěvek zastupitele, respektive jeho tzv. “doplňující informace” zveřejněna v nejbližším následujícím čísle, může se zastupitel svého práva na zveřejnění příspěvku domáhat u soudu.

Postup zastupitele znázorňuje diagram.

Praktický příklad naleznete v našich kauzách: Krupka (2014)

Permalink.

View category→

Pro občany (15)

Kdo může o informace požádat?

Žadatelem může být v podstatě kdokoli. Podle § 3 odst. 1 InfZ může být žadatelem každá fyzická a právnická osoba, která žádá o informaci. Právo na poskytnutí informace tak není podmíněno ani občanstvím ČR.

Permalink.

Informace nebo autorské dílo?

Toto téma prochází zajímavým vývojem a ještě dlouho nebude jasně daná hranice mezi zveřejnitelnými a nezveřejnitelnými autorskými díly. Ústavní soud ve svém nálezu IV. ÚS 3208/16 ze dne 21. března 2017 totiž popřel názor Nejvyššího správního soudu o tom, že právní analýza, kterou si nechalo vypracovat ministerstvo externí advokátní kanceláří, nemusí být vždy autorským dílem.

Střetávají se zde logicky dvě ústavně zaručená práva, a to právo na informace podle čl. 17 odst. 5 LZPS a právo na ochranu výsledků tvoří duševní činnosti podle čl. 34 odst. 1 LZPS

Podle Ústavního soudu nelze ani říct, že všechny např. právní posudky/studie apod., které si veřejná správa poptá, je možné bez dalšího na žádost zveřejnit. Na druhou stranu však bere jako nepřiměřené omezení práva na informace automatické odmítnutí poskytnutí informace, která je autorským dílem, což před ním de facto judikoval ve stejné věci Nejvyšší správní soud.

Podle Ústavního soudu bude tedy vždy třeba individuálně posoudit povahu daného autorského díla. Bude tedy třeba posoudit:

  • Objektivní vlastnosti požadovaných informací (např. Jde u právního posudku jen o souhrn legislativy a judikatury k danému tématu nebo je to právní rozbor s velkou přidanou hodnotou autora a jeho právními úvahami?)
  • Individuální zájem žadatele a obecný zájem veřejnosti na kontrole činnosti orgánů veřejné moci (Tzn. jde jen o ukojení osobní zvědavosti? Nebo jde o dokument, který vyvolává spory o hospodárné nakládání s veřejnými prostředky, o dodržení právních předpisů veřejnou správou, o smysluplnost určité politiky apod.)

To vše bude třeba podrobit testu proporcionality.

Orgány veřejné moci musí k žádostem o informace tohoto druhu přistupovat individuálně a vycházet z pravidla, že je třeba poskytnout zásadně veškeré požadované informace, ledaže jde o výjimku z pravidla a jsou dány závažné důvody pro ochranu autorského práva, které převáží nad právem na informace. Správní orgány a soudy jsou povinny zohlednit objektivní vlastnosti požadovaných informací, i to, nakolik by jejich zpřístupnění znamenalo skutečné (materiální) porušení autorských práv. Současně musí zvážit i povahu práva na informace a míru jeho omezení v kontextu individuálních zájmů žadatele i obecného zájmu na kontrole činnosti orgánů veřejné moci. Bude-li třeba, jsou správní orgány povolány zvážit kolizi práva na informace a ochrany práv k výsledkům tvůrčí duševní činnosti. Ze strany správních orgánů postačí elementární a bezformální úvaha, splňující pouze požadavky srozumitelnosti a přezkoumatelnosti; správní soudy jsou k tomu vybaveny podstatně lépe, mj. běžně pracují s testem proporcionality. Na správních soudech lze požadovat, aby vymezily obecná vodítka – typové charakteristiky případů, v nichž mají správní orgány informace poskytnout nebo naopak upřednostnit ochranu autorských práv.”

Ústavní soud dodává a zdůrazňuje, že § 34 písm. a) autorského zákona doslova uvádí, že informaci lze poskytnout, ale výhradně v odůvodněném rozsahu.

“Povinností podle zákona se nelze bez dalšího zprostit ani odkazem na obsah smlouvy, na jejímž základě byla informace získána – jinými slovy, povinné subjekty musí smluvní dokumentaci se třetími osobami koncipovat tak, aby pokrývala jejich zákonné povinnosti na úseku přístupu k informacím. V této souvislosti lze poukázat na důvodovou zprávu k novele provedené zákonem č. 61/2006 Sb., kterým bylo ustanovení § 11 odst. 2 písm. c) zavedeno – subjekty jsou povinny ošetřit své právní postavení tak, aby byly oprávněny nakládat s předmětem duševního vlastnictví v mezích zákona, typicky ve vztahu k zaměstnaneckým dílům nebo licenčním ujednáním (sněmovní tisk 991, 4. volební období 2002-2006, Zvláštní část, K části první, K čl. I, K bodu 23, dostupná na www.psp.cz). Ostatně ustanovení § 61 odst. 1 autorského zákona vychází u díla vytvořeného na objednávku z premisy, že byla poskytnuta licence k užití díla v souladu s účelem vyplývajícím ze smlouvy. Pod takový účel bude v případě díla vytvořeného na objednávku povinného subjektu zpravidla třeba řadit také užití v rámci plnění povinností podle zákona o svobodném přístupu k informacím; pouze v odůvodněných případech lze do smlouvy zahrnout odlišné ujednání, které bude předjímat výluku z takového zpřístupnění.”

Permalink.

Privilegovaní žadatelé: Zastupitel, Občan obce

Zastupitel

Na rozdíl od občana má zastupitel nárok i na informace obsahující obchodní tajemství nebo osobní údaje. Zastupitel musí mít totiž logicky vyšší míru oprávnění k přístupu k informacím než občané obce. Na druhou stranu, zastupitel se následně dostane do pozice, kdy na něj přechází povinnost tyto údaje chránit stejně jako obec, která mu je poskytla.

Zastupitel tedy může využít následující možnosti. Může využít:

  1. Právo iniciovat jednání v orgánech obce (§ 82 písm. a) InfZ)
  2. Interpelace na radu a její jednotlivé členy, předsedy výborů, statutární orgány právnických osob (jejichž zřizovatelem je obec) a vedoucí příspěvkových organizací a organizačních složek (§ 82 písm. b) InfZ)
  3. Žádosti o informace po zaměstnancích obecního úřadu, právnických osob, které obec založila nebo zřídila, pokud informace souvisí s výkonem jejich funkce (§ 82 písm. c) InfZ). Podrobněji k tomuto tématu ve stanovisku Ministerstva vnitra 1/2016.

Občan obce

Jako občan obce (event. majitel nemovitosti na území obce podle § 16 odst. 3 ZOZ, resp. občan EU s trvalým pobytem v obci podle § 17 ZOZ), máte podle § 16 odst. 2 písm. e) ZOZ právo

“nahlížet do rozpočtu obce a do závěrečného účtu obce za uplynulý kalendářní rok, do usnesení a zápisů z jednání zastupitelstva obce, do usnesení rady obce, výborů zastupitelstva obce a komisí rady obce a pořizovat si z nich výpisy”

Jinými slovy, pokud jste občan obce a podáte si žádost o informace podle InfZ, tak Vám obec musí poskytnout úplný zápis ze zasedání zastupitelstva nebo rady. U zápisů z rady obce bylo v minulosti sporné, zda nejsou z principu neveřejné, když zasedání rady obce je podle § 101 ZOZ neveřejné. To však již vyjasnil Nejvyšší správní soud v rozsudku 6 As 40/2004, který judikoval, že jde pouze o neveřejnost “funkční” tzn., pouze pro operabilitu při jednáních tohoto orgánu. Nikoli o neveřejnost výstupů z jednání obecní rady. Jako občan obce tedy obdržíte podle InfZ i zápis z jednání rady obce.

Stejné platí rovněž pro zápisy z jednání orgánů svazku obcí založených veřejnoprávní smlouvou. Občané příslušných obcí, které jsou členy svazku, starší 18 let jsou oprávněni se účastnit zasedání orgánu svazku obcí a nahlížet do zápisů o jeho jednání na základě § 52 písm. a) ZOZ.

Permalink.

Jak žádat o informace jako zastupitel?

Podle názoru Ministerstva vnitra, se kterým se ztotožňujeme, je nejvýhodnější zmínit do žádosti o informace oba zákony, podle kterých informaci žádáte. Tzn. jak zákon o obcích (event. krajích nebo hl. M. Praze), tak zákon o svobodném přístupu k informacím.

Do žádosti však pro jistotu napište i informaci, že žádáte jakožto zastupitel, aby bylo zřejmé, že máte v úmyslu využít pro Vás příznivější režim.

Ten spočívá zejména v tom, že obdržíte informace zdarma (obec Vám nemůže účtovat náklady za pořízení kopií, za mimořádné vyhledávání apod.) a do 15 dnů (namísto 30 dnů v zákoně o obcích). Vždy se tedy použije z obou zákonů ta varianta, která je pro Vás výhodnější.

Kromě toho máte nárok i na informace obsahující obchodní tajemství nebo osobní údaje. K tomu viz výše.

K žádosti pak doporučujeme přiložit samotné stanovisko Ministerstva vnitra č. 1/2016, což pomáhá překonat bariéry kreativních úředníků.

Permalink.

Lze zveřejňovat materiály pro jednání zastupitelstva samotným zastupitelem?

Vyšlo jako článek v časopisu Pro města a obce 3/2017

Ano lze, ale s obezřetností. Tato problematika se ocitá na hranici veřejného a soukromého práva, která nemusí být vždy úplně ostrá. Základním východiskem je čl. 2 odst. 4 Ústavy ČR, který upravuje tzv. zásadu legální licence. Na jejím základě může každý občan činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. Zatímco veřejné právo (s výjimkou zákona o ochraně osobních údajů) žádné limity klást nebude, v soukromém právu to je poněkud horší. Zde je třeba věnovat pozornost právům na ochranu osobnosti, obchodního tajemství a práv z duševního vlastnictví.

Výchozím právním předpisem na zákonné úrovni je zákon č. 128/2000 Sb., o obecním zřízení. Ten ovšem zastupitelům ve zveřejňování informací nijak nebrání. Z § 93 odst. 3 jasně vyplývá, že zasedání zastupitelstva obce je veřejné. Dokonce, ačkoliv § 101 odst. 1 stanovuje, že schůze rady obce jsou neveřejné, judikatura Nejvyššího správního soudu (6 As 40/2004) dovodila, že se neveřejnost schůzí rady obce vztahuje toliko k funkčně-technickému požadavku na plynulý chod jednání tradičně pojatého výkonného orgánu, a nikoliv na zápisy z jednání samotného.

Zveřejňovat se tak dají i materiály pro účely jednání rady obce nebo komisí a výborů za předpokladu, že budou splňovat požadavky vyplývající z ochrany osobnosti, osobních údajů, obchodního tajemství a práv z duševního vlastnictví.

Ochrana osobnosti a osobních údajů

Ochrana osobnosti je upravena v § 84 a násl. občanského zákoníku (č. 89/2012 Sb., dále jen „OZ“). Ochranu osobním údajům poskytuje zákon o ochraně osobních údajů (č. 101/2000 Sb., dále jen „ZOOÚ“) a ochrana osobních údajů se vztahuje výlučně na fyzické osoby.

V rámci ochrany osobnosti bude třeba nezveřejňovat při poskytování informací podobizny, písemnosti osobní povahy nebo zvukový či obrazový záznam bez souhlasu dotčených osob. V praxi se tak může jednat především o osobní projevy občanů, kteří vstupují do komunikace s radnicí. Pro zastupitele z toho vyplývá, že pokud by se do podkladů k jednání zastupitelstva dostala i osobní korespondence s babičkou žádající pokoj v městském domě s pečovatelskou službou, tak tuto korespondenci zveřejňovat nesmí.

Při zveřejňování podkladových materiálů k jednání zastupitelstva je nutné dát si také pozor, zdali neobsahují osobní údaje třetích osob.

V § 4 písm. a) ZOOÚ je uvedeno, že osobním údajem je takový souhrn informací o určité osobě, který svou kvantitou už vede k přímé, či nepřímé identifikaci osoby. Pouze jméno a příjmení určité osoby tak nejsou osobními údaji, pokud nejsou doprovázeny dalšími informacemi, které ve svém souhrnu už identifikaci osoby umožní – například adresa bydliště. Pro představu Nejvyšší správní soud (1 As 98/2008) již judikoval, že jméno a příjmení fyzické osoby v kombinaci s číslem občanského průkazu (z ručně psané kopie knihy návštěv úřadu) není osobním údajem ve smyslu § 4 písm. a) ZOOÚ. To ovšem logicky platí pouze ve větším městě. Jméno a příjmení na menší obci bude naproti tomu dostatečně určitelným údajem.

Na druhou stranu při zveřejňování materiálů pro zasedání zastupitelstva nad rámec rozsahu, který zveřejňuje samotná obec, je třeba vzít v úvahu i § 8b zákona o svobodném přístupu k informacím (č. 106/1999 Sb., dále jen „InfoZ“). Dle našeho názoru je v zásadě zveřejnitelné vše, co by bylo zveřejnitelné na základě InfoZ, nezávisle na tom, kdo takovou informaci zveřejňuje, tj. zda povinný subjekt (obec) či samotný zastupitel.

Příjemci veřejných prostředků

Nezřídka se stává, že zastupitelstvo hodlá projednávat některé citlivé body, u kterých by někteří zastupitelé chtěli znát i názor širší veřejnosti, resp. obyvatel obce. V praxi se jedná zejména o různé developerské projekty, které mají vyrůst na pozemcích obce, diskutabilní prodeje nebo pronájmy obecního majetku apod.

Myslíme si, že na každého, byť jen potenciálního smluvního partnera obce, je třeba nahlížet jako na příjemce veřejných prostředků podle § 8b InfoZ. Je tedy možné zveřejnit jeho „základní osobní údaje“ v rozsahu: jméno, příjmení, rok narození a obec, kde má taková osoba trvalý pobyt. Z našeho pohledu tedy v materiálech pro jednání zastupitelstva (ať už je zveřejňuje obec automaticky, nebo je zveřejní zastupitel ze své vůle) smí být uvedeny základní osobní údaje fyzických osob, které se chystají vstoupit do smluvního vztahu s obcí. Je přece rozdíl, jestli se hodnotnou nemovitost na náměstí chystá koupit jistý/á „I.R.“, či pan Ivo Rittig, rok narození 1963, trvale bytem Monacké knížectví.

Bude tedy na zastupitelích, aby posoudili dokument, který zveřejňují před jednáním zastupitelstva, a anonymizovali jej do podoby, která neumožní identifikaci osob, na něž se nevztahují zákonné výjimky.

Ulehčená situace je u právnických osob, neboť, jak již bylo řečeno, ty osobní údaje, natožpak základní osobní údaje, nemají. Tudíž o právnické osobě v pozici budoucího kupce lze zveřejnit takřka vše.

Obchodní tajemství

Další omezení bude vyplývat z ochrany obchodního tajemství. Zde by se totiž mohl zastupitel potenciálně vystavit soukromoprávní žalobě. Obchodní tajemství je upraveno v § 504 OZ. Ten uvádí šest podmínek, které musí být splněny kumulativně, tedy musí platit všechny zároveň, aby se o obchodní tajemství jednalo. Obchodním tajemstvím jsou tedy informace:

  1. konkurenčně významné, 2. určitelné, 3. ocenitelné v příslušných obchodních kruzích, 4. běžně nedostupné, 5. související se závodem a 6. vlastníkem odpovídajícím způsobem utajované.

Obchodní tajemství je vymezeno objektivně. To znamená, že obchodním tajemstvím není vše, co určitý subjekt za obchodní tajemství označí, ale jen to, co materiálně splňuje výše zmíněné podmínky. Pokud určitý subjekt obchodní tajemství výslovně neoznačí, není třeba se bát jeho zveřejnění. V takovém případě by nebyla splněna poslední podmínka číslo 6.

V praxi doporučujeme přistupovat k této problematice obezřetně, neboť svým jednáním můžete vystavit sebe nebo obec soukromoprávní žalobě.

Co ale dělat v případě, že by zastupitel rád informoval občany o developerském projektu, který má potenciál navždy změnit vzhled obce, ale který dostane v podkladech pro zasedání zastupitelstva s upozorněním, že materiál je důvěrný a nesmí se šířit? Tato situace je z naší zkušenosti poměrně častá. Dle našeho názoru je v takovém případě zastupitel oprávněn developerský záměr zveřejnit. Je přeci smyslem výkonu mandátu zastupitele, aby zastupoval vůli svých voličů. V případě, že je přesvědčen, že k určitému rozhodnutí nedostal mandát, neboť se k danému projektu nemohl vyjádřit v předvolebním klání, pak nemůže být zastupiteli na újmu, pokud se se svými voliči „poradí“ i v průběhu volebního období. Tomuto účelu by měl být přizpůsoben i rozsah takto zveřejněných informací. Není proto asi potřeba zveřejňovat případnou kompletní projektovou dokumentaci, ale budou stačit primárně vizualizace, aby si občan obce dokázal udělat představu, co se s obcí může stát.

Zastupitel opět musí posoudit danou situaci a příslušné podkladové materiály pro zasedání zastupitelstva upravit do podoby, která neumožní vyzrazení obchodního tajemství. Z našeho pohledu je však vysoce nepravděpodobné, že by byl někdo úspěšný se soukromoprávní žalobou na zastupitele, který zveřejnil studii k developerskému projektu a vystavil ji veřejné diskuzi.

Nad rámec výše uvedeného ještě dodejme, že při poskytování informace, která se týká používání veřejných prostředků, se za porušení obchodního tajemství nepovažuje poskytnutí informace o rozsahu a příjemci těchto prostředků. Porušením obchodního tajemství rovněž nebude zpřístupnění informace označené za obchodní tajemství, pokud se poskytovaná informace týká působení provozní činnosti podnikatele na životní prostředí, bezprostředního ohrožení lidského zdraví a životního prostředí nebo emisí vypouštěných nebo vyzařovaných do životního prostředí.

Práva z duševního vlastnictví

Při zveřejňování podkladových materiálů by zastupitelé rovněž měli dbát na to, zdali zveřejněním nedojde k porušení práva autorského nebo práv průmyslového vlastnictví. V praxi je však velmi nepravděpodobné, že by se v materiálech pro jednání zastupitelstva takové informace vůbec objevily. Případně, pokud by se v materiálech objevilo dílo autorské, že by právo autora bylo porušeno tím, že by bylo uveřejněno dílo i s uvedením autora bez jeho výslovného svolení.

V praxi může jít například o architektonickou studii, která je předmětem autorského práva. Jelikož podle § 11 odst. 1 zákona č. 121/2000 Sb. má autor právo rozhodnout o zveřejnění svého díla, nesmí se za normálních okolností (v soukromoprávních vztazích) autorské dílo zpřístupnit veřejnosti bez souhlasu autorů. Jak jsme ale už výše uvedli, jsme toho názoru, že zastupitelé obce jsou oprávněni ke konzultaci se svými voliči ohledně stavebních záměrů v jejich obci. V tomto případě půjde o střet dvou ústavně zaručených základních práv: práva vlastnit majetek na základě článku 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen “LZSP”) a práva na informace pod článkem 17 LZSP.

Zastupitel by tedy měl postupovat proporcionálně, a to způsobem, kterým veřejnosti zpřístupní informace jen v rozsahu nezbytně nutném. Z architektonické studie proto nedoporučujeme zveřejňovat jednotlivé výkresy, ale například vizualizaci, polohu pozemku a rozsah, ve kterém stavba zasáhne do území obce.

Pokud se tedy vyskytnou pochybnosti, zda je zastupitel oprávněn představit veřejnosti např. developerský projekt, je z našeho pohledu žádoucí, aby se preferoval výklad ve prospěch veřejnosti.

Permalink.

Koho se lze ptát?

Tzv. povinnými subjekty (§ 2 InfZ) jsou v rozsahu jejich působnosti:

  • státní orgány (tedy nejen moc výkonná jako jsou ministerstva a jiné ústřední správní orgány, ale rovněž i moc soudní a zákonodárná, bezpečnostní sbory, státní zastupitelství, jakož i další státní orgány, jako je např. Česká národní banka, Nejvyšší kontrolní úřad atd.),
  • územní samosprávné celky (obce, kraje) a jejich orgány,
  • veřejné instituce.

Co to je veřejná instituce?

Definici veřejné instituce vytvořil Ústavní soud v nálezu I.ÚS 260/06 (kauza Letiště Praha). Zavedl tzv. doktrínu převažujících znaků. Těmito znaky jsou:

  1. Vznik právnické osoby
  2. Subjekt zřizovatele
  3. Ovládání (kdo má vliv na jmenování řídících a kontrolních orgánů)
  4. Dohled (kdo jej vykonává)
  5. Účel vzniku

Pokud převažují ve výše zmíněných kritériích veřejnoprávní prvky, jde o povinný subjekt. Nejspornější bývají obchodní společnosti, které vlastní či většinově vlastní stát či samosprávy.

Nálezem Ústavního soudu ve věci společnosti ČEZ, a.s. (viz níže) se k posuzování povinných subjektů přidává i nová podmínka, a to že:

  1. Společnost musí být 100% vlastněná povinným/i subjekty.

Veřejnými institucemi JSOU

  • veřejné školy nebo nemocnice (viz rozsudek Městského soudu v Praze 10 Ca 402/2009), sociální ústavy apod.,
  • Fond národního majetku (I. US 686/02),
  • Dopravní podnik hl. Města Prahy, a.s. (1 As 114/2011 – 121),
  • Kancelář prezidenta republiky,
  • Ředitelství silnic a dálnic,
  • Všeobecná zdravotní pojišťovna,
  • FC Hradec Králové, a. s. (fotbalový klub 100% vlastněný městem, viz 8 As 57/2006-67)
  • VODÁRENSKÁ AKCIOVÁ SPOLEČNOST, a.s. (společnost vlastněná obcemi či svazky obcí skrze jiné s.r.o.,KS Brno, 31 A 111/2015 – 141)

Veřejnými institucemi NEJSOU

  • Pojišťovnu Všeobecné zdravotní pojišťovny, a. s. (byť jde o dceřinou společnost Všeobecné zdravotní pojišťovny, její činnost nenaplňuje znak veřejného účelu, neboť působí výhradně na komerčním trhu, viz 11 A 58/2013 – 36),
  • Pražská energetika Holding, a. s. (a to z toho důvodu, že byť vlastní hl.m. Praha nadpoloviční podíl akcií, stanovy upravují práva akcionářů v zásadních otázkách rovnoprávně, tzn., že hl.m. Praha nemá převažující vliv na společnost. viz 2 As 189/2016 – 35),
  • Církev (jde o soukromý subjekt, ledaže jde o oblast, kde nakládá s veřejným majetkem nebo vykonává veřejnou moc, viz 1 As 272/2015 – 75)
  • ČEZ, a.s.(Ústavní soud v červenci 2017 vydal nález IV. ÚS 1146/16, kterým “shodil” dosavadní několikrát potvrzený názor Nejvyššího správního soudu z rozsudků např.:  2 Ans 4/2009 – 93. Nález má patrně vliv i na dceřinnou společnost ČEZ Distribuce, a.s., o které rovněž již rozhodl Nejvyšší správní soud:2 As 66/2013 – 25)
  • Exekutorský úřad (Soudní exekutor nemůže být povinným subjektem jako státní orgán, neboť jde o soukromou FO.  Není ani veřejná instituce podle § 2 odst. 1 Infozákona, neb NENÍ instituce (instituce nemají “částečnou” působnost + exekutor není organizační složka státu) a nemůže být povinným subjektem ani podle § 2 odst. 2 Infozákona, protože mu sice a) byla svěřena pravomoc rozhodovat autoritativně o právech a povinnostech FO/PO, ale b) NIKOLIV v oblasti veřejné správy, ALE v soudnictví. Exekutor nevykonává veřejnou správu. KS v Praze, 48 A 50/2017-41)
  • Oživení, o.s. :) (To byla zajímavá myšlenka obce Nelahozeves, která se za pomoci zákona 106/99 Sb., o svobodném přístupu k informacím domáhala na Oživení informace o identitě osoby, která nám předala podnět k prověření smlouvy o svozu odpadu. Více ke kauze zde)

Permalink.

Co je „informace“?

Infozákon rozlišuje dva typy informací:

a) informace je podle 3 odst. 3 InfZ jakýkoliv obsah nebo jeho část v jakékoli podobě, zaznamenaný na jakémkoliv nosiči, zejména obsah písemného záznamu na listině, záznamu uloženého v elektronické podobě nebo záznamu zvukového, obrazového nebo audiovizuálního.

Z uvedeného tedy vyplývá, že je možné požadovat i fotografie, zvukový/audiovizuální záznam z jednání orgánu veřejné moci, event. i údaje z knihy návštěv;

 

b) doprovodná informace je informace, kterou žadatel primárně nepožadoval, ale s požadovanou informací úzce souvisí. Povinný subjekt je povinen zveřejnit i “doprovodnou informaci”, a to zejména z toho důvodu, aby nedocházelo k nedorozumění nebo aby mohla být informace pro žadatele vůbec využitelná.

Podle § 3 odst. 6 InfZ jde například o informace existenci informace, jejím původu, počtu, důvodu odepření, době, po kterou důvod odepření trvá a kdy bude znovu přezkoumán, a dalších důležitých rysech. Doprovodnou informací je např. I poučení žadatele o opravných prostředcích atd.

Permalink.

Forma a náležitosti žádosti o poskytnutí informace

Nejsnazší způsob, jak žádat o informace, je pravděpodobně registrace na portále www.infoprovsechny.cz. Tento nástroj Vám pomůže s vyplněním žádost, najde Vám adresu povinného subjektu, upozorní Vás na lhůty a odpověď může automaticky zveřejnit i pro ostatní. Níže se však budeme zabývat individuálními žádostmi.

Jak žádat?

Žádat o informace lze jak ústně tak písemně. Ústně podané žádosti samozřejmě doporučit nelze, neboť neposkytují opravné prostředky. Otázkou je, jak by např. povinný naložil s obdrženou žádostí o informace formou videa:)

Rozhodně tak doporučujeme podávat žádosti o informace písemně, a to nejlépe elektronickou formou (např. e-mailem nebo datovou schránkou). Žádost není třeba podepisovat ani ručně ani elektronicky.

Kam žádat?

Nejjistější je podat žádost do datové schránky povinného subjektu.

Pokud posíláte žádost e-mailem, bude tím správným ve většině případů obecný e-mail podatelny povinného subjektu. Nemusí tomu tak ale být, pokud si povinný subjekt určí specifickou adresu tzv. elektronické podatelny. Její adresu dohledáte v povinně zveřejňovaných informacích podle § 5 InfZ. Ty může být občas i velmi složité dohledat, jako např. u akciová společnost Nemocnice České Budějovice, která si tak namísto e-mailu podatelna@nemcb.cz zvolila pro žádosti o informace “lehce” zapamatovatelný e-mail: informace-dle-zakona-c106_99_sb@nemcb.cz.

Pokud povinný subjekt elektronickou podatelnu neurčí, lze podat žádost na kterýkoli zveřejněný e-mail povinného subjektu. V takovém případě přichází v úvahu i možnost podání žádosti skrze např. sociální sítě povinného subjektu.

Co v žádosti nezapomenout?

Podle § 14 odst. 2 InfZ musí být z žádosti zřejmé:

  1. kterému povinnému subjektu je žádost určena a;
  2. že se žadatel domáhá poskytnutí informace ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb. („InfZ“) (srov. Jak mám žádat o informace jako zastupitel?)

U fyzické osoby je dále nutné uvést:

  1. jméno a příjmení;
  2. datum narození;
  3. adresu místa trvalého pobytu, event. adresu bydliště či adresu pro doručování (např. email).

U právnické osoby je nutné uvést:

  1. název;
  2. identifikační číslo (IČO);
  3. adresu sídla;
  4. adresu pro doručování (v případě, že se liší od adresy sídla; může být i email).

V případě, že některý z povinných údajů chybí, vyzve žadatele povinný subjekt, aby ve lhůtě do 7 dnů ode dne podání žádosti žádost doplnil., event. upřesnil. Neučiní-li tak žadatel do 30 dnů ode dne doručení výzvy, rozhodne povinný subjekt o odmítnutí žádosti.

Permalink.

Musím připojit elektronický podpis?

Dle ustanovení § 13 zákona č. 106/1999 Sb. zákona o svobodném přístupu k informacím lze podat žádost o informaci dokonce i ústně, či prostým e-mailem – bez nutnosti připojit elektronický podpis.

Povinné subjekty v některých případech však požadují připojení elektronického podpisu dokonce i v případě podání prostřednictvím datové schránky. Proti takovému postupu se žadatel může bránit stížností na postup při vyřizování žádosti o informace, popřípadě následnou stížností podle § 80 odst. 3 správního řádu k nadřízenému orgánu. Pokud je totiž jakékoli podání (nejen žádost o informace) směřováno povinným subjektům elektronicky v souladu s ust. § 2 odst. 3 InfZ prostřednictvím datové schránky, není potřeba přikládat k takovéto žádosti elektronický podpis, přotože se jedná v souladu s ust. § 19 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů (dále jen „ZoEÚAKD“) o datovou zprávu.

Tato skutečnost vyplývá z ust. § 18 odst. 2 ZoEÚAKD, které stanoví, že úkon učinění prostřednictvím datové schránky má stejné účinky jako úkon učiněný písemně a podepsaný. Každá datová schránka je totiž v souladu s ust. § 21 ZoEÚAKD opatřena identifikátorem datové schránky, který je pro každou datovou schránku jedinečný, což de facto znamená, že má naprosto stejné účinky jako elektronický podpis, který sloužil dle ust. § 2 písm a) zrušeného zákona č. 227/200 Sb., o elektronickém podpisu k jednoznačnému ověření identity podepsané osoby ve vztahu k datové zprávě. Jinými slovy, po zavedení institutu datové schránky slouží elektronický podpis k autorizaci osoby při zaslání datové zprávy z prostého emailového účtu a nikoli z datové schránky této osoby.

Příklady z praxe:

Žádost o informace

Stížnost na nečinnost

 

Permalink.

Jak se ptát a co všechno můžu žádat?

Obecně platí, že je vhodné formulovat svůj požadavek na poskytnutí informace co nejjasněji a nejkonkrétněji. Pokud víte, že požadované informace jsou obsaženy v nějaké konkrétní listině (např. Zpráva o hodnocení nabídek dle zákona o zadávání veřejných zakázkách, Smlouva o dílo uzavřená obcí atd.), pak žádejte vždy kopii této listiny. V případě žádosti o kopii určité smlouvy, doporučujeme požadovat rovněž všechny případné dodatky, přílohy ke smlouvě atd.

Pokud je to možné, vyhněte se otázkám, na které lze jednoduše odpovědět ano / ne.

Např. místo otázky „Jsou členové výběrové komise kompetentní?“ je lépe se zeptat „Jaké je vzdělání a praxe jednotlivých členů komise?“

Povinné subjekty poskytují nejen informace z oblastí, kterými se primárně zabývají, nýbrž i takové informace, které obdržely např. v rámci mezirezortní spolupráce (např. stanoviska dotčených orgánů apod.). Povinné subjekty však neposkytují informace, které evidentně nesouvisí s danou institucí.

Každý je oprávněn požadovat poskytnutí kopie smluv, které povinný subjekt uzavřel se soukromými subjekty s výjimkou těch informací, které byly (před podáním žádosti o informace) výslovně označeny jako obchodní tajemství ze strany soukromoprávního subjektu (nikoliv subjektu poskytující informaci) a které zároveň splňují všech pět znaků obchodního tajemství podle § 504 občanského zákoníku.

 

Pokud zákon poskytnutí určité informace výslovně nezakazuje, pak je povinný subjekt povinen takovou informaci poskytnout v plném rozsahu.

Permalink.

Kdy povinný subjekt musí / může odmítnout žádost o informace?

Případy, kdy povinný subjekt může (někdy dokonce musí) odmítnout poskytnutí určité informace jsou taxativně stanoveny v § 7 až § 11 InfZ. Tzn. v žádných dalších případech, které neuvádí zákon, tak odmítnout nelze.

Povinný subjekt MUSÍ odmítnout poskytnout požadovanou informaci v těchto případech:

  • je-li požadovaná informace v souladu s právními předpisy označena za utajovanou informaci, k níž žadatel nemá oprávněný přístup;
  • je-li požadovaná informace obchodním tajemstvím (viz výše);
  • týká-li se požadovaná informace majetkových poměrů osoby, která není povinným subjektem, získané na základě zákonů o daních, poplatcích, penzijním nebo zdravotním pojištění anebo sociálním zabezpečení;
  • týká-li se informace osobnosti, projevů osobní povahy, soukromí fyzické osoby a osobní údaje povinný subjekt poskytne pouze v souladu s právními předpisy, upravujícími jejich ochranu. V praxi to znamená, že tyto údaje jsou v textu začerněny v co nejužším rozsahu a není tedy možné z důvodu ochrany osobnosti neposkytnout celou smlouvu nebo vyjmout z textu celou pasáž (srov. např rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 1. 2004, č.j. 7 A 3/2002)  

Povinný subjekt MŮŽE odmítnou žádost, pokud jde o informaci, která:

  • se vztahuje výlučně k vnitřním pokynům a personálním předpisům povinného subjektu (taková informace nemůže mít sebemenší vztah k veřejnosti. Např. pokyn k parkování aut na dvoře úřadu či pokyn k výdeji stravenek zaměstnancům poskytnout nemusí. Avšak např. Vnitřní pokyn, který definoval aplikaci daňového řádu na MF ČR, je již vnitřním předpisem, který není možné utajit),
  • jde o novou informaci, která vznikla při přípravě rozhodnutí povinného subjektu, pokud zákon nestanoví jinak; to platí jen do doby, kdy se příprava ukončí rozhodnutím. (Jde např. o důvodovou zprávu k rozhodnutí rady obce, která ještě o dané věci nerozhodla. Tento důvod je však povinnými subjekty s oblibou nadužíván)

 

Výjimky z ochrany osobních údajů

  • O příjemcích veřejných prostředků se v souladu s § 8b InfZ určité informace zveřejňují, a to v rozsahu jméno, příjmení, rok narození, obec pobytu, a samozřejmě výše, účel a podmínky poskytnutých veřejných prostředků. Osobním údajem nejsou platy úředníků nebo zaměstnanců veřejné správy, jak judikoval Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 22. října 2014, sp.zn. 8 As 55/2012 – 62;
  • Politici vstupující do veřejného prostoru se musí rovněž smířit s vyšší mírou tolerance vůči zásahům do jejich soukromí, neboť již samotným vstupem do politiky souhlasily s tím, že budou ze strany veřejnosti podrobeny vyšší míře kontroly. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 11. 2007, č.j. 30 Cdo 1174/2007). Při rozhodování o poskytnutí či neposkytnutí určitých údajů je totiž rozhodující, zda předmětný údaj je údajem soukromým nebo veřejným. Nálezem Ústavního soudu sp.zn. IV. ÚS 23/05 ze dne 17. 7. 2005 a rozsudkem Nejvyššího správního soudu č.j. 3 As 3/2010-182, byla potvrzena existence obecného právního názoru, že profesionální sféra osob působících ve veřejném životě patří do sféry veřejné. Údaj se týká veřejné sféry, pokud může být otázkou veřejného zájmu. Takový údaj pak spadá pod ochranu čl. 17 odst. 1, 2,3, a 5 Listiny a čl. 10 odst. 1 Ústavy. Při rozhodování o tom, zda se jedná v konkrétním případě o informace veřejné či soukromé se musí jednoznačně rozlišovat mezi žádostí o informace způsobilou přispět k diskusi v demokratické společnosti týkající se veřejného zájmu a informováním o detailech soukromého života jednotlivce, který vykonává veřejnou funkci. Co se považuje za věc veřejnou, bylo vyjádřeno Ústavním soudem v nálezu sp. zn. I. ÚS 453/03. „Věcí veřejnou jsou veškeré agendy státních institucí, jakož i činnost osob působících ve veřejném životě, tj. například činnost politiků místních i celostátních, úředníků, soudců, advokátů, popř. kandidátů či čekatelů na tyto funkce,… Tyto veřejné záležitosti, resp. veřejná činnost jednotlivých osob mohou být veřejně posuzovány.“ Informace spojené například se zákonnou povinností veřejně činné osoby týkající se střetu zájmů se dají považovat za informace vhodné pro veřejnou diskuzi, když v zásadě na všem, co může souviset s fungováním moci ve státě, mohou mít jednotlivci i veřejnost legitimní zájem; jde o jejich informování a o svobodné utváření názorů a eventuálně o následné veřejné posuzování, tedy o veřejnou diskuzi, což může působit jako veřejná kontrola činnosti státu. (viz ” Nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 517/10).

 

Příklad z praxe Oživení ve vztahu k osobním údajům:

Permalink.

Jak dlouho trvá vyřízení žádosti informace?

Nerozhodne-li povinný subjekt o odmítnutí žádosti podle § 15 InfZ, poskytne informaci v souladu se žádostí ve lhůtě nejpozději do 15 dnů ode dne přijetí žádosti nebo ode dne jejího doplnění. Tuto lhůtu může povinný subjekt prodloužit ze závažných důvodů, nejvýše však o 10 dní, přičemž o prodloužení lhůty i o jeho důvodech musí žadatele prokazatelně informovat před uplynutím lhůty pro poskytnutí informace. Tzn. ne teprve v době, kdy mu uplynula 15 denní lhůta.

Závažnými důvody podle § 14 odst. 7 InfZ jsou:

  1. vyhledání a sběr požadovaných informací v jiných úřadovnách, které jsou odděleně od úřadovny vyřizující žádost;
  2. vyhledání a sběr objemného množství oddělených a odlišných informací požadovaných v jedné žádosti;
  3. konzultace s jiným povinným subjektem, který má závažný zájem na rozhodnutí o žádosti, nebo mezi dvěma nebo více složkami povinného subjektu, které mají závažný zájem na předmětu žádosti.

Nicméně o informace můžete žádat i několik let… Oživení se např. postupně soudí a žádá České dráhy o informace k prodeji pozemků pod Masarykovým nádražím v Praze již 9 let. (stav k 2017)

Permalink.

Je poskytnutí informace zpoplatněno?

Za poskytnutí informace se neplatí žádný správní poplatek. V běžných případech jsou povinné subjekty oprávněny podle § 17 InfZ požadovat pouze úhradu tzv. materiálových nákladů – tj. zejména nákladů na pořízení kopií listin, opatření technických nosičů dat (CD/DVD, diskety) a nákladů spojených s odesláním informací žadateli (poštovné). Povinný subjekt dále může za určitých okolností žádat i úhradu za mimořádně rozsáhlé vyhledání informací – např. za práci úředníka, kterého musel zvláště vyčlenit na vyhledání předmětné informace.

Rozsah nákladů na vyhledávání informací bývá povinnými subjekty vykládán velmi rozdílně a může se jednat o poměrně vysoké částky. Žadatel však není zcela bez ochrany, viz níže. Pokud má povinný subjekt v úmyslu požadovat po žadateli úhradu za poskytnutí informace, musí tuto skutečnost spolu se specifikací úhrady (tj. její výši a zdůvodnění výše úhrady) písemně oznámit žadateli před poskytnutím informace. V opačném případě je povinný subjekt povinen informace poskytnout bezplatně. Zákon o svobodném přístupu k informacím však bohužel jednoznačně nestanoví, zda povinný subjekt ztrácí nárok na úhradu nákladů i za situace, kdy o úhradu nákladů žadatele požádá až po uplynutí lhůty pro poskytnutí informace. Z logiky věci by to tak mělo být, výslovné ustanovení zákona či alespoň rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o této otázce zatím chybí.

Permalink.

Co dělat, když nesouhlasím s výší stanovené úhrady za poskytnutí informace?

Pokud žadatel nesouhlasí s výší stanovené úhrady, může podat ve lhůtě 30 dnů (ode dne sdělení výše úhrady) stížnost na postup při poskytování informace podle § 16a odst. 1 písm. d) InfZ, o které rozhoduje nadřízený orgán. Pokud nadřízený orgán výši úhrady potvrdí, není možné se proti tomuto rozhodnutí bránit cestou správní žaloby, neboť výzva k zaplacení poplatku, ani následné „rozhodnutí“ odvolacího orgánu není správním rozhodnutím ve smyslu § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, které lze napadnout žalobou ve správním soudnictví. Žadateli, který chce informace získat rychle, pak nezbude nic jiného, než úhradu zaplatit a následně podat na správní orgán občanskoprávní žalobu u civilního soudu. V takovém případě se bude jednat o žalobu na vydání bezdůvodného obohacení za nepřiměřeně vysoký administrativní poplatek s vyřízením žádosti o informace.

V úvahu připadá rovněž soudní ochrana žadatele před nezákonným odložením žádosti o informace pro nezaplacení vyměřené úhrady § 17 odst. 5 InfZ. Takovou žalobou se však žadatel může domáhat pouze posouzení, zda byly dány podmínky požadavku na uhrazení nákladů, resp. přiměřenosti výše takových nákladů. Soud však nebude věcně posuzovat, zda jsou nebo nejsou dány důvody pro poskytnutí, či neposkytnutí informace. Jedná se ale o právně poměrně složitý proces, jehož detailní vysvětlení přesahuje možnosti tohoto příspěvku. Je třeba počítat i s tím, že proces poskytnutí informace se navíc značně prodlouží.

V případě, že by se Vás tato varianta týkala, obraťte se prosím na naši právní poradnu, e-mail: poradna@oziveni.cz.

Příklady z praxe:

Žádost o informaci

Výzva k úhradě

Stížnost na úhradu

Rozhodnutí o stížnosti

Permalink.

Co dělat, když nesouhlasím s rozhodnutím o odmítnutí infožádosti?

Proti rozhodnutí o odmítnutí žádosti o poskytnutí informace lze podat podle podle § 16 odst. 1 InfZ odvolání, anebo rozklad ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí o odmítnutí, a to přímo povinnému subjektu, který ho sám spolu se spisovým materiálem ve lhůtě 15 dnů (ode dne doručení odvolání) předloží nadřízenému orgánu. Rozklad se podává v případech, kdy už v první instanci rozhoduje o žádosti ústřední správní úřad, tj. například ministerstvo.

Pokud si nejste jistí, zdali máte podat odvolání, anebo rozklad, nezoufejte. Vaše podání má povinnost správní orgán posuzovat podle svého skutečného obsahu, nikoliv podle jeho formálního označení na základě § 37 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. Pokud ve svém případě podáte odvolání, kde měl být podle zákona podán rozklad, není to překážkou v průběhu řízení. Správní orgán Vaše podání přijme jako rozklad. O odvolání, resp. rozkladu rozhoduje jiný subjekt, odlišný od povinného subjektu, tj. jeho nadřízený orgán.

Náležitosti odvolání:

  1. Kdo ho podává (identifikace odvolatele – tj. jméno a příjmení, adresa pro účely doručování).
  2. Jaké rozhodnutí je odvoláním napadáno.
  3. V jakém rozsahu odvolatel rozhodnutí napadá (jinak platí, že se napadá celé rozhodnutí).
  4. V čem odvolatel spatřuje rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, které mu předcházelo.

V případě, že odvolatel nesouhlasí s rozhodnutím o odvolání, je možné brojit proti pravomocnému rozhodnutí správního orgánu soudní cestou a to podáním správní žaloby proti rozhodnutí odvolacího správního orgánu k příslušnému správnímu soudu (krajskému soudu) podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního a to ve lhůtě do 2 měsíců ode dne doručení rozhodnutí o odvolání. Lhůta je zachována, byla-li žaloba ve lhůtě podána u správního orgánu, proti jehož rozhodnutí žaloba směřuje. Pozor! Narozdíl od občanskoprávních sporů může žalobce podanou žalobu rozšířit pouze ve lhůtě pro podání žaloby!

Náležitosti žaloby:

  1. Kdo ji podává (identifikace žalobce, tj. jméno a příjmení, adresa pro účely doručování).
  2. Proti komu ji podává (identifikace žalovaného, tj. nadřízeného orgánu povinného subjektu, který o odvolání rozhodoval), popř. i identifikace osob na řízení zúčastněných.
  3. Označení napadeného rozhodnutí a den jeho doručení žalobci.
  4. Označení výroků rozhodnutí, které žalobce napadá.
  5. Žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné.
  6. Jaké důkazy k prokázání svých tvrzení žalobce navrhuje provést.
  7. Návrh výroku rozsudku.
  8. Datum a podpis.

Žaloba je zpoplatněna soudním poplatkem ve výši 3.000,- Kč. K žalobě musí být připojeny listiny, jichž se podatel dovolává, jakož i stejnopis napadeného rozhodnutí. Správní soud zkoumá, zda byly dány důvody pro odmítnutí žádosti o poskytnutí informace. Soud žádost přezkoumá a sám posoudí, zda má žadatel na poskytnutí informace právo. V případě, že soud shledá, že správní orgán neměl zákonné důvody pro vydání rozhodnutí o odmítnutí vydání informace, toto rozhodnutí zruší a zároveň přikáže povinnému subjektu, aby informace žadateli poskytl.

Permalink.

Co dělat v případě absolutní nečinnosti povinného subjektu?

Jestliže ani po uplynutí 15-ti denní lhůty, popř. po uplynutí řádně prodloužené lhůty, nebyla informace poskytnuta, a zároveň nebylo ani vydáno rozhodnutí o odmítnutí poskytnutí informace, je žadatel oprávněn podat podle § 16a odst. 1, písm. b) nebo c) InfZ stížnost na postup při vyřizování žádosti, viz výše.

Pokud zůstane nečinný i odvolací orgán, může to být způsobeno i tím, že Povinný subjekt podanou stížnost na nečinnost nadřízenému orgánu vůbec nepostoupil. Před podáním žaloby by proto měla následovat ještě stížnost dle § 80 odst. 3 správního řádu přímo k nadřízenému orgánu, (podrobněji viz výše otázka: Je nutné připojit k žádosti o informace elektronický podpis?).

V případě, že ani odvolací orgán na základě stížnosti žadatele nezjedná nápravu (ač by měl), je možné bránit se u příslušného správního soudu žalobou na ochranu proti nečinnosti správního orgánu prvního stupně (pozor! nikoli žalobou proti nečinnosti odvolacího orgánu!). Podle § 79 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, lze takovou žalobu podat ve lhůtě nejpozději do 1 roku (ode dne marného uplynutí řádné lhůty stanovené pro vydání rozhodnutí).

Permalink.

Jak čelit úřednickému ping-pongu mezi povinným subjektem a odvolacím orgánem?

V některých případech se stává, že povinný subjekt jednoduše nerespektuje nadřízený orgán, který mu ukládá poskytnout žádané informace. I když pak žadatel opakovaně podává odvolání a nadřízený orgán opakovaně odvolání vyhovuje a nařizuje povinnému subjektu informaci poskytnout, fakticky se žadatel k požadované informaci nemůže dostat.

Jde o to, že správní žalobu proti rozhodnutí o odvolání podle § 16 odst. 4 InfZ by žadatel zpravidla měl mít možnost podat až v případě, že o jeho odvolání bylo rozhodnuto negativně. Co však dělat v případě, že odvolací orgán se žadatele zastane? Podle § 68 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního lze podat žalobu proti rozhodnutí správního orgánu (viz výše), pouze v případě, že žalobce vyčerpal všechny opravné prostředky. V případě, že se věc stále vrací povinnému subjektu, tak žadatel nemusel vyčerpat všechny opravné prostředky.

S tímto názorem se však neztotožnil  Nejvyšší správní soud ČR (NSS) v rozsudku ze dne 28. ledna 2015 č.j. 6 As 113/2014 – 35, který iniciovalo Oživení ve sporu s Českými drahami, a.s. Podle NSS je možné podat správní žalobu podle § 16 odst. 4 InfZ i v případě, že odvolací orgán nevydal zamítavé rozhodnutí. NSS své rozhodnutí odůvodňuje zvláštností samotného § 16 odst. 4 InfZ (více viz bod 32 rozsudku NSS).

Soud tedy definoval postup, kterým lze prolomit nekonečný kolotoč rozhodnutí, který nevede k poskytnutí informací žadateli. Stejně se vyjádřil již i Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 29. května 2015 č.j. 9 A 272/2014 – 34. V těchto rozsudcích se soudy přiklonily k názoru, že žadatel může podat žalobu proti rozhodnutí odvolacího správního orgánu i bez vyčerpaných opravných prostředků, pokud

  1. rozhodnutí odvolacího orgánu bude řešit skutkové či právní otázky, které byly v podstatných ohledech již jednou řešeny předchozím zrušujícím rozhodnutím odvolacího orgánu, nebo
  2. odvolací orgán bude opakovaně rušit rozhodnutí povinného subjektu z důvodů sice skutkově či právně odlišných od těch, které byly důvodem vydání předchozího zrušujícího rozhodnutí, avšak takových, které
    1. již v předchozím kole řízení před odvolacím orgánem byly patrné z obsahu žádosti o poskytnutí informace či
    2. dalších podkladů, které měl odvolací orgán k dispozici, či
    3. vzhledem k povaze věci a při vynaložení patřičné odborné péče, k dispozici mohl mít a měl.

Jinými slovy, pokud si povinný subjekt a odvolací orgán (což je často tatáž entita) mezi sebou “pinkají” rozhodnutí, která jsou fakticky identická, porušují tím smysl a účel zákona o svobodném přístupu k informacím a žadatel je oprávněn podat správní žalobu.

Stejně tak v případě, že povinný subjekt např. neustále doplňuje nová zjištění, pohledy na věc a judikaturu, přeformulovává již jednou vyřčené argumenty a vytváří tak dojem, že věcně žádost stále nově posuzuje, ale nadřízený orgán jeho argumentaci stále nechápe, je možné i proti tomuto postupu podat správní žalobu.

Do případné žaloby doporučujeme doplnit i citaci bodu 122 rozsudku rozšířeného senátu NSS z 22. října 2014 č.j. 8 As 55/2012 – 62, který připomíná, že:

“Krajský soud má při postupu podle § 16 odst. 4 věty druhé zákona o svobodném přístupu k informacím nejen postavení orgánu kasačního, nýbrž i postavení orgánu nalézajícího hmotné právo. Je tedy na něm, aby ověřil, zda byl dostatečně zjištěn skutkový stav, a pokud ne, aby jej v potřebné míře zjistil, a poté aby posoudil, zda existují důvody pro odmítnutí žádosti. Nejsou-li takové důvody, je povinen povinnému subjektu nařídit požadované informace poskytnout.”

Jinými slovy, správní soudy jsou povinny samy posoudit, zda jsou dány důvody pro neposkytnutí informace žadateli nebo ne. K tomu si podle našeho názoru správní soudy musí danou informaci od povinného subjektu vyžádat, pokud sama není obsahem spisu. Nemělo by se tedy stávat, že správní soud v případě, že požadovanou informaci nemá k dispozici, žalobě sice vyhoví, ale věc vrátí pro nepřezkoumatelnost povinnému subjektu k dalšímu rozhodnutí. Jen tak je možné zajistit smysl a účel § 16 odst. 4 InfZ, tedy že bude “rychle a účinně dosaženo poskytnutí informace, v případech, kdy poskytnuta být má, avšak povinný subjekt ani odvolací orgán tak neučinily.”

 

Stav ke dni 10.6.2016

Permalink.

Jak vysoudit zadostiučinění za úřednický ping-pong?

V případě, že s Vámi hrají úředníci administrativní ping-pong (viz předchozí příspěvek), je zde možnost vyžalovat zadostiučinění v penězích podle § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Takový postup se zakládá na úvaze, že povinný subjekt, který dlouhodobě neposkytuje informace a využívá tak “díru v zákoně”, porušuje svým jednáním zákon a Vám tímto způsobuje újmu, kterou je třeba odčinit.

Pro výpočet výše takového zadostiučinění vytvořilo Ministerstvo spravedlnosti ČR poměrně přehledný manuál.

Základem pro výpočet přiměřeného zadostiučinění za průtahy obecně v každém správním či soudním řízení se odvíjí od tzv. Základní částky. Ta se pohybuje okolo 15 000,- Kč za rok prodlení. Viz tabulka:

Celková délka řízení (v letech) Základní částka (Kč)
2 a méně 15.000
3 30.000
4 45.000
Za každý další rok + 15.000

Výše základní částky se může zvyšovat a snižovat v závislosti na níže uvedených kritériích. U informačních sporů se většinou budeme pohybovat v rozmezí do dvou let. V tomto případě lze počítat se snížením Základní částky na “rozumnou úroveň”, tedy až na polovinu. Úvaha soudu by se měla pohybovat v rozmezí 15.000,- Kč – 20.000,- Kč za rok.

K některým kritériím přidáváme rovnou závěry rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 sp. zn. 14 C 65/2014-112  z 20. 1. 2016, který pro Vás může být poměrně praktický:

  • Délka řízení

ul>U žádostí o informace jsou “očekávatelné” podle soudu 3 měsíce. Od tří měsíců výše lze tedy uvažovat o nárokování zadostiučinění za celou délku řízení.

  • Složitost agendy

Poskytování informací o platech (což byl předmět sporné infožádosti) není složitá agenda, tudíž lze očekávat spíše zvýšení základní částky.

  • Jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení

Zde by připadalo v úvahu jednání žadatele, které by mělo za následek zbytečné vyzývání k doplnění jeho podání apod.

  • Postup orgánů veřejné moci během řízení

Odmítání poskytnutí odpovědi 2 roky a 8 měsíců soud hodnotil jako nepřípustné a hraničící se šikanou, když i přes závazný právní názor nadřízeného orgánu opakovaně vyřčený v jeho zrušujících rozhodnutích  povinný subjekt stále žalobci bezdůvodně odpíral jeho právo na požadované informace

Navíc obvodní soud vyřkl obiter dicta i myšlenku, že nadřízený povinného subjektu musí dostatečně využít svých dohledových možností. Pouhé spoléhání na procesní postup (tzn. rušení prvoinstančních rozhodnutí) není podle obvodního soudu dostatečné. Nadřízený povinný subjekt musí využít i kroky k přimění povinného subjektu k vyvození personální odpovědnosti těch pracovníků, kteří svým jednáním způsobují škodu povinnému subjektu tím, že žadatel vysoudí zadostiučinění.

  • Význam předmětu řízení pro poškozeného

Odměny a platy vedoucích pracovníků jsou placeny z peněz daňových poplatníků = veřejné prostředky, na které má podle NSS právo každý občan => je to pro žadatele dostatečně významné.
Ve výše zmíněném rozsudku soud přiznal poškozenému za 2 roky a 8 měsíců (celkově trvalo žadateli než se dostal k informacím 32 měsíců) zadostiučinění ve výši 75.000,- Kč. Konkrétně Základní částku určil na 20.000,- Kč/rok (možné maximum). Celkem tedy 55.011 – Kč (1.667,- Kč za 1 měsíc řízení x 33 měsíců). Celkovou částku zvýšil vzhledem k okolnostem ještě od 36,33 %, tzn. na 75.000,- Kč.

stav ke dni 7.7.2016

Pozn. Výše zmíněný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 zatím nenabyl právní moci – Středočeský kraj se proti němu 1. 3. 2016 odvolal.

Permalink.

Má zastupitel opravné prostředky?

Ano. Zákon o obcích, zákon o krajích ani zákon o hlavním městě Praze sice neobsahuje žádné opravné prostředky pro případ, kdy zastupiteli není informace poskytnuta žádná, či pokud je informace poskytnuta v jiném než požadovaném rozsahu či obsahu anebo pokud je po zastupiteli požadována úhrada značně vysokých „nákladů“ za vyřízení informace. Nicméně Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 19. února 2013, č. j. 8 Aps 5/2012-47 dospěl k tomu, že na právo zastupitele na informace podle zákona o obcích se použije subsidiárně zákon o svobodném přístupu k informacím. (Soud se následně analogicky postavil i k situaci zastupitele hlavního města Prahy v rozsudku 3 Aps 5/2013-27)

Zastupitel, který požaduje po samosprávě, ve které je činný, informace, tedy může užít k domáhání se práva na informace veškeré opravné prostředky, které nabízí zákon o svobodném přístupu k informacím. Jako zastupitel tedy smíte použít jak stížnost, tak odvolání nebo stížnost na nečinnost apod.

Podrobněji k tomuto tématu ve stanovisku Ministerstva vnitra 1/2016.

Permalink.

Zastupitel vs. člen finančního/kontrolního výboru – mají stejná práva?

Je zcela běžné, že zastupitel zároveň vykonává i další funkce v rámci organizační struktury obce. Jednou z nejvýznamnějších je členství v kontrolních výborech obce (finanční výbor a kontrolní výbor). Tyto výbory jsou jako jediné povinně zřizovány v každé obci (pomineme-li výbor pro národnostní menšiny, který se rovněž za stanovených zákonných podmínek zřizuje obligatorně) na základě § 117 odst. 2 ZOZ. Zastupitelstvu nic nebrání zřídit i jiné výbory či komise.

Zákonná ustanovení týkající se finančního a kontrolního výboru jsou poměrně strohá (viz § 119 odst. 2 a 3 ZOZ) a je třeba si vypomoci interpretací. Nabízí se tedy otázka, jaké možnosti se otevírají před zastupitelem/členem výboru v oblasti práva na informace, což je významné především pro zastupitele opozičních stran v zastupitelstvu. Máme za to, že právo na informace se u členů zastupitelstva, kteří jsou navoleni do pozic ve finančním nebo kontrolním výboru, ještě rozšiřuje.

Pokud jde o „prostého zastupitele“, pak lze vykládat právo zastupitele na informace i tak, že zastupitel má právo pouze na konkrétní předem požadované informace, a to tak, že pracovníkovi obecního úřadu položí konkrétní otázku, na kterou dostane konkrétní odpověď. Tento restriktivní výklad strohého paragrafu zákona je samozřejmě ke škodě efektivní kontrole, o kterou by zejména opoziční zastupitelé měli usilovat. Závazný výklad zákona však může v každém jednom konkrétním případě podat pouze příslušný soud. Je proto obtížné předem definovat, na jaké informace má zastupitel nárok a na jaké již ne.

Pozice člena finančního nebo kontrolního výboru je však podle našeho názoru situace odlišná, neboť finanční i kontrolní výbor se zřizuje obligatorně právě pro to, aby prováděly kontrolu hospodaření s majetkem a finančními prostředky obce atd. Neposkytnout osobám, které kontrolní funkci v rámci finančního a kontrolního výboru provádějí, přímý přístup např. do účetnictví obce, jde proti smyslu celého institutu. Proč by zákon výslovně přikazoval, aby obec povinně zřídila určitý kontrolní orgán, když by mu zároveň mohla v souladu se zákonem odepřít přístup k relevantním informacím? Navíc zákon jasně vymezuje, kdo nesmí být členem finančního a kontrolního výboru. Ve finančním výboru nemůže být starosta, jeho zástupci, tajemník a osoby zabezpečující rozpočtové a účetní práce na úřadu. Činnost právě těchto osob má totiž být pod drobnohledem finančního a kontrolního výboru. Pokud by člen finančního nebo kontrolního výboru měl být omezen pouze na zprostředkované informace, které mu tyto osoby o své vlastní práci poskytnou, tak by jen stěží mohl svou funkci vykonávat svědomitě a v zájmu občanů obce.

Oživení v roce 2011 poskytlo právní pomoc zastupiteli a členu finančního výboru městské části Praha 1, který usiloval o přímý přístup do účetní databáze. Soud nakonec převážně z procesních důvodů žalobu odmítl, ale vyslovil se i k povaze (ne)udělení přístupu do databáze členovi finančního výboru. Řekl totiž, že je plně v kompetenci zastupitelstva, zda a komu udělí právo do databáze nahlížet. Člen finančního výboru tak podle soudu nepožívá zvláštního práva k tomu, aby mohl hospodaření obce lépe kontrolovat. S tímto názorem se vzhledem k výše uvedenému zcela neztotožňujeme.

Bližší informace naleznete na https://www.oziveni.cz/kauzy/pristup-zastupitele-a-clena-financniho-vyboru-do-ucetni-databaze/

Permalink.

View category→

Veřejné zakázky (9)

Co je veřejná zakázka ve smyslu zákona o veřejných zakázkách?

Definice veřejné zakázky je obsažena v ustanovení § 7 odstavec 1 ZVZ, které stanoví: „Veřejnou zakázkou je zakázka realizovaná na základě smlouvy mezi zadavatelem a jedním či více dodavateli, jejímž předmětem je úplatné poskytnutí dodávek či služeb nebo úplatné provedení stavebních prací.“ Aby se jednalo o veřejnou zakázku dle zákona, je třeba naplnit současně tři pojmové znaky:

  • zakázka směřuje k pořízení dodávek, služeb či stavebních prací;
  • pořizovatelem poskytovaného plnění je zadavatel;
  • finanční protiplnění zadavatele za poskytnuté dodávky, služby či stavební práce.

Veřejné zakázky lze rozdělit podle dvou základních kritérií. Prvním je druh veřejné zakázky, na jehož základě rozlišujeme veřejné zakázky na dodávky, veřejné zakázky na stavební práce a veřejné zakázky na služby. Druhým parametrem je předpokládaná hodnota veřejné zakázky. Zákon totiž stanoví pro zadavatele odlišné povinnosti v závislosti na tom, zda je zadávána tzv. nadlimitní veřejná zakázka, podlimitní veřejná zakázka či zakázka malého rozsahu. Zjednodušeně lze říci, že čím větší je objem vynaložených veřejných prostředků, tím přísnější jsou pravidla postupu při jejich zadávání.

Permalink.

Kdo je zadavatel dle zákona o veřejných zakázkách?

Definici zadavatele nalezneme v ustanovení § 2 ZVZ, které stanoví: „Za zadavatele veřejné zakázky (dále jen „zadavatel“) se pro účely tohoto zákona považuje veřejný, dotovaný (více na str. 12 odkazovaného dokumentu) a sektorový zadavatel (více na str. 14 odkazovaného dokumentu).“ Nejrozšířenějším zadavatelem je tzv. veřejný zadavatel, který je blíže vymezen v ustanovení § 2 odstavec 2 ZVZ. Mezi veřejného zadavatele patří:

  • Česká republika – stát při zadávání veřejných zakázek jedná svými organizačními složkami, kterými se rozumí dle ustanovení § 3 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích (dále jen „ZMČR“) všechna ministerstva a jiné správní úřady státu, Ústavní soud, soudy, státní zastupitelství, Nejvyšší kontrolní úřad, Kancelář prezidenta republiky, Úřad vlády České republiky, Kancelář Veřejného ochránce práv, Akademie věd České republiky, Grantová agentura České republiky a jiná zařízení, o kterých to stanoví zvláštní právní předpis anebo uvedený zákon; obdobné postavení jako organizační složka státu má Kancelář Poslanecké sněmovny a Kancelář Senátu;
  • státní příspěvková organizace – do této kategorie patří např. Ředitelství silnic a dálnic, Národní divadlo, Agentura pro podporu podnikání a investic CzechInvest, státní nemocnice
  • územní samosprávný celek nebo její příspěvková organizace – tato kategorie zahrnuje především obce a kraje, statutární města a hlavní město Prahu. Stejně tak do této kategorie spadají i městské části a obvody a dále veškeré příspěvkové organizace obcí a krajů, např. nemocnice, knihovny, domovy pro seniory či zoologické zahrady atp.
  • jiná právnická osoba pokud byla založena či zřízena za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu (tento veřejný zájem však nesmí být „průmyslové či obchodní povahy“) a zároveň je financována nebo ovládána převážně státem či jiným veřejným zadavatelem. Je třeba podotknout, že v praxi není vždy jednoduché určit, zda konkrétní právnická osoba uvedené znaky naplňuje či nikoliv a to zejména u obchodních společností zakládaných obcemi či městskými částmi, v podrobnostech odkazujeme na podrobnější rozbor tohoto právního problému. Příkladem tohoto typu veřejného zadavatele je například Fond národního majetku České republiky, Pozemkový fond České republiky, Česká národní banka, Český rozhlas, Česká televize, Česká konsolidační agentura, zdravotní pojišťovna, dobrovolný svazek obcí atp.

Permalink.

Co je to nadlimitní a podlimitní veřejná zakázka?

Mezi tzv. velké zakázky patří všechny zakázky, které nejsou zakázkami malého rozsahu. Veřejnou zakázkou malého rozsahu se rozumí veřejná zakázka, jejíž předpokládaná hodnota nedosáhne v případě veřejné zakázky na dodávky nebo veřejné zakázky na služby 2 000 000 Kč bez daně z přidané hodnoty nebo v případě veřejné zakázky na stavební práce 6 000 000 Kč bez daně z přidané hodnoty.(stav ke dni 30.7.2014).

Mezi tzv. velké zakázky patří tedy zakázky nadlimitní a podlimitní. Podlimitní veřejnou zakázkou se rozumí veřejná zakázka, jejíž předpokládaná hodnota činí v případě veřejné zakázky na dodávky nebo veřejné zakázky na služby nejméně 2 000 000 Kč bez daně z přidané hodnoty nebo v případě veřejné zakázky na stavební práce nejméně 6 000 000 Kč bez daně z přidané hodnoty (stav ke dni 30.7.2014).

Vzájemné rozlišení kategorií nadlimitních a podlimitních zakázek již tak snadné není. Stanovené hraniční limity se liší nejen v závislosti na druhu zakázky, ale také na typu zadavatele. Zda se v konkrétním případě bude jednat o nadlimitní či podlimitní veřejnou zakázku je třeba v konkrétním případě určit nahlédnutím do zvláštního právního předpisu. Výše limitů se mění zpravidla každé dva roky transpozicí evropské směrnice do českého právního řádu. Prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 77/2008 Sb., v platném znění.

Aktuální finanční limity pro nadlimitní veřejné zakázky platné od 1. 1. 2018 byly stanoveny nařízení vlády č. 172/2016 Sb.

 

Permalink.

Co je to zadávací řízení, jaké jsou druhy zadávacího řízení a jaký je mezi nimi rozdíl?

Zadávací řízení upravuje procesní postup zadavatelů při zadávání veřejných zakázek. Jestliže zadavatel zadává podlimitní či nadlimitní veřejnou zakázku (nikoli zakázku malého rozsahu – zde takto postupovat nemusí!) je povinen postupovat dle příslušných ustanovení ZVZ. V současné době ZVZ vymezuje tyto typy zadávacích řízení:

Otevřené řízení
V tomto typu řízení zadavatel uveřejňuje oznámení zadávacího řízení a lhůtu pro podání nabídek. Na základě zveřejněného oznámení jsou dodavatelé oprávněni podat ve lhůtě pro podání nabídek nabídku na plnění veřejné zakázky; oznámení otevřeného řízení je tedy výzvou neurčitému okruhu dodavatelů k podání nabídky na plnění dané veřejné zakázky. Zadavatel u podaných nabídek posuzuje splnění kvalifikačních předpokladů a na základě hodnotících kritérií vybere nejvýhodnější nabídku. Tento typ zadávacího řízení (společně s užším řízením) může zadavatel použít kdykoliv a bez jakéhokoliv omezení. Jedná se o nejtransparentnější a nejotevřenější typ zadávacího řízení, který je ovšem zadavateli stále méně využíváno. Přesněji řečeno klesá objem veřejných prostředků zadaných tímto způsobem, když za poslední dva roky se objem takto zadaných veřejných zakázek propadl z 64% (2008) až na úroveň 47% (za rok 2010). I v tomto typu zadávacího řízení však může dojít k nežádoucímu omezení otevřenosti, a to nastavením kvalifikačních předpokladů, hodnotících kritérií nebo nevhodným nastavením lhůt.

Užší řízení
Stejně jako otevřené řízení mohou veřejní i sektoroví zadavatelé použít užší řízení pro zadání veřejné zakázky bez jakýchkoliv omezení, tedy bez nutnosti naplnění dalších zákonných podmínek. V tomto typu zadávacího řízení zadavatel nejdříve uveřejní oznámení o zahájení užšího řízení a stanoví lhůtu pro podání žádosti o účast v řízení. Žádost o účast může podat neomezený okruh dodavatelů, kteří splňují kvalifikační předpoklady. Po uplynutí lhůty k podání žádosti o účast v řízení zadavatel tyto žádosti vyhodnotí a dodavatele, kteří splnili kvalifikační předpoklady, vyzve k podání nabídek. Zásadním rozdílem mezi otevřeným a užším řízením byla před novelou účinnou od 1. dubna 2012 skutečnost, že v užším řízení byl zadavatel oprávněn zúžit počet dodavatelů, které následně vyzval k podání nabídky. Toto zúžení bylo navíc možné učinit také losem, což dávalo prostor úmyslné eliminaci „nežádoucích“ dodavatelů. Novela ZVZ možnost omezení počtu účastníků zadavatelem zrušila respektive ji zachovala pouze pro veřejné zadavatele zadávající veřejné zakázky v oblasti obrany nebo bezpečnosti a sektorového zadavatele. Tato změna positivně reflektuje názory odborníků, kteří minulou úpravu dlouhodobě kritizovali.

Jednací řízení s uveřejněním
Podstatou jednacího řízení s uveřejněním je, že zadavatel sjednává smluvní podmínky pouze s jedním či více dodavateli. Použití jednacího řízení s uveřejněním je ovšem na rozdíl od předchozích dvou řízení vázáno na splnění zákonem stanovených podmínek, které jsou uvedeny v ustanovení § 22 ZVZ. V zásadě je jednací řízení s uveřejněním přípustné jen tehdy, pokud se zadavatel neúspěšně pokusil zadat veřejnou zakázku v otevřeném, užším a zjednodušeném podlimitním řízení nebo soutěžním dialogu. Sektorový zadavatel pak může nadlimitní veřejnou zakázku zadat, aniž by před tímto postupem musel použít jiný druh zadávacího řízení. Jednací řízení s uveřejněním zahajuje zadavatel oznámením, které je zároveň výzvou k podání žádostí o účast v jednacím řízení s uveřejněním. Na základě tohoto oznámení zájemci podávají žádost o účast a prokazují splnění kvalifikace. Posléze zahájí zadavatel jednání se zájemci o konečné podobě nabídky. Veřejný zadavatel u zakázek v oblasti obrany či bezpečnosti a sektorový zadavatel jsou oprávněni předem omezit počet zájemců. Oproti původnímu znění ZVZ před novelou, došlo tedy také v případě tohoto řízení k zúžení okruhu zadavatelů, jež mohou uplatnit omezení počtu zájemců.

Jednací řízení bez uveřejnění
Tento typ jednacího řízení je v zásadě procesně obdobný jednacímu řízení s uveřejněním s tím rozdílem, že jednání o podmínkách plnění probíhá před samotným podáním nabídek. Významnějším rozdílem je však výčet podmínek, za kterých může zadavatel jednací řízení bez uveřejnění použít. První typ podmínek připouští použití tohoto druhu zadávacího řízení předcházejícím neúspěšným zadáním veřejné zakázky v jiném druhu zadávacího řízení (tj. v otevřeném, užším, zjednodušeném podlimitním nebo jednacím řízení s uveřejněním), ve kterém nedošlo k zadání veřejné zakázky pro absenci či nevhodnost nabídek, případně proto, že nebyly podány žádné žádosti o účast. Pokud jsou tyto podmínky splněny a zadavatel podstatně nezměnil zadávací dokumentaci, je oprávněn zadat zakázku v jednacím řízení bez uveřejnění.

Druhý typ výjimek však připouští použití zadávacího řízení bez uveřejnění, aniž by tomuto zadávacímu řízení předcházel dřívější pokus o zadání veřejné zakázky v jiném druhu řízení. Podmínky společné pro všechny typy zadavatelů dovolují zadání veřejné zakázky v jednacím řízení bez uveřejnění v případě, kdy veřejná zakázka může být splněna z technických či uměleckých důvodů, z důvodů ochrany výhradních práv nebo z důvodů vyplývajících ze zvláštního právního předpisu pouze určitým dodavatelem. Další možností je použití jednacího řízení bez uveřejnění v krajně naléhavém případě, který zadavatel svým jednáním nezpůsobil a ani jej nemohl předvídat, a z časových důvodů nemůže zadat veřejnou zakázku v jiném druhu zadávacího řízení. Shora uvedené podmínky pro zadání veřejné zakázky v jednacím řízení bez uveřejnění jsou jen velmi neurčité a výrazně snižují otevřenost tohoto druhu řízení.

Soutěžní dialog
Tento typ zadávacího řízení je určen pro zadání zvlášť složité veřejné zakázky a v praxi se vyskytuje poměrně zřídka. Podstatou soutěžního dialogu je umožnit zadání takové veřejné zakázky, u které nemá zadavatel jasné představy o způsobu jejího plnění a v rámci soutěžního dialogu hledá společně s dodavatelem (dodavateli) vhodné řešení. Po nalezení vhodného řešení jsou zájemci vyzváni k podání nabídek a následně zadavatel vybere nejvhodnější nabídku.

Zjednodušené podlimitní řízení
Zjednodušené podlimitní řízení je vyhrazeno pro veřejné zadavatele. Zadavatel podle vlastního uvážení zašle nejméně pěti zájemcům výzvu k podání nabídek a zároveň výzvu zveřejní. Povinnost zveřejnit výzvu je splněna uveřejněním na tzv. profilu zadavatele. Zadavatel tedy není povinen uveřejnit výzvu v informačním systému o veřejných zakázkách.

Otevřenost tohoto typu zadávacího řízení je velmi nízká, neboť stanovení okruhu možných dodavatelů je plně závislé na vůli zadavatele. Tato závislost dodavatelů na „přízni“ zadavatele vytváří ideální korupční příležitosti. Zadavatel je sice povinen přijmout a hodnotit nabídku dodavatele, který nebyl písemně vyzván k předložení nabídky, ale jelikož je písemná výzva zveřejněna lokálně, je daleko nižší pravděpodobnost, že nabídku podá více předem nevyzvaných dodavatelů. Je zde přítomný faktor nedostatečné informovanosti dodavatelů. Díky těmto skutečnostem není možné tento typ řízení považovat za otevřený.

Permalink.

Kde naleznu databázi vyhlášených veřejných zakázek? Jak v ní hledat?

Centrální databází vyhlášených veřejných zakázek je Věstník veřejných zakázek dostupný na adrese www.isvzus.cz (VVZ), který je od 1. listopadu 2011 provozován společností NESS Czech s.r.o. Ta tuto službu převzala po České poště. VVZ obsahuje zejména povinně zveřejňované informace o veřejných zakázkách. S novým provozovatelem došlo také ke změně celého systému. Jeho obsluha a ovládání probíhá prostřednictvím levého sloupcového menu. Pro veřejnost a dodavatele jsou užitečné zejména odkazy na seznam profilů jednotlivých zadavatelů a uveřejněné informace. Níže uvádíme popis možností, jak v VVZ hledat požadované informace:

Uveřejněné informace – K prostému vyhledávání konkrétních zakázek či jejich určité skupiny (např. pouze zakázky na stavební práce, či pouze zakázky podle určitého místa plnění) slouží odkaz „Uveřejněné informace“. Uživatel si může zvolit buď jednoduchý či rozšířený způsob vyhledávání. Jednodušší varianta nabízí vyhledávání:

  • fulltextové;
  • podle druhu a typu formuláře – slouží k třídění vyhlášených a vysoutěžených zakázek;
  • podle druhu zakázky – služby, dodávky, stavební práce;
  • podle typu zadávacího řízení;
  • podle evidenčního čísla – základní identifikátor zakázek, unikátní pro každou zakázku;
  • podle limitu zakázky;
  • podle předmětu činnosti, kterého se zakázka týká.

Rozšířený způsob umožňuje kombinovat další filtry tak, aby uživatel nalezl co nejpřesnější soubor požadovaných zakázek dle svých aktuálních nároků nebo dle znalosti detailů o konkrétní zakázce. Tyto filtry lze rozdělit do tří sekcí podle toho, zda se vztahují k zadavateli, dodavateli, nebo podrobněji k samotné zakázce (místo, čas plnění, cena). Po vyhledání požadované zakázky či jejich určité skupiny lze proklikem na zvolený řádek zobrazit kompletní formulář, který se k zakázce aktuálně vztahuje. Zde jsou již obsažena podrobnější data, nicméně větší množství informací je zároveň vykoupeno menší přehledností a orientace v těchto dokumentech může být zpočátku složitější.

Podle datumu uveřejnění – Funkce umožňuje zobrazit seznam nejnověji zveřejněných vyhlášení za určité zvolené období. Nejkratším možným intervalem je 24h, dále je možno zvolit zobrazení všech vyhlášení za posledních 7 dní či za právě uplynulý měsíc (4 týdny). Vyhledávání lze ještě upřesnit dle druhu vyhlášení. Typy vyhlášení se zobrazí rozkliknutím uvedeného pole.

Podle evidenčního čísla – Jak z názvu vyplývá, je účelem této funkce vyhledávání dle evidenčního čísla zakázky. Lze vyhledávat jak podle přesného evidenčního čísla, tak pouze podle jeho části.

Podle předmětu zadávacího postupu – Pod tímto nepříliš jasně pojmenovaným odkazem se nachází full-textové vyhledávání v názvech všech zakázek vložených v systému.

Podle zadavatele – Vyhledávání zakázek primárně podle informací o zadavateli, kterými jsou jeho název a IČO. Výběr je možno zúžit za pomoci podrobnějších filtrů “druh vyhlášení” a “datum uveřejnění”. Značnou nevýhodou filtrování dle data uveřejnění je nemožnost nastavení na delší než šestiměsíční interval.

Seznam profilů zadavatelů – Pod tímto odkazem může uživatel vyhledávat údaje o zadavatelích, kteří pomocí VVZ zveřejňují zakázky. Jediným vyhledávacím kritériem je identifikační číslo zadavatele. V podsekci Seznam zrušených profilů zadavatelů je možné vyhledat si již neaktivní profily zadavatelů. Také v tomto seznamu lze vyhledávat pouze podle identifikačního čísla.

Co se týče informací pro zadavatele, obsahuje VVZ zejména metodické pokyny pro uveřejňování zakázek, odkazy na příslušné formuláře v online i offline podobě, videonávody apod. Na tomto místě je třeba zmínit také jeden z nedostatků tohoto systému, kterým je rozdílná terminologie oproti té, kterou zavádí zákon o veřejných zakázkách. Tyto rozdíly se z uživatelského hlediska projevují zejména u druhů zadávacích řízení a také u rozdílného pojmenování jednotlivých formulářů v VVZ a úkonů dle zákona o veřejných zakázkách. Uvedené skutečnosti ve výsledku kladou značné nároky na znalosti zákonné úpravy a zároveň na orientaci v informačním subsystému.
Nevýhodou pro potenciální uchazeče o zakázky je absence zveřejňování zadávací dokumentace v uveřejňovacím subsystému. Zadávací dokumentaci je třeba vždy dohledávat buď na webových stránkách zadavatele uvedených v Oznámení o zakázce (čísla vyhlášení 2, 5, 11, 16) v oddíle I., anebo pokud ani zde tyto dokumenty nejsou zveřejněny, musí si je každý osobně vyžádat přímo u zadavatele.

Přechodem na nový uveřejňovací systém zmizela užitečná možnost vyhledávání v archivu zakázek. Tento nástroj přehledně třídil zakázky podle minulých úprav zákonů o veřejných zakázkách (zákon č. 40/2004 Sb. a zákon č. 199/1994 Sb.).

Permalink.

Kdo kontroluje zadavatele, zda při zadávání veřejných zakázek postupuje dle zákona?

Zákonnost zadávání veřejných zakázek je oprávněn přezkoumat Úřad na ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS). Kontrolní činnost ÚOHS je vymezena v ustanovení §112 a násl. ZVZ a v zákonu č. 273/1996 Sb., o působnosti Úřadu na ochranu hospodářské soutěže. Přestože ÚOHS může řízení zahájit i z úřední povinnosti, v praxi bývá přezkum zahájen buď na základě návrhu dodavatele, který v soutěži o zakázku neuspěl, nebo na základě podnětu kterékoliv jiné osoby. Základní rozdíl v obou řízeních je ten, že podání návrhu dodavatele musí předcházet námitkové řízení u zadavatele a zahájení řízení u ÚOHS je podmíněno složením poměrně vysoké kauce ve výši 1% z nabídkové ceny navrhovatele. Přezkum podnětu sice žádné poplatkové povinnosti nepodléhá, ale ÚOHS není povinen samotné přezkumné řízení zahájit, pouze zváží, zda na základě podnětu zahájí či nezahájí řízení z úřední povinnosti.

Permalink.

Podnět občana na kontrolu zákonnosti veřejné zakázky

Podnět k přezkoumání úkonů zadavatele je třeba směřovat Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a to buď klasickou poštou na adresu: třída kpt. Jaroše, 604 55 Brno nebo elektronicky: posta@compet.cz, popřípadě datovou schránkou.

Podnět musí obsahovat tyto náležitosti:

  • označení orgánu, kterému je směřován,
  • vylíčení skutečností odůvodňujících závěr, že se zadavatel veřejné zakázky dopustil pochybení, pro které je namístě zrušit veřejnou soutěž nebo které zakládá odpovědnost zadavatele za správní delikt. Zde doporučuje se přímo odkazovat na konkrétní ustanovení zákona, o kterých se autor podnětu domnívá, že byly zadavatelem porušeny,
  • jestliže ten, kdo podává podnět, o to požádá, je mu ÚOHS povinen do třiceti dnů od obdržení podnětu povinen sdělit, jakým způsobem s podnětem naložil (v praxi však takovou zprávu obdržíte spíše v horizontu několika měsíců)

Podnět k přezkoumání úkonů zadavatele má smysl podat nejen v době před uzavřením smlouvy na realizaci veřejné zakázky mezi zadavatelem a vybraným dodavatelem, kdy je ještě možné soutěž zrušit, ale i v době následující po uzavření této smlouvy, neboť ÚHOS může být stanovena odpovědnost zadavatele za správní delikt. Odpovědnost za správní delikt zaniká až po uplynutí 10ti let od spáchání správního deliktu. Pokud ÚOHS shledá, že se zadavatel dopustil některého ze správních deliktů vymezených v zákoně o veřejných zakázkách, může zadavateli uložit pokutu. Výše pokuty se stanoví v závislosti na druhu správního deliktu. U zákonem vyjmenovaných deliktů může ÚOHS uložit pokutu až do výše 10% ceny zakázky nebo až do 20 milionů Kč, pokud cena zakázky nebyla nabídnuta. U ostatních deliktů může být zadavateli udělena pokuta až do výše 20 milionů Kč. V praxi však ÚOHS takto vysoké pokuty zpravidla neukládá.

Zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách počítá rovněž s možností vyslovení zákazu plnění ze smlouvy na realizaci veřejné zakázky, avšak k tomu je možné přistoupit výhradně na návrh dodavatele, který prokáže vznik nebo odůvodněný předpoklad vzniku újmy v důsledku realizace smlouvy a zároveň složí peněžitou kauci.

Sepsání podnětu ke kontrole zadávacího řízení je velmi specifickým a mnohdy náročným úkonem, který vyžaduje dobrou orientaci v zákoně o veřejných zakázkách. Vždy záleží na konkrétní veřejné zakázce a dalších okolnostech případu, proto nelze říci, že by existoval nějaký univerzální model podnětu. Jako příklad uvádíme kauzu zadání veřejné zakázky na obnovu vozového parku Městskou částí Praha 13.

Omezení přezkumu zákonnosti
Podstatné omezení přezkumu zákonnosti při zadávání zakázek ze strany ÚOHS spočívá v samotném zákonu o veřejných zakázkách, který upravuje konkrétní zadávací procesy pouze u podlimitních a nadlimitních veřejných zakázek. Z tohoto důvodu ÚOHS až donedávna odmítal provádět jakoukoli kontrolu zákonnosti při zadávání veřejných zakázek malého rozsahu (tedy zejména kontrolu zajištění zachování zásad dle §6 odstavec 1 ZVZ) a to s odkazem na restriktivní výklad § 112 ZVZ. Tento přístup ÚOHS by se měl po rozhodnutí Nejvyššího správního soudu 2 Afs 132/2009 z ledna 2011 změnit.

Permalink.

Co je to veřejná zakázka malého rozsahu?

Veřejné zakázky malého rozsahu představují co do frekvence nejčastěji využívaný typ veřejných zakázek. V roce 2009 tvořil objem vynaložených veřejných prostředků formou veřejných zakázek 236 miliard Kč z celkových 634 mld. Kč, což je 36%. Dle ustanovení § 12 odstavec 3 ZVZ se za veřejné zakázky malého rozsahu považují všechny zakázky, jejichž předpokládaná hodnota nedosáhne v případě zakázek na dodávky a na služby 2 miliony Kč bez DPH a v případě zakázek na provedení stavebních prací 6 milionů Kč bez DPH (stav ke dni 29.7.2014). V souvislosti s předpokládanou hodnotou je vhodné také zmínit zákaz účelového rozdělování předmětu veřejných zakázek tak, aby se jednotlivé menší zakázky vešly pod limity uvedené výše. Při posouzení, zda se jedná o jednu či více veřejných zakázek, je třeba přihlédnout zejména k věcným, geografickým a časovým souvislostem.

Jak již bylo uvedeno výše, dělení zakázek dle předpokládané hodnoty má zásadní vliv na závazný postup zadavatele při jejich zadávání. V případě zakázek malého rozsahu může zadavatel využít zákonem stanovenou výjimku uvedenou v ustanovení § 18 odstavec 3 ZVZ, která umožňuje zadávat tyto zakázky mimo režim ZVZ. I při využití této výjimky ovšem zůstává zadavateli uložena povinnost dodržování obecných zásad dle § 6 odstavec 1 ZVZ – tedy zásad transparentnosti, rovného zacházení a nediskriminace. Tyto zásady směřují zejména k zajištění odpovídajícího stupně zveřejnění všech potřebných dokumentů a s tím spojené otevřenosti všem potenciálním uchazečům.

Permalink.

Jak lze zvýšit transparentnost zadávání veřejných zakázek malého rozsahu?

V zájmu posílení výše uvedených zásad je vhodné, aby zadavatelé nad rámec svých zákonných povinností vypracovali a náležitým způsobem uveřejnili (webové stránky apod.) určitá interní pravidla pro zadávání zakázek malého rozsahu. Tím je všem uchazečům dána možnost předem se seznámit s tím, jak je u konkrétního zadavatele postupováno a zároveň se posiluje důvěryhodnost celého procesu zadávání a případného vyhodnocování nejvýhodnějších nabídek.

Příklady vhodných interních směrnic naleznete například v Mostě, Semilech, popřípadě se můžete inspirovat návrhem Oživení. Metodické pokyny k postupu zadavatele při zadávaní veřejných zakázek malého rozsahu naleznete rovněž na webovém portálu o veřejných zakázkách a koncesích, připraveného Odborem veřejného investování Ministerstva pro místní rozvoj.

Výjimka z režimu ZVZ stanovená v ustanovení § 18 odstavec 3 ZVZ je pouze možností zadavatele. Zahájí-li zadavatel řízení o zadávání veřejné zakázky dle norem platných pro podlimitní zakázky, je dle ustanovení § 26 odstavec 5 ZVZ povinen dále postupovat v souladu s ustanoveními ZVZ platnými pro tento typ zakázek. Takový postup lze doporučit zejména v případě, kdy nastane nejistota ohledně předpokládané hodnoty zakázky, která se pohybuje na rozmezí mezi veřejnou zakázkou malého rozsahu a veřejnou zakázkou podlimitní.

Zpracováno ke dni 10. 10. 2011

Aktualizováno ke dni 1. 4. 2012

Kontakt: poradna@oziveni.cz

Permalink.

View category→

Střet zájmů (15)

Kdo je veřejným funkcionářem?

Veřejní funkcionáři se dělí tzv. na “politické” a “nepolitické”

Političtí veřejní funkcionáři

Politické veřejné funkcionáře vyjmenovává § 2 odst. 1 ZSZ a jde např. o poslance, senátora, člena vlády, vedoucího jiného ústředního orgánu státní správy, v jehož čele není člen vlády apod. Nejvíce veřejných funkcionářů je pak z řad členů zastupitelstev samospráv. Ty je však třeba rozlišovat. Veřejnými funkcionáři totiž nejsou NEuvolnění členové zastupitelstev (obcí, krajů, hl. města Prahy), ledaže by zároveň zastávali funkci starosty (primátora, hejtmana) nebo jiného člena rady (obce, kraje, hl. Města Prahy). Všichni uvolnění zastupitelé tedy jsou veřejnými funkcionáři. O rozdílech mezi uvolněným a neuvolněnými zastupitelem více zde.

Nepolitičtí veřejní funkcionáři (úředníci)

Tato skupina veřejných funkcionářů je hůře definovatelná, neboť musí splňovat podmínky podle § 2 odst. 2 a 3 ZSZ. Jedná se zejména o vedoucí úředníky. A to pokud mohou jako příkazci operace nakládat s min. 250,000 Kč nebo se bezprostředně podílejí na rozhodování při zadávání veřejné zakázky nebo rozhodují ve správním řízení (s výjimkou blokového řízení) nebo se podílejí na vedení trestního řízení.

Od 1. 9. 2017 do této kategorie spadají navíc i soudci, státní zástupci a vojáci z povolání.

Permalink.

Jaká platí pro veřejné funkcionáře omezení?

ZSZ klade na různé veřejné funkcionáře různě intenzivní omezení. Nejpřísnější omezení jsou kladeny logicky na veřejné funkcionáře s největší rozhodovací pravomocí – např. Členové vlády, vedoucí ústředních správních úřadů nebo členové bankovní rady ČNB (viz. § 2 odst. 1 písm. c) až m ZSZ) Tito veřejní funkcionáři v zásadě nesmějí být zaměstnáni pro nikoho jiného než pro Českou republiku. Nesmí tedy podnikat ani být v orgánech “soukromých” podnikajících právnických osob. Výjimkou z těchto zákazů je správa vlastního majetku, což může být v některých případech poměrně sporné.

Po novele ZSZ z roku 2016 bylo poslaneckými novelami přidáno ještě několik dalších omezení. Nově se nemůže o veřejnou zakázku (a to ani o zakázku malého rozsahu) ucházet společnost, ve které vlastní alespoň čtvrtinový podíl člen vlády nebo vedoucí ústředního správního orgánu. (viz § 4b ZSZ) Stejně tak nesmí zmíněná společnost obdržet ani dotaci či investiční pobídku. (viz § 4c ZSZ) Pro všechny “politické veřejné funkcionáře” (§ 2 odst. 1 ZSZ) pak nově platí zákaz provozovat či vlastnit média (rozhlas, televizi či periodický tisk) (§ 4a ZSZ) Pro úplnost dodejme, že oba tyto paragrafy jsou předmětem zkoumání Ústavního soudu.

Efekt “otáčivých dveří” (revolving doors)

Přesouvání veřejných funkcionářů z veřejného do soukromého sektoru je znám jako efekt otáčivých dveří. ZSZ řeší eliminaci tohoto rizika pouze ve vztahu k nadlimitním veřejným zakázkám. Veřejný funkcionář se tak po dobu jednoho roku od skončení své funkce nesmí dostat do pracovněprávního vztahu ani se stát podílníkem ve společnosti, která vyhrála nadlimitní veřejnou zakázku, o které v posledních třech letech veřejný funkcionář rozhodoval. To platí i pro její dceřinné společnosti. (viz § 6 ZSZ)

Nově obsahuje zákon i sankci za takové jednání ve formě pokuty ve výši od 25,000,- Kč do 500,000,- Kč(viz § 23 odst. 3 písm. c) ZSZ). Jde o vůbec nejvyšší pokutu, jakou lze veřejnému funkcionáři podle tohoto zákona udělit.

Permalink.

Mohou pobírat politici odměny za členství ve státních, městských a krajských firmách?

Ne, nemohou. Toto jim zapovídá § 5 ZSZ a hrozí jim za to pokuta ve výši od 5,000 do 250,000,- Kč (§ 23 odst. 3 písm. b) ZSZ)

Poslanci a senátoři tedy nemohou pobírat odměny za své funkce ve státních společnostech (nebo jejich dceřinných firmách). Toto omezení pro ně již neplatí u obecních či krajských společností.

Uvolnění krajští a obecní zastupitelé pak nemohou pobírat odměny v souvislosti se svou funkcí ve společnosti daného kraje či obce. Jinými slovy, uvolněný zastupitel obce A nesmí pobírat odměnu od společnosti obce A, ale již smí být v orgánu společnosti obce B nebo kraje C a za tuto funkci dostávat odměny.

Nově si však mohou nechat výše zmínění proplatit pojištění odpovědnosti za výkon funkce nebo pobírat plnění v “souladu s běžnými zvyklostmi” do výše 10,000,- Kč ročně (např. občerstvení, reklamní předměty, náklady na ubytování apod.).

Permalink.

Jaké údaje o sobě musí veřejný funkcionář zveřejňovat a do kdy tak musí učinit?

Veřejný funkcionář (a to každý veřejný funkcionář, který je uveden v § 2 ZSZ) musí čestným prohlášením podávat

  • Oznámení o osobním zájmu,
  • Oznámení o činnostech,
  • Oznámení o majetku a
  • Oznámení o příjmech a závazcích

S výjimkou oznámení o osobním zájmu, která se podávají ad hoc (viz níže), musí veřejní funkcionáři podávat celkem 3 typy oznámení, která jsou někdy chybně označována jako “majetková přiznání”. Jde o:

  1. Vstupní oznámení”, která veřejný funkcionář podává do 30 dnů od doby, kdy je k tomu vyzván (srov. § 12 odst. 1 ZSZ a§ 14a odst 1 a odst. 3 ZSZ), tedy maximálně 45 dnů od nástupu do své funkce
  2. Pravidelná oznámení”, která podává veřejný funkcionář vždy ke 30. červnu následujícího roku (§ 12 odst. 2 ZSZ)
  3. Oznámení ke konci výkonu funkce”, která musí učinit opět do 30 dnů od vyzvání ( srov. § 12 odst. 3 ZSZ a § 14a odst 1 a odst. 3 ZSZ)

Do roku 2017 byla povinnost podávat pouze Pravidelná oznámení a Oznámení ke konci výkonu funkce.

Permalink.

Musí veřejný funkcionář sdělovat svůj osobní zájem na projednávané věci?

Oznámení o osobním zájmu (§ 8 ZSZ) se vztahují k jednání orgánu, ve kterém veřejný funkcionář hlasuje nebo byť jen vystupuje v rozpravě. Jde o obecné pravidlo, které platí pro jednání všech orgánů, ve kterých veřejný funkcionář vystoupí. Takové oznámení musí být provedeno nejpozději před hlasováním daného orgánu a musí se pak objevit v zápise z daného jednání.

Tuto povinnost nemá veřejný funkcionář, u něhož je jeho osobní zájem na dané věci “obecně zřejmý neomezenému okruhu adresátů”. Jinými slovy, nemělo by stačit, že o jeho osobním zájmu vědí všichni přítomní jednání daného orgánu.

Sankce za neoznámení osobního zájmu může být pokuta až 50,000,- Kč. (§ 23 odst. 3 písm. a) ZSZ)

Permalink.

Může být hlasování po neohlášeném střetu zájmů neplatné?

V zásadě nelze dovodit neplatnost hlasování, ve kterém by byla porušena povinnost člena/ů daného orgánu oznámit střet zájmů ať už podle zákona o střetu zájmů či podle § 83 odst. 2 zákona o obcích, § 34 odst. 3 zákona o krajích (zákon o hlavním městě Praze takové ustanovení neobsahuje). Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. ledna 2011, č. j. 1 Ao 2/2010-185 totiž v bodě 148 naznačil, za jakých okolností lze uvažovat o tom, že by se celé hlasování stalo neplatným pro porušení povinnosti neoznámení střetu zájmů:

“Rezignaci na obě zmiňované povinnosti lze označit za nedodržení zákonného postupu; dovozovat z ní nezákonnost přijatého aktu (zde opatření obecné povahy) však podle mínění zdejšího soudu zpravidla nelze. Porušení oznamovací povinnosti je u vybraných členů orgánů ve vybraných oblastech sankcionováno jako přestupek podle zákona o střetu zájmů, u všech členů orgánů pak politickou odpovědností, jež může ústit do nezvolení v následných obecních volbách. Vliv na zákonnost opatření obecné povahy by bylo lze dovodit pouze v extrémních případech, kdy by zastupitel zatajil informace o střetu zájmů, při jejichž znalosti zastupiteli by k přijetí opatření obecné povahy vůbec nedošlo nebo došlo, ale v podobě zásadně odlišné. Takovým excesem nebude případ, kdy zastupitel sice svoji oznamovací povinnost nesplní, avšak zastupitelstvo si je střetu zájmů vědomo z jiných zdrojů či na základě znalosti místních poměrů, a může proto tuto skutečnost vzít v úvahu při projednávání a rozhodování o věci…”

Musely by se tedy prokázat dvě premisy:

  1. že žádný ze zbylých členů daného orgánu netušil, že jeden z jeho členů je ve střetu zájmů a
  2. Že kdyby to byli ostatní zastupitelé bývali věděli, že by jistě hlasovali jinak.

Jde tedy o možnost velice hypotetickou. Více k tématu zde.

Permalink.

Musí veřejný funkcionář oznamovat své aktivity?

Ano, veřejní funkcionáři jsou povinni v oznámení o činnostech (§ 9 ZSZ) sdělit zda, kde a v čem podnikají. Stejně tak musí sdělit, zda jsou společníky či členy orgánu podnikající právnické osoby, a o kterou právnickou osobu jde. Rovněž jejich pracovněprávní vztah se musí v oznámení o činnostech objevit, a to s informací o jejich zaměstnavateli. Konečně nově musí veřejní funkcionáři sdělovat i to, zda nevlastní či neprovozují nějaká média.

Sankce za nepřesné, neúplné či nepravdivé údaje v oznámení o činnostech může činit až 50,000,- Kč. (§ 23 odst. 3 písm. a) ZSZ)

Permalink.

Jaké údaje musí veřejný funkcionář oznamovat o svém majetku?

Veřejný funkcionář je povinen dle § 10 odst. 1 ZSZ přesně, úplně a pravdivě písemně oznámit, s jakým majetkem do své funkce vstupuje (tzv. vstupní oznámení) a dále pravidelně každý rok oznamovat, jaký majetek nabyl v průběhu výkonu funkce. U vstupních oznámení veřejný funkcionář uvede cenu obvyklou věci pro den vstupu do funkce, jinak uvádí cenu, za kterou věc v průběhu funkce nabyl.

Konkrétně se oznamovací povinnost vztahuje na:

  • Všechny nemovitosti (včetně způsobu nabytí),
  • Veškeré cenné papíry (akcie, dluhopisy apod.) i podíly v obchodních korporacích a
  • Movité věci určitelné podle druhu (tzn.  auto, nábytek apod., ne obraz od Picassa) v hodnotě nad půl milionu korun, jde-li o vstupní oznámení, a dále movité věci určitelné podle druhu v hodnotě přesahující v souhrnu půl milionu korun, které nabyde veřejný funkcionář v průběhu jednoho roku. Zde se počítají pouze věci v hodnotě nad 50,000,- Kč.  

Sankce za nepřesné, neúplné či nepravdivé údaje v oznámení o majetku může činit až 50,000,- Kč. (§ 23 odst. 3 písm. a) ZSZ)

Permalink.

Jaké údaje musí veřejný funkcionář oznamovat o svých příjmech a dluzích?

Ve vstupním oznámení uveden veřejný funkcionář své nesplacené dluhy (závazky) v hodnotě nad 100,000,- Kč. V průběhu své funkce pak uvede všechny dluhy, pokud jejich souhrnná výše činí více než 100,000,- Kč. Rovněž zde uvede a identifikuje i osobu, které dluží, dále jeho druh (např. úvěr, půjčka, dluh na nájemném apod.) a jeho výši.

Dále uvádí veřejný funkcionář druh, zdroj a výši veškerých příjmů nad 10,000,- Kč, které v kalendářním roce obdržel. “Příjmy” se myslí jakékoli peněžité příjmy, majetkové výhody, dary, dividendy, příjmy z podnikání apod., pokud jejich souhrnná výše přesahuje v kalendářním roce 100,000,- Kč. Neuvádí se zde příjmy jeho/její mažela/ky či partner/ky, stejně jako příjmy, na které má nárok v souvislosti s výkonem jeho veřejné funkce.

Sankce za nepřesné, neúplné či nepravdivé údaje v oznámení o příjmech a závazcích může činit až 50,000,- Kč. (§ 23 odst. 3 písm. a) ZSZ)

Permalink.

Kdo vede registr a kdo do něj může nahlížet?

Od 1. září 2017 vede Ministerstvo spravedlnosti registr oznámení o činnostech, oznámení o majetku a oznámení o příjmech a závazcích (dále jen „registr oznámení“) pro všechny veřejné funkcionáře s výjimkou soudců. Pro soudce, jejichž oznámení nejsou pro veřejnost přístupná (§ 14 odst. 3 ZSZ), vykonává funkci evidenčního orgánu Nejvyšší soud (§ 14 odst. 1 ZSZ).

Všechna oznámení by měla být přístupná k nahlížení v elektronické databázi Ministerstva spravedlnosti, ve které bude možné vyhledávat mezi veřejnými funkcionáři např. podle jmen nebo instituce, kde působí (§ 14 odst. 4 ZSZ).

Registr má svou veřejnou část, do které je oprávněna nahlížet veřejnost, a neveřejnou část týkající se soudců, státních zástupců, policistů a GIBS, do které má přístup jen omezený okruh subjektů (§ 14b odst. 2 a 3 ZSZ)

Rozsah oprávnění k nahlížení do veřejné části registru se liší podle typu veřejných funkcionářů. (Viz výše)

U “politických veřejných funkcionářů” si můžete v registru oznámení vyhledat konkrétní formulář oznámení, který Vám bude poskytnut v plném rozsahu, vyjma data narození a identifikace případných nemovitostí v oznámení o majetku.

U “nepolitických veřejných funkcionářů” se kromě výše zmíněného nedozvíte ani to, s jakým majetkem či dluhy do funkce vstupoval, zda vlastní cenné papíry, jaký nabyl movitý majetek nebo zda mu vznikly dluhy nové.

Oproti minulé právní úpravě, kdy byly evidenční orgány roztříštěné po republice a nebylo často jasné, zda a kam veřejný funkcionář vůbec oznámení podává, je tak od 1.září 2017 situace o mnoho snazší. Formuláře, na který se oznámení nově podávají, jsou navíc v elektronické podobě, tudíž odpadnou dřívější neduhy, kdy některá oznámení byla vyplněna naprosto nečitelně, navíc k veřejnosti se pak dostala pouze špatně naskenovaná.

Permalink.

Musím o přístup do registru žádat?

Záleží, do oznámení kterého veřejného funkcionáře chcete nahlížet. U “politických veřejných funkcionářů” lze nahlížet bez omezení – tzn. bez žádosti (§ 13 odst 3 věta druhá ZSZ)

U “nepolitických veřejných funkcionářů” (úředníků) je třeba nejprve žádat o přidělení uživatelského jména a přístupového hesla, které Vám bude přiděleno do 30 dnů od podání žádost a které je platné po dobu 6 měsíců. (§ 13 odst. 4 a 5 ZSZ)

Permalink.

Je nahlížení do registru zpoplatněno?

Nahlížení do registru je pro každého občana bezplatné (§ 13 odst. 3 věta první ZSZ)

Permalink.

Mohu dále zveřejňovat informace z registru?

Informace o “politických veřejných funkcionářích” dále uveřejnit lze.

U “nepolitických veřejných funkcionářů” je možné jejich oznámení dále zpracovávat pouze za účelem zjištění případného porušení jejich povinností vyplývajících ze zákona o střetu zájmů (§ 13 odst. 8 ZSZ). Za porušení této povinnosti, stejně jako za sdělení uživatelského jména a hesla třetí osobě, může být udělena pokuta až do výše 50,000,- Kč (§ 23 odst. 3 písm a) ZSZ)

Permalink.

Co mohu dělat, pokud zjistím v oznámení nesrovnalosti?

Pokud máte vážné pochybnosti o tom, že je oznámení konkrétního veřejného funkcionáře neúplně či nepravdivě vyplněné, máte možnost své podezření sdělit přímo evidenčnímu orgánu – Ministerstvu spravedlnosti. Na své upozornění byste měl do 30 dnů obdržet sdělení, jak bylo s Vaším podnětem naloženo (viz § 13 odst. 6 ZSZ)

Veřejný funkcionář, který uvede zjevně nepřesné, neúplné nebo nepravdivé údaje v čestném prohlášení, nebo jej nepodá ve lhůtě, dopustí se přestupku podle § 23 odst. 3 písm. a) ZSZ. K projednání takového přestupku a uložení pokuty ve výši od 1,000,- Kč až do 50,000 Kč je příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jejímž územním obvodu má veřejný funkcionář trvalý pobyt (§ 25 odst. 5 ZSZ). Nově nelze za nepřesně uvedené údaje v čestném prohlášení uložit napomenutí. To lze více než kvitovat, neboť na základě zjištění Oživení z roku 2011 toto byla velmi rozšířená praxe. Veřejný funkcionář by tak za chybně vyplněný formulář měl dostat pokuta alespoň v minimální výši, t.j. 1,000,- Kč. (§ 23 odst. 4 ZSZ)

Ministerstvo spravedlnosti jakožto evidenční orgán by mělo pravidelně rovněž kontrolovat, zda jsou údaje v registru oznámení úplná, případně kontaktovat příslušné správní orgány příslušné k pojednání správního deliktu (§ 13 odst. 7 ZSZ).

Permalink.

Co má posuzovat úřad obce s rozšířenou působností při zjišťování spáchání přestupku?

Úřad obce s rozšířenou působností (dále jen “Správní orgán”) musí nejdřív posoudit, zdali není ve věci podjatý. V případech, kdy Správní orgán bude projednávat přestupky svého vlastního starosty, či členů rady nebo zastupitelstva, doporučujeme k odstranění pochybností o zákonném postupu v řízení se vyloučit pro podjatost. Samozřejmě situace bude odlišná od jednotlivých úřadů, neboť v menších obcích bude větší reálná možnost podjatosti než na Magistrátu hl. m. Prahy.

Příslušní zaměstnanci v úřadu by ale vždy měli postupovat podle § 14 zákona č. 400/2005 Sb., správní řád. Pokud se dozví o okolnostech nasvědčujících jejich podjatost, jsou povinni o nich bezodkladně uvědomit svého představeného. Ten poté bezodkladně určí jinou úřední osobu, která není k vyloučenému ve vztahu podřízenosti. Usnesení o tomto úkonu se poznamená do spisu. Nemůže-li představený určit nikoho jiného, bezodkladně o tom uvědomí nadřízený správní orgán a spolu s tím mu předá spis. V tomto případě to bude místně příslušný krajský úřad. Ten musí poté postupovat podle § 131 odst. 4 správního řádu a věc přikázat jednomu ze sousedících úřadů obce s rozšířenou působností, kteří mu jsou podřízeni.

Celé přestupkové řízení musí Správní orgán vést na základě zásady oficiality, zásady vyhledávací a zásady materiální pravdy.

Jinými slovy, správní orgán má úřední povinnost na základě § 52 zákona č. 400/2005 Sb., správní řád při zjišťování skutkového stavu sám bez návrhu vyhledat a zajistit důkazní materiály jak ve prospěch, tak v neprospěch obviněného z přestupku, aby došlo ke zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností.

Důkazním materiálem může být cokoliv, co umožní objasnění věci.

Porušením této povinnosti je v praxi například situace, kdy se správní orgán spokojí pouze s tvrzením obviněného z přestupku, aniž by odůvodnil, proč právě tento jediný důkazní materiál umožnil zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností.

Krajský úřad Olomouckého kraje v jednom ze svých rozhodnutí uvedl, že sama skutečnost, že nelze důvodně předpokládat, že obviněný bude vypovídat ve svůj neprospěch, činí jakékoliv rozhodnutí založeném pouze na vyjádření obviněného nezákonným, neboť dojde k porušení výše zmíněných zásad, a tím i k porušení zákonné povinnosti správního orgánu.

Obviněný se dopustí přestupku tím, že neoznámí svůj střet zájmu v okamžiku, kdy pro něj vznikla MOŽNOST osobní výhody, či újmy anebo v okamžiku EXISTENCE jiného osobního zájmu.

Proto správní orgán v řízení o přestupku podle zákona o střetu zájmů MUSÍ skutkově zjistit tyto skutečnosti v předepsaném pořadí:

1. Proč je obviněný veřejným funkcionářem ve smyslu zákona o střetu zájmů + odůvodnění;

pokud byl veřejným funcionářem, tak

2. zdali vznikla, anebo nevznikla možnost výhody, či újmy pro obviněného + odůvodnění;

pokud nevznikla možnost výhody, či újmy, tak

3. zdali existoval nebo neexistoval jiný osobní zájem obviněného + odůvodnění.

Všechna tři zjištění musí být odůvodněna a mít oporu v dokazování provedeném správním orgánem. Musí být zjištěna bez důvodných pochybností.

  • Rozdíl mezi osobní výhodou a jiným osobním zájmem je nasnadě: jiný osobní zájem je širší pojem. Nelze jej redukovat jen na osobní zájem veřejného funkcionáře samotného, ale je třeba ho vztahovat i na jiné osoby, v jejichž prospěch by veřejný funkcionář při výkonu své funkce jednal, neboť jinak by ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů ztrácelo smysl.

Zároveň logicky, pokud správní orgán shledá, že obviněný je 1) veřejný funkcionář a v okamžiku, kdy pro něj 2) vznikla výhoda neohlásil svůj střet zájmů, správní orgán už nemusí zjišťovat 3) zdali existoval jiný osobní zájem.

Permalink.

View category→

Rozhodovací procesy obcí (24)

1) Zastupitelstvo obce a jeho pravomoci

Občan obce má rovněž právo na projednání určité záležitosti spadající do samostatné působnosti takřka podle svého přání. Podle § 16 odst. 2 písm f) ZOZ je třeba odlišovat žádosti tzv. “prosté” a “kvalifikované” – tzn. ty, které jsou podepsány 0,5 % občanů. Ministerstvo vnitra dovodilo, že i v případě “prosté” žádosti by měly být požadované žádosti být projednány do 60ti dní, pokud spadají do působnosti rady obce, a do 90 dnů, pokud spadají do působnosti zastupitelstva. Více viz stanovisko č. 1/2015.

U obcí, ve kterých není zřízena rada obce, se kompetence rady rozdělují mezi starostu a zastupitelstvo obce. Dle stanoviska Ministerstva vnitra č. 2/2013 (se kterým se částečně ztotožňujeme) není možné hledět na starostu jako na orgán obce, který “stává” radou obce. Zastupitelstvo si tedy smí ve svůj prospěch vyhradit i záležitosti, které by jinak spadaly do vyhrazených pravomocí rady. § 84 odst. 4 ZOZ se tak neuplatní a zastupitelstvo si na sebe může “vztáhnout” i další kompetence mimo “zbytkové” pravomoci rady podle § 102 odst. 3 ZOZ.

Permalink.

i) Co je to uvolněný / neuvolněný člen zastupitelstva obce, jaká jim přísluší odměna? Mohou obdržet dary od obce?

Mezi vyhrazené pravomoci zastupitelstva obce náleží i rozhodování o tom, pro které funkce a kteří z členů zastupitelstva obce budou pro výkon své funkce dlouhodobě uvolněni.

Uvolněným zastupitelem se rozumí osoba, která vykonává volenou funkci na „plný úvazek“ a tedy za tomu odpovídající odměnu. Uvolněný zastupitel je dlouhodobě uvolněn z pracovního poměru a fakticky se stává po dobu výkonu své funkce „jakoby“ zaměstnancem obce. Odměna se v takovém případě vyplácí i těm, kteří před zvolením do funkce nebyli výdělečně činní (např. důchodci). Zpravidla bývá uvolněným zastupitelem starosta, někteří radní, občas předseda Kontrolního výboru nebo předseda Finančního výboru. Od 1.1.2018 pak pravidla pro odměňování zastupitelů obcí krajů i hlavního města Prahy budou nově přímo součástí příslušných zákonů, kterou provádí zákon č. 99/2017 Sb.

Obligatorně se odměna vyplácí z rozpočtových prostředků samosprávy pouze uvolněným zastupitelům. Neuvolněným zastupitelům může být (ale nemusí) za výkon funkce poskytnuta rovněž měsíční odměna, přičemž její maximální výši stanoví citované nařízení.Od roku 2018 to ale bude jinak a zastupitelé si obecně finančně polepší.

Zatímco uvolněný člen zastupitelstva má právní nárok na odměnu za výkon své funkce, neuvolněný člen zastupitelstva nikoliv. Pokud jsou neuvolnění zastupitelé v pracovním poměru, je jejich zaměstnavatel povinen jim za účelem výkonu funkce zastupitele poskytnout pracovní volno s náhradou mzdy v rozsahu doby potřebné pro výkon funkce. Potřebný rozsah určuje obec, v každém případě se jedná minimálně o poskytnutí pracovního volna pro možnost účasti na zasedání zastupitelstva. Náhradu vyplacené mzdy uhradí zaměstnavateli obec. Neuvolněným zastupitelům, kteří nejsou v pracovním poměru, poskytuje obec náhradu ušlého výdělku za dobu strávenou výkonem funkce paušální částkou, jejíž výši stanoví zastupitelstvo. Paušální částka není součástí odměny a poskytuje se rovněž i důchodcům, matkám na mateřské dovolené, osobám v domácnosti apod.

Více k odměnám zastupitelů odkazujeme na metodické doporučení č. 5.4 zpracované Ministerstvem vnitra, které naleznete zde.

Dary zastupitelům

Od roku 2018 je možné obdarovat člena zastupitelstva za splnění “mimořádných nebo zvláště významných úkolů”, které souviseli s jeho funkcí. Tyto dary mají nově specifikovaná pravidla, jelikož praxe před rokem 2018 byla často velice rozvolněná, když si dary rozdávali radní a bez jakéhokoli dohledatelného odůvodnění. Dary zastupitelům bude muset projednávat zastupitelstvo v separátním bodu jednání a usnesení o udělení daru musí být explicitně odůvodněno.I výše takových darů je nově omezena jak měsíční, tak roční výší. Zastupitel si tak za rok může přijít nejvýše na dvojnásobek své maximální měsíční odměny. Toto platí jak pro uvolněné tak pro neuvolněné zastupitele.

Jiné dary od obce by musel zastupitel obdržet pouze za činnosti, které nesouvisejí s výkonem jeho funkce zastupitele (např. jakožto trenérovi či sportovci za jeho mimořádné úspěchy), jinak by takový dar bylo třeba považovat za bezdůvodné obohacení.

Permalink.

ii) Kdy se koná zasedání zastupitelstva obce? A kdy by se mělo konat?

Zastupitelstvo obce se schází podle potřeby, nejméně však jedenkrát za tři měsíce. Zastupitelstvo zpravidla svolává a řídí starosta obce (§ 92 ZOZ), resp. hejtman kraje (§ 40 ZKZ), resp. primátor hlavního města Prahy, a to písemně se sdělením navrženého programu jednání (§ 60 ZPZ). Tito jsou povinni svolat zasedání zastupitelstva také tehdy, požádá-li o to alespoň jedna třetina zastupitelů (§ 41 odst. 2 ZKZ a § 60 odst. 2 ZPZ), nebo v případě obcí též hejtman kraje (§ 92 odst. 1 ZOZ). Zasedání se přitom koná nejpozději do 21 dnů ode dne doručení žádosti obecnímu úřadu, resp. do 15 dnů ode dne doručení Magistrátu hlavního města Prahy. Jestliže starosta zasedání nesvolá, svolá jej místostarosta, popřípadě jiný člen zastupitelstva obce.

Kde zastupitelstvo zasedá?

Zastupitelstva obce se mohou konat pouze v jejich územním obvodu. “Výjezdní” zasedání tedy nepřipadají v úvahu. O místě konání krajského zastupitelstva resp. zast. hl. města Prahy informuje krajský úřad, resp. Magistrát hl. města Prahy.Zákon již ale blíže nespecifikuje, kde přesně se jejich zastupitelstva musí sejít. “Výjezdní” zasedání krajského zastupitelstva nebo Zastupitelstva hl. města Prahy tak v zásadě do úvahy přicházejí.

Permalink.

iii) Kdy je zastupitelstvo obce usnášeníschopné?

Zastupitelstvo obce je schopno se usnášet, je-li přítomna nadpoloviční většina všech jeho členů. V případě, že při zahájení jednání zastupitelstva nebo v jeho průběhu není přítomna nadpoloviční většina všech jeho členů, ukončí předsedající zasedání s tím, že do 15 dnů se musí konat náhradní zasedání. K platnému usnesení zastupitelstva, rozhodnutí nebo volbě je totiž třeba podle ustanovení § 87 ZOZ, § 40 odst. 2 ZKZ a § 62 ZPZ souhlasu nadpoloviční většiny všech členů zastupitelstva.

 

Permalink.

iv) Jak se dozvím, kdy se koná zasedání zastupitelstva obce?

O době, místě a navrženém programu připravovaného zasedání zastupitelstva obce informuje obecní úřad na své úřední desce, a to nejméně 7 dní před jeho konáním (viz § 93 odst. 1 ZOZ a § 60 odst. 3 ZPZ), resp. nejméně 10 dnů před jeho konáním (viz § 42 odst.1 ZKZ). V praxi toto zákonné ustanovení bohužel znamená, že se dříve než jeden týden (deset dní) předem o konání zasedání zastupitelstva nedozvíte, a to ani jako občan a často ani jako opoziční zastupitel. Úřední deska musí být ze zákona nepřetržitě veřejně přístupná, tedy i v nočních hodinách. Její obsah se zveřejňuje též způsobem umožňujícím dálkový přístup (zpravidla prostřednictvím internetu). Kromě toho může obec informaci o plánovaném zasedání zastupitelstva obce uveřejnit způsobem v místě obvyklým (např. na jiné informační tabuli, dnes už i např. na sociálních sítích nebo v radničním periodiku). Jestliže obec nesplní povinnost informovat občany o připravovaném zasedání zastupitelstva obce popsaným způsobem, pak nelze hovořit o splnění zákonem stanoveného požadavku veřejnosti zasedání zastupitelstva obce. Takové zasedání nelze považovat za řádné zasedání tohoto orgánu a usnesení na něm přijatá za právně relevantní rozhodnutí zastupitelstva obce.

Plán zasedání

Každé zastupitelstvo by mělo připravovat a zveřejňovat dlouhodobější harmonogram zasedání. Takový plán není jen vhodnou pomůckou pro veřejnost. Snad ještě zásadnější roli má pro neuvolněné zastupitele. Pokud ti nemají k dispozici dostatečně dlouho předem informaci o tom, kdy se jednání koná, mají vážné problémy se sladěním harmonogramu svého zaměstnání a práce zastupitele. Zaměstnavatel má sice ze zákona povinnost poskytnout zastupiteli na zasedání pracovní volno, nicméně pokud si již zastupitel v zaměstnání například naplánoval zahraniční pracovní cestu, plány se mění opravdu již velmi obtížně. Nejvhodnější proto je zveřejňovat plány jednání na celý rok dopředu a to již s jistým předstihem před koncem roku. Schvalování takového plánu je velmi běžné na malých i velkých samosprávách, nicméně bohužel zdaleka ne ve všech případech samospráva plán zveřejní i pro potřebu občanů.

Kdy by se mělo konat zasedání zastupitelstva?

Zastupitelstvo se schází “podle potřeby”, což by mělo reflektovat i konkrétní situace.Termín zasedání zastupitelstva samozřejmě může velice ovlivnit přítomnost jak veřejnosti, tak samotných zastupitelů. Starosta má tedy v rukou nástroj, jak se případně vyhnout konfrontaci např. s bouřlivým davem, který dopředu nesouhlasí s chystaným rozhodnutím zastupitelstva. Pokud se na středně velkém městě chystá sporná výstavba v centru města a starosta svolá zastupitelstvo na dopoledne v pracovní den či první den letních prázdnin, pak si může být jistý, že přítomnost na zastupitelstvu příliš vysoká nebude. Naopak obec v chatové oblasti by měla zvážit, zda nesvolat zasedání spíše na víkend, kdy je v obci fakticky více zainteresovaných lidí.

Permalink.

v) Mají obce podrobnosti o jednání zastupitelstva obce upraveny v nějakém řádu?

V ustanovení § 96 ZOZ, § 44 ZKZ a § 66 ZPZ je zastupitelstvu uložena povinnost vydat jednací řád, v němž stanoví podrobnosti o jednání zastupitelstva. V případě jednacího řádu zastupitelstva kraje je navíc stanoveno, aby jeho obsahem byla i podrobnější úprava jednání výborů, a v případě jednacího řádu Zastupitelstva hlavního města Prahy též postup při projednávání návrhů zákonů podávaných Poslanecké sněmovně. Jednací řád se zpravidla přijímá usnesením zastupitelstva obce. Má formu interního předpisu, nejedná se tedy o obecný právní předpis, jehož porušení by bylo zákonem sankcionováno. Vynutitelné jsou pochopitelně ty části jednacího řádu, které obsahují zároveň povinnosti uložené zákonem.

Na dodržování jednacího řádu dohlížejí zejména ověřovatelé zápisu zvolení na zasedání zastupitelstva a dále každý jednotlivý člen zastupitelstva prostřednictvím svých námitek. V případě, že ověřovatelé odmítnou podepsat zápis ze zasedání zastupitelstva z důvodu porušení jednacího řádu, je třeba, aby se s tím zastupitelstvo obce nějakým způsobem vypořádalo. Vhodné je postupovat například obdobně jako u námitek učiněných členem zastupitelstva obce, tedy o jejich důvodnosti rozhodnout na následujícím zasedání. Ministerstvo vnitra v rámci své dozorové a kontrolní pravomoci na dodržování přijatého jednacího řádu nedohlíží. Může však na základě podnětu přezkoumávat zákonnost jednotlivých částí jednacího řádu, a to v rámci “přezkumu zákonnosti přijatých usnesení, rozhodnutí či jiného opatření orgánu obce” dle § 124 a násl. ZOZ, § 82 a násl. ZKZ a § 107 a násl. ZPZ. V případě městských částí pak přezkum jednacích řádů provádí Magistrát hlavního města Prahy.

Permalink.

vi) Mám právo seznámit se se zněním jednacího řádu zastupitelstva obce?

ZOZ, ZKZ a ZPZ v žádném ze svých ustanovení neukládá obcím povinnost zveřejnit jednací řád zastupitelstva. Tuto povinnost však lze dovodit ze zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „InfZ“). Podle citovaného zákona lze jednací řád zastupitelstva obce považovat buď za předpis, podle kterého povinný subjekt jedná a rozhoduje (§ 5 odst. 1 písm. e) InfZ), nebo za předpis vydaný v rámci jeho působnosti (§ 5 odst. 2 písm. a) InfZ). Podle prvé varianty je nutno takto vnímanou informaci zveřejnit v sídle a úřadovnách na místě všeobecně přístupném, jakož i umožnit pořízení její kopie. Podle druhé možnosti pak pouze v sídle povinného subjektu. Citovaný zákon rovněž ukládá povinnost takto vnímanou informaci zveřejnit způsobem umožňujícím dálkový přístup, tj. na internetu (§ 5 odst 4 InfZ).

Více k jednacímu řádu zastupitelstva naleznete v metodickém doporučení č. 1 Ministerstva vnitra zde.

V rámci Platformy Bezkorupce jsme rovněž vytvořili Vzorový jednací řád, kterým je možné se inspirovat. Více zde.

Permalink.

vii) Mohu se účastnit zasedání zastupitelstva obce? Může se konat neveřejné (pracovní) zasedání zastupitelstva?

Ano, zasedání zastupitelstva se můžete účastnit, neboť je veřejné a může se ho účastnit v zásadě kdokoli (§ 93 odst. 2 ZOZ, § 42 odst. 1 ZKZ a § 60 odst. 4 ZPZ). Neexistuje důvod, pro který by bylo možno veřejnost ze zasedání zastupitelstva vyloučit!

V případě, že jste občanem dané obce, máte dokonce podle ustanovení § 16 odst. 2 písm. c) ZOZ, § 12 odst. 2 ZKZ a § 7 písm. d) a § 8 písm. d) ZPZ právo vyjadřovat na zasedání zastupitelstva v souladu s jednacím řádem svá stanoviska k projednávaným věcem. V ustanovení § 16 odst. 2 písm. d) ZOZ, § 12 odst. 2 písm. f) ZKZ a § 7 písm. g) a § 8 písm. g) ZPZ máte dále výslovně garantováno právo vyjadřovat se k návrhu rozpočtu obce a závěrečnému účtu obce za uplynulý kalendářní rok. Tato oprávnění, jakož i další uvedená v ustanovení 16″ § 16 ZOZ, 12″ § 12 ZKZ a 7″ § 7 a § 8 ZPZ, lze považovat za součást provedení ústavní zásady vyjádřené v čl. 21 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, zaručující právo každého občana podílet se na správě věcí veřejných přímo nebo volbou svých zástupců. Jejich realizace proto nesmí být nijak omezována. Občanu obce například musí být umožněno vyjádřit se k aktuálně projednávané věci (určitému bodu programu zasedání). Udělení slova až na závěr zasedání po schválení usnesení totiž ve své podstatě představuje popření smyslu tohoto práva. V této souvislosti lze odkázat na rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 5. 2007, čj. 15 CA 196/2006-35, ve kterém se ve vztahu ke krajům (a jenž lze analogicky aplikovat na obce) vyjádřil tak, že:

“Kraje prostřednictvím svých jednacích řádů nemohou omezovat právo občanů vyjadřovat se k projednávaným věcem, které je jim přiznáno zákonem č. 129/2000 Sb., o krajích [§ 12 odst. 2 písm. b)]. Občané kraje tak mohou na zasedání zastupitelstva vyjadřovat svá stanoviska, která souvisejí s projednávanou problematikou.“

Lze tak shrnout, že z “neveřejného” zasedání zastupitelstva nemůže vzejít usnesení zastupitelstva, které by bylo v souladu se zákonem a mělo tak právní důsledky.

Pracovní zasedání zastupitelstva

Oblíbený “trik”, jak nutnost veřejnosti zasedání vyloučit či omezit, je pořádání tzv. “pracovních schůzí zastupitelstva”. Zastupitelé, nebo např. jen velká část zastupitelstva (bez “problémových” zastupitelů) se sejde na separátním jednání (klidně těsně před oficiálním zasedání zastupitelstva) a sporné body si tak dopředu a bez účasti veřejnosti a bez jakéhokoli záznamu “předjednají”. Následně na řádném zasedání zastupitelstva se hlasuje pouze o jednotlivých bodech s odkazem na diskuzi,která již proběhla na pracovní schůzi. Veřejnost tak v zásadě nemůže chápat, o čem a na základě jakých podkladů zastupitelé na řádném zasedání zastupitelstva jednají.

Byť nejde o jednání v rozporu se zákonem, je potřeba takové pracovní schůze zastupitelstva svolávat jen zcela výjimečně a s alespoň nějakým “zápisem”, aby veřejnost neměla pocit, že zastupitelé konají jakousi skrytou, kabinetní politiku, resp. že neporušují zásadu veřejnosti zasedání zastupitelstva.

Permalink.

viii) Kdo určuje, co se bude na zasedání projednávat? Lze zveřejněný program měnit?

Podle ustanovení § 94 odst. 1 ZOZ mají právo předkládat návrhy k zařazení na pořad jednání připravovaného zasedání jeho členové, rada obce a výbory. V případě zastupitelstva kraje a zastupitelstva hlavního města Prahy návrh programu jejich jednání připravuje a předkládá rada (viz § 42 odst. 2 ZKZ a § 64 odst. 1 ZPZ). Návrhy na zařazení na program jednání mohou být učiněny i v průběhu zasedání, o jejich případném zařazení na tento program rozhodne zastupitelstvo.

Kvalifikovaná žádost o projednání

Požadovat projednání určité záležitosti spadající do samostatné působnosti obce mohou také její občané. Je-li žádost podepsána nejméně 0,5 % občanů obce, resp. nejméně 1000 občany kraje musí ji zastupitelstvo projednat do 90 dnů na svém zasedání (viz § 16 odst. 2 písm. f) ZOZ a § 12 odst. 2 písm. d) ZKZ). Pokud jde o žádost o projednání určité záležitosti spadající do samostatné působnosti zastupitelstva hlavního města Prahy, je třeba, aby žádost podepsalo 1000 občanů hlavního města Prahy (viz § 7 písm. c) ZPZ). V případě zastupitelstva městských částí hlavního města Prahy je stanoven potřebný počet podpisů stejně jako u obcí, tedy 0,5 % občanů městské části (viz § 8 písm. c) ZPZ). Lhůta, ve které je Zastupitelstvo hlavního města Prahy, resp. zastupitelstvo městské části povinno za předpokladu splnění podmínky potřebného počtu podpisů projednat danou záležitost, je stanovena na 60 dnů.

Prostá žádost o projednání

Výše zmíněné platilo pro tzv. “kvalifikovanou” žádost o projednání. Ministerstvo vnitra vydalo stanovisko č. 1/2015 dostupné zde, kde došlo k závěru, že i jako občan obce, který žádá příslušný orgán o projednání určité záležitosti, by tento orgán měl věc projednat ve stejných lhůtách jako u “kvalifikované” žádosti (viz výše).

Změny programu zastupitelstva

Zveřejněný program následujícího zasedání zastupitelstva však nelze brát jako danou věc. Program se totiž může z vůle zastupitelů měnit i v průběhu zasedání zastupitelstva, a to bez ohledu na to, o jakou jde záležitost. Z pohledu zákona totiž neexistuje “důležitější” bod programu než jiný (srov. Nález Ústavního soudu IV. ÚS 331/02). Může se tedy stát, že v průběhu zasedání se zastupitelstvo rozhodne přidat bod jednání zastupitelstva, a to např. odvolání starosty, o prodeji domu na náměstí pro osobu s nevýhodnou nabídkou nebo schválení smlouvy o půjčce, která obec zadluží na několik let nebo o apod. Jinými slovy, veřejnost si nemůže být nikdy 100% jista, co se bude na zasedání zastupitelstva opravdu projednávat!

Permalink.

ix) Zveřejňují se podklady (materiály) pro jednání zastupitelstva?

Bohužel, zveřejňování podkladů pro jednání zastupitelstva, o nichž zastupitelé teprve budou rozhodovat, není praxe rozšířená úplně ve všech obcích. Zde je situace výrazně kritičtější než v případě výborů, protože na zasedání zastupitelstev se přijímají bezprostřední rozhodnutí o daném materiálu a vzhledem k tomu, že už na zasedání přichází často předjednán, nemusí se už vůbec dostat na obšírnější jednání o jeho obsahu. Veřejnost, která nemá možnost se s obsahem předem seznámit, se pak nemusí vůbec dozvědět, o čem zastupitelstvo ve skutečnosti rozhoduje! Zákonem daná veřejnost zasedání zastupitelstva pak má pochybnou hodnotu. Zákon bohužel v tomto případě nechává obcím extrémní volnost, když pouze stanoví, že obecní úřad informuje o místě, době a navrženém programu 7 dní předem (§ 93 ZOB). Nicméně vzhledem k tomu, že v dnešní době (na rozdíl od doby, ze které pochází zmíněný zákon) je drtivá většina podkladů připravována elektronicky, není zveřejňování podkladů nikterak náročné.

Chráněné údaje

Jediné, co je nutné ohlídat, je anonymizace chráněných osobních údajů a případného obchodního tajemství. Těch se ovšem v podkladech většinou nenachází výrazné množství a zejména větší samosprávy mají běžně zavedenu interní směrnici k ochraně osobních údajů, díky níž není obtížné v dokumentech údaje identifikovat a anonymizovat. Velmi jednoduchým způsobem je například uložit osobám zodpovědným za přípravu materiálů, aby chráněné osobní údaje už při přípravě vyznačovaly běžně nepoužívaným znakem (setkali jsme se například s vyznačováním těchto údajů za pomoci složených závorek {}). Díky tomu je pak velmi jednoduché údaje dohledat a anonymizovat. Například s touto směrnicí se MČ Praze 20 podařilo přesvědčit i Úřad pro ochranu osobních údajů, že MČ je způsobilá vysílat videozáznamy z jednání zastupitelstva.

Včasné zveřejňování

Aby samospráva dostála nárokům otevřenosti rozhodování vůči svým občanům, musí tedy zveřejňovat kromě pozvánky i samotné podkladové materiály s dostatečným předstihem a program následně již pokud možno neměnit. Zájem veřejnosti na informace o připravovaných rozhodnutích zde však přirozeně omezuje potřeba obce připravovat materiály v návaznosti na další termíny s projednávanými záležitostmi související (termíny podání dotačních žádostí, harmonogram vyhlášení zakázky atd.), a tedy v některých případech v co nejtěsnější návaznosti s jednáním zastupitelstva. Asi nejlepším kompromisem je zveřejnění tak, aby měli zájemci o materiály alespoň dva víkendy na prostudování materiálů a případné dovyžádání si podkladů od předkladatelů. To by mohlo být pro samosprávu omezující ve vztahu ke zmíněným harmonogramům, lze však nalézt režim, který takový termín nastavit umožní, aniž by příliš „šlapal na paty“ těm, kdo připravují podklady. Tento model spočívá v svolávání jednání zastupitelstva na pondělky a zveřejňování materiálů 10 dní předem, tedy v pátky. Veřejnost i zastupitelé pak mají dostatek času na seznámení se s materiály, zatímco pro obec to znamená pouze pět pracovních dní v mezidobí. Tohoto modelu se v zásadě – zejména co se termínů týká – drží například Karlovy Vary. Ty ovšem bohužel materiály nezveřejňují pro potřeby veřejnosti a přístup k nim mají pouze členové zastupitelstva (pro ty je ovšem samozřejmě dostatek času na seznámení se s materiály naprosto zásadní). V pozdějším termínu, ale naopak pro potřeby veřejnosti, však materiály běžně zveřejňují zejména větší města, například Praha, Hodonín a mnoho dalších, z menších měst například Černošice nebo Dolany.

Důvodová zpráva

Zveřejňování materiálů by nebylo užitečné, kdyby byly připraveny nedostatečným způsobem. Každý návrh usnesení by tak měl být provázen důvodovou zprávou,  která bude mít jasně danou formu a bude obsahovat informace v předem dané struktuře, které zastupitelům umožní udělat si dostatečný přehled o tom, o čem hlasují, případně o tom, jaké informace si ještě potřebují pro potřeby svého rozhodování vyžádat. Důvodová zpráva by měla obsahovat úplné a srozumitelné zdůvodnění návrhu včetně vyjmenování případných alternativ a zhodnocení dopadů opatření. Nezbytnou součástí návrhu by mělo být přiložení seznamu subjektů (výbory, komise etc), které materiál projednaly – i s jejich stanovisky v příloze. Možným vodítkem pro sestavení důvodové zprávy může být zejména tzv. Malá RIA (hodnocení dopadů regulace, viz. Obecné zásady pro hodnocení dopadu regulace str. 8; základní schéma str. 37). Stanovování náležitostí důvodové zprávy je naštěstí v jednacích řádech zastupitelstev celkem běžné, není však bohužel zdaleka bezvýjimečným pravidlem. Jednoduše, ale jasně, mají náležitosti důvodové zprávy definované například v jednacím řádu Karlových Varů: Důvodová zpráva tam obsahuje zejména:

  1. popis dosavadního stavu a jeho případných nedostatků;
  2. odůvodnění navrhovaných opatření a jejich ekonomický či jiný dopad;
  3. s jakými orgány či subjekty byl návrh projednán, včetně jejich stanovisek.

Permalink.

x) Pořizuje se o zasedání zastupitelstva nějaký zápis? Kde ho mohu získat?

Povinnost pořídit zápis o průběhu zasedání zastupitelstva je stanovena v ustanoveních § 95 odst. 1 ZOZ,, § 43 ZKZ a § 65 ZPZ. Pořízený zápis musí obsahovat následující údaje: počet přítomných členů zastupitelstva obce, schválený pořad jednání zastupitelstva obce, průběh a výsledek hlasování, přijatá usnesení, podpis starosty nebo místostarosty a určených ověřovatelů. Zápis je nutno pořídit do 10 dnů (v případě hlavního města Prahy do 7 dnů) od konání zasedání a musí být uložen na obecním úřadu k nahlédnutí. Do zápisu z jednání zastupitelstva obce a jeho usnesení má totiž občan obce dle ustanovení § 16 odst. 2 písm. e) ZOZ, § 12 odst. 2 písm. c) ZKZ a § 7 písm. e) a § 8 písm. e) ZPZ právo nahlížet a pořizovat si z nich výpisy. Musí Vám být přitom zpřístupněn celý (autentický) obsah zápisu, tedy bez jakékoliv anonymizace osobních údajů v něm uvedených osob (o ten smíte žádat i podle zákona o svobodném přístupu k informacím a zápis Vám, jako občanu obce, musí být poskytnut v nezměněné podobě.

K tomu více stanovisko Ministerstva vnitra č. 1/2006 dostupné zde). Naopak v případě zveřejnění zápisu ze zastupitelstva na internetu musí být veškeré osobní údaje osob v něm uvedených anonymizovány.

Permalink.

xi) Mohu si ze zasedání zastupitelstva obce pořídit audiovizuální záznam?

O této otázce probíhaly před několika lety zásadní spory kvůli negativnímu postoji Úřadu pro ochranu osobních údajů. Poslední vývoj judikatury, v němž má Oživení zásadní příspěvek v podobě soudního rozhodnutí v “psárské kauze”, však jasně směřuje k závěru, že pořizování a zveřejňování záznamů je při dodržení základních opatření nejen legální, ale i vhodný způsob, jak informovat o rozhodování samospráv.

Po rozsudku, který zrušil jedinou sankci, kterou ÚOOÚ kdy v této otázce udělil, i samotný úřad vydal stanovisko, ve kterém své názory koriguje a zveřejňování záznamů nadále nebrání. Více informací o této problematice naleznete  na speciální stránce videozáznamům ze zastupitelstva. Analýzu relevantních zákonů, která také přispěla ke změně postoje ÚOOÚ, naleznete v videozáznamy zastupitelstva – analýza” http://www.bezkorupce.cz/audity-samosprav/oblast-hmotneho-majetku/” tomto odkazu. Dočtete se v ní mimo jiné i to, jaká opatření musí učinit obec nebo občan, pokud chce zasedání nahrávat a záznamy zveřejňovat – jelikož jistou kolizi práva na informace a práva na ochranu soukromí by měl ten, kdo chce záznamy zveřejňovat, mít na paměti. Návod technické povahy, jak videozáznamy pořizovat, zpracovávat a šířit, naleznete v tomto manuálu.

Permalink.

xii) Může zastupitel obce nějak napadnout obsah zápisu ze zasedání zastupitelstva?

Právo zastupitele podat proti zápisu ze zasedání zastupitelstva obce námitky vyplývá z ustanovení 95″ § 95 odst. 2 ZOZ, 43″ § 43 ZKZ a 65″ § 65 ZPZ. Zde je také stanoveno, že o námitkách člena zastupitelstva obce rozhodne na nejbližším zasedání zastupitelstvo obce a posoudí tak, v jaké formě zápis nejvíce odpovídá skutečnému průběhu zasedání zastupitelstva. Protože toto může být zpětně často velice sporné, je vhodné zaznamenávat zasedání i zvukovými nebo audiovizuálními prostředky.

Zastupitel může být zároveň určen jakoověřovatel zápisu. V takovém případě, pokud nesouhlasí se zněním zápisu, může svůj podpis pod zápisem odepřít. Zápis, který není podepsaný starostou (příp. místostarostou) a určným ověřovatelem tak není zápisem ve smyslu zákona. Podpis ověřovatele však může nahradit následující zastupitelstvo, které bude o nepodepsaném zápise rozhodovat jakoby šlo o námitky k zápisu.

Je tedy vhodné, aby námitky zastupitele či ověřovatele byly vepsány přímo do zápisu. I nepodepsaný zápis je totiž dle Ministerstva vnitra třeba považovat za zápis, který si lze vyžádat, a to jak zastupitelem, tak občanem obce. Více k této problematice ve stanovisku Ministerstva vnitra č. 25/2008 zde.

Nevyhotovený nebo nepodepsaný zápis však nemá vliv na přijatá usnesení zastupitelstva. Ty jsou platná jejich schválením.

Permalink.

xiii) Jakými dalšími právy disponuje zastupitel při výkonu své funkce ?

Práva člena zastupitelstva obce při výkonu jeho funkce jsou uvedena v ustanovení § 82 ZOZ, § 34 odst. 1 ZKZ a § 51 odst. 3 ZPZ. Na základě citovaného ustanovení mají zastupitelé v zákoně výslovně upravené právo na informace, dále mají právo předkládat zastupitelstvu obce, radě obce, výborům a komisím návrhy na projednání, vznášet dotazy, připomínky a podněty na radu obce a její jednotlivé členy, na předsedy výborů, na statutární orgány právnických osob, jejichž zakladatelem je obec a na vedoucí příspěvkových organizací a organizačních složek, které obec založila nebo zřídila, požadovat od zaměstnanců obce zařazených do obecního úřadu, jakož i od zaměstnanců právnických osob, které obec založila nebo zřídila, informace ve věcech, které souvisejí s výkonem jejich funkce.

Odpověď na své dotazy, připomínky a podněty musí obdržet nejpozději do 30 dnů. Stejná lhůta je stanovena i pro poskytnutí jím žádaných informací. Žádá-li zastupitel o informace, pak doporučujeme použít žádost o informace, která bude uvozena jak zákonem č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, tak příslušným zákonem o územní samosprávě (tzn. ZOZ, ZKZ nebo ZPZ) a samozřejmě tím, že žádá o informace jakožto zastupitel. Při takovém postupu se na zastupitele uplatní výhodnější právní úprava z obou předpisů. Rovněž doporučujeme přidat k takové žádosti i stanovisko Ministerstva vnitra č. 1/2016 dostupné zde. Více k této problematice naleznete v sekci týkající práv zastupitelů na informace.

Se špatnou praxí jsme se setkali například v obci Silůvky, kdy námitky členky zastupitelstva obce nebyly řádně a včas vyřízeny, byl jí odepřen přístup k informacím a navíc jí bylo zabráněno ve výkonu jí uložené povinnosti – účastnit se zasedání orgánu obce (konkrétně finančního výboru), jehož byla členem, a to s nepřípustným odůvodněním, že byla přítomna nadpoloviční většina členů, proto nebylo nutno ji zvát.

Permalink.

xiv) Zastupitel a střet zájmů?

S výkonem funkce člena zastupitelstva obce jsou pochopitelně spojeny i určité povinnosti (srov. § 83 ZOZ, § 34 odst. 2 a 3 ZKZ a § 51 odst. 4 a 5 ZPZ). Jedná se zejména o povinnost:

  • zúčastňovat se zasedání zastupitelstva obce, popřípadě zasedání i dalších orgánů obce, je-li jejich členem,
  • plnit úkoly těmito orgány uložené,
  • hájit zájmy občanů obce a
  • jednat a vystupovat tak, aby nebyla ohrožena vážnost jeho funkce.

Důležitou povinností člena zastupitelstva obce je i oznámit střet zájmů, respektive sdělit skutečnosti nasvědčující tomu, že by jeho podíl na projednávání a rozhodování určité záležitosti v orgánech obce mohl znamenat výhodu nebo škodu pro něj samotného nebo osobu blízkou, pro fyzickou nebo právnickou osobu, kterou zastupuje na základě zákona nebo plné moci. Sdělení o těchto skutečnostech musí učinit před zahájením jednání orgánu obce, který má danou záležitost projednávat.

Permalink.

xv) Smí zastupitel hlasovat ve střetu zájmů? A co se stane, když střet zájmu neoznámí vůbec?

S oznámením zastupitele o střetu zájmů k určité záležitosti, která má být projednávána, není automaticky spojen následek v podobě vyloučení z hlasování o dané záležitosti či neplatnosti jeho hlasu. Zákon totiž výslovně nestanoví, že se takový člen orgánu nesmí jednání dále účastnit a v dané věci hlasovat. S ohledem na ústavněprávní charakter mandátu zastupitele obce mu nelze bez výslovné právní úpravy zabránit, aby se projednávání a hlasování aktivně účastnil.

Záleží proto pouze na jeho morální integritě a politické odpovědnosti, zda skutečně hlasovat bude, či nikoliv, a zda projednání daného bodu jednání bude přítomen. K tomu je třeba podotknout, pokud by zákon stanovil zákaz hlasování o záležitosti v případě rozhodnutí příslušného orgánu o existenci důvodu pro vyloučení s projednávání a hlasování, jednalo by se o institut, který by byl snadno zneužitelný v rukou koalice vůči nepohodlným opozičním zastupitelům a mohlo by tak docházet k nezákonným zásahům do mandátu zastupitele obce. S porušením povinnosti zastupitele oznámit střet zájmů zákon nespojuje žádnou sankci. Teoretickou možnost zpochybnění platnosti hlasování při neoznámeném střetu zájmů naznačil pouze Nejvyšší správní soud, viz zde.

V případě neoznámení osobního zájmu na projednávané věci připadá v úvahu stíhání pro přestupek podle ustanovení § 23 odst. 1 písm. b) zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů. Závažným nedostatkem zákona o střetu zájmu je však skutečnost, že k projednávání přestupku jsou příslušné obecné úřady obce s rozšířenou působností, v jejímž územním obvodu má veřejný funkcionář trvalý pobyt. Z tohoto důvodu si lze jen stěží představit úředníka, který by „svému starostovi“ udělil pokutu ve výši 50.000,- Kč pro porušení zákona o střetu zájmu. Správným postupem by mělo být obzvláště na menších obcích vyloučení celého úřadu pro podjatost a nechat nadřízený krajský úřad rozhodnout o tom, který jiný obecní úřad spáchání přestupku posoudí. S neplněním povinnosti člena zastupitelstva obce je nepochybně třeba spojovat rovněž politickou odpovědnost a v dalších volbách daného zastupitele nevolit.

Vhodné je samozřejmě upravit tuto záležitost přímo v jednacím řádu. Více ke střetu zájmů zde, event. ve stanovisku Ministerstva vnitra č. 8/2011 zde.

Permalink.

xvi) V naší obci vykonává funkci rady obce starosta. Jak zákon řeší jeho střet zájmu například při pronájmu nemovitého majetku obce?

Povinnost oznámit osobní zájem (střet zájmů) ZOZ starostovi obce výslovně neukládá. Vztahuje se na něj ovšem zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, podle něhož v případě střetu zájmu veřejného zájmu se zájmem osobním nesmí upřednostňovat svůj osobní zájem před zájmy, které je jako starosta obce povinen prosazovat a hájit.

Osobním zájmem se přitom rozumí takový zájem, který přináší veřejnému funkcionáři osobní výhodu nebo zamezuje vzniku případného snížení majetkového nebo jiného prospěchu (viz § 3 odst. 1 zák. O střetu zájmů). Rovněž je stanoveno, že veřejný funkcionář nesmí využít svého postavení, pravomoci nebo informací získaných při výkonu své funkce k získání majetkového nebo jiného prospěchu nebo výhody pro sebe nebo jiného. Nicméně dodržování této povinnosti není právně vymahatelné, neboť zákon s jejím porušením nespojuje žádnou sankci. Je proto třeba, aby zde opět nastoupila sankce ze strany voličů v podobě nezvolení v dalších volbách.

Permalink.

2) Výbory zastupitelstva

Zastupitelstvo obce zřizuje jako své iniciativní a kontrolní orgány výbory, přičemž podle ustanovení § 117 odst. 2 ZOZ je vždy povinno zřídit finanční a kontrolní výbor. Zastupitelstvo kraje navíc dle ustanovení § 78 odst. 1 ZKZ obligatorně zřizuje výbor pro výchovu, vzdělávání a zaměstnanost a zastupitelstvo hlavního města Prahy dle ustanovení § 78 odst. 1 ZPZ výbor pro výchovu a vzdělávání. Jestliže v územním obvodu dané obce žije alespoň 10% (v kraji a hlavním městě Praze postačí 5 %) občanů hlásících se k národnosti jiné než české, zřizuje zastupitelstvo výbor pro národnostní menšiny, jehož nejméně polovinu členů tvoří právě příslušníci národnostních menšin. Předsedou výboru je vždy člen zastupitelstva obce, s výjimkou osadního výboru. Výbory plní úkoly, kterými jej pověří zastupitelstvo obce, a ze své činnosti odpovídají rovněž zastupitelstvu obce (viz § 118 odst. 1 ZOZ, § 77 odst. 1 ZKZ a § 77 odst. 3 ZPZ). Vůči výborům zřízeným zastupitelstvem hlavního města Prahy disponuje pravomocí ukládat jim úkoly i rada hlavního města Prahy, ovšem pouze v rozsahu své působnosti svěřené jí zákonem nebo zastupitelstvem, přičemž výbory jí odpovídají jen v rámci takto jí vymezené působnosti.

Výbory mají právo předkládat zastupitelstvu obce svá stanoviska a návrhy. Nicméně zastupitelstvo obce nemá zákonem uloženou povinnost se předloženými stanovisky a návrhy zabývat. Výbory samy o sobě nemají pravomoc ukládat úkoly či realizovat opatření k nápravě. Tato činnost již náleží do působnosti zastupitelstva obce, jemuž k příslušnému rozhodnutí shromažďují podklady a navrhují případná řešení. Určitou nezávislost finančního a kontrolního výboru by měl zajistit zákaz souběžného výkonu funkce člena těchto výborů a starosty, místostarosty, tajemníka obecního úřadu a osoby zabezpečující rozpočtové a účetní práce na obecním úřadu (viz § 119 odst. 1 ZOZ, § 78 odst. 3 ZKZ, § 78 odst. 3 ZPZ). Každý výbor má lichý počet svých členů. Finanční a kontrolní výbory přitom mají alespoň tři členy a v kraji a hlavním městě Praze musí mít nejméně pět členů. Výbory se schází podle potřeby a o záležitostech jim svěřených rozhodují usnesením. K platnosti usnesení výboru je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech členů výboru (viz § 118 odst. 3 ZOZ, § 77 odst. 3 ZKZ, § 77 odst. 5 ZPZ). Po formální stránce zákon pro usnesení výboru vyžaduje písemnou formu a jeho podepsání předsedou výboru. Ačkoli to zákon nestanoví, je z hlediska právní jistoty vhodné, aby byly předmět činnosti a procedurální otázky rozhodování výborů podrobněji upraveny interním předpisem, například v jednacím řádu zastupitelstva obce či zvláštním statutem. V nich by mělo být upraveny např. I praktické sporné otázky o tom, zda mají na jednání výboru přístup třetí osoby (veřejnost, ostatní zastupitelé apod.).

Občan konkrétní obce má dle ustanovení § 16 odst. 2 písm. e) ZOZ, § 12 odst. 2 písm. c) ZKZ a § 7 písm. e) a § 8 písm. e) ZPZ právo nahlížet a pořizovat si výpisy z usnesení výborů obce, jakož i z usnesení komisí obce, o kterých je pojednáno níže. Občan obce však nemá ze zákona přístup na jednání výboru. Pokud takové právo nebude vyplývat z vnitřního předpisu, pak o přístupu na jednání výboru bude rozhodovat výbor ad hoc.

Jak již bylo řečeno, zastupitelstvo obce musí obligatorně zřídit finanční a kontrolní výbor, a to jako dva samostatné orgány. Nelze zřídit jeden výbor, kterému by byly svěřeny zákonem stanovené úkoly pro finanční a kontrolní výbor. Finanční výbor provádí kontrolu hospodaření s majetkem a finančními prostředky obce a plní další úkoly, kterými jej pověřilo zastupitelstvo obce (viz § 119 odst. 2 ZOZ, § 78 odst. 4 ZKZ a § 78 odst. 4 ZPZ). Finanční výbor zastupitelstva kraje má explicitně vymezen širší okruh pravomocí. Dle citovaného ustanovení navíc provádí kontrolu hospodaření právnických osob a zařízení založených nebo zřízených krajem, nebo které byly na kraj převedeny, a dále provádí kontrolu využití dotací poskytnutých krajem z jeho prostředků obcím. Za tímto účelem je výbor oprávněn požadovat od obcí příslušné podklady a obce jsou povinny poskytnout výboru požadovanou součinnost.

Do působnosti kontrolního výboru, jak lze z jeho názvu dovodit, patří zejména kontrolní činnost. Kontroluje plnění usnesení zastupitelstva obce a rady obce, dodržování právních předpisů ostatními výbory a obecním úřadem na úseku samostatné působnosti a plní další úkoly, jimiž jej pověřilo zastupitelstvo obce (§ 119 odst. 3 ZOZ, § 78 odst. 5 ZKZ a § 78 odst. 5 ZPZ). O provedené kontrole výbor pořídí zápis, jehož obsahem je údaj o tom, co bylo kontrolováno, jaké nedostatky byly zjištěny a návrhy opatření směřující k odstranění nedostatků. Zápis podepisuje člen výboru, který provedl kontrolu, a zaměstnanec, jehož činnosti se kontrola týkala. Tento zápis poté výbor předloží zastupitelstvu obce, a to i s připojeným vyjádřením orgánu, popřípadě zaměstnanců, jejichž činnosti se kontrola týkala (viz § 119 odst. 5 ZOZ, § 79 odst. 2 ZKZ a § 78 odst. 8 ZPZ). Více k výborům a komisím odkazujeme na metodické doporučení č. 3 Ministerstva vnitra.

Často se na nás obracejí jednotliví členové kontrolních a finančních výborů s dotazy, zda mohou vykonávat kontrolu i nad rámec pověření výboru (nejčastěji nad rámec nějakého plánu kontrol apod.). V takovém případě se domníváme, že není třeba se jako člen kontrolního či finančního výboru omezovat pouze na činnosti těchto výborů, jelikož kontrola obce je de facto imanentní součást a smysl výkonu mandátu zastupitele. Jinými slovy, jakýkoli zastupitel je oprávněn vyžádat si od obce veškeré potřebné dokumenty k vykonání “jeho vlastní kontroly”. Kontrolou tedy není oprávněn výhradně kontrolní nebo finanční výbor. A to i v případě, pokud by se výbor usnesl na tom, že daná záležitost se kontrolovat nebude. Takové usnesení pak, podle našeho názoru, nemůže být použit jako argument zaměstnanců obce k odmítnutí poskytnutí informací konkrétnímu zastupiteli. (více k právům zastupitele zde)

Otázkou je, zda takové oprávnění na vykonání kontroly bez vůle výboru má i člen výboru, který není zastupitelem.

Permalink.

3) Rada obce

Rada obce je výkonným orgánem obce v oblasti samostatné působnosti a ze své činnosti odpovídá zastupitelstvu obce. Jednání rady obce jsou oproti jednáním zastupitelstva obce neveřejné (viz § 101 odst. 1 ZOZ, § 58 odst. 1 ZKZ a § 70 odst. 1 ZPZ). Ke svým schůzím se schází podle potřeby. K jednotlivým bodům svého jednání může přizvat dalšího člena zastupitelstva obce, jakož i jiné osoby. Rada obce je usnášeníschopná pouze tehdy, je-li přítomna nadpoloviční většina všech jejích členů. K platnému usnesení nebo rozhodnutí je třeba nadpoloviční většiny hlasů všech jejích členů.

Kompetenece rady

V oblasti přenesené působnosti rozhoduje pouze tehdy, stanoví-li tak zákon (viz § 99 odst. 1 ZOZ, § 57 odst. 1 ZKZ a § 68 odst. 4 ZPZ). V obcích, kde se rada obce nevolí, vykonává její pravomoc starosta, a to až na výjimky stanovené v § 102 odst. 4 ZOZ. Mezi pravomoci rady obce patří dle ustanovení § 102 ZOZ (k tomu srov. § 59 ZKZ§ 68§ 94 ZPZ) příprava návrhů pro jednání zastupitelstva obce a zabezpečování plnění jím přijatých usnesení, přičemž radě obce je vyhrazeno: zabezpečovat hospodaření obce podle schváleného rozpočtu, provádět rozpočtová opatření v rozsahu stanoveném zastupitelstvem obce, plnit vůči právnickým osobám a organizačním složkám založeným nebo zřízeným zastupitelstvem obce, s výjimkou obecní policie, úkoly zakladatele nebo zřizovatele podle zvláštních předpisů, nejsou-li vyhrazeny zastupitelstvu obce (§ 84 odst. 2 ZOZ), rozhodovat ve věcech obce jako jediného společníka obchodní společnosti, vydávat nařízení obce, projednávat a řešit návrhy, připomínky a podněty předložené jí členy zastupitelstva obce nebo komisemi rady obce, stanovit rozdělení pravomocí v obecním úřadu, zřizovat a zrušovat odbory a oddělení obecního úřadu (§ 109 odst. 2 ZOZ), na návrh tajemníka obecního úřadu jmenovat a odvolávat vedoucí odborů obecního úřadu v souladu se zvláštním zákonem, zřizovat a zrušovat podle potřeby komise rady obce, jmenovat a odvolávat z funkce jejich předsedy a členy, kontrolovat plnění úkolů obecním úřadem a komisemi v oblasti samostatné působnosti obce, stanovit celkový počet zaměstnanců obce v obecním úřadu a v organizačních složkách obce, ukládat pokuty ve věcech samostatné působnosti obce (§ 58 ZOZ); tuto působnost může rada obce svěřit příslušnému odboru obecního úřadu zcela nebo zčásti, přezkoumávat na základě podnětů opatření přijatá obecním úřadem v samostatné působnosti a komisemi, stanovit pravidla pro přijímání a vyřizování petic a stížností, schvalovat organizační řád obecního úřadu, plnit úkoly stanovené zvláštním zákonem.

POZOR! Od 1.7.2016 Rada obce již nemá ve vyhrazené pravomoci uzavírání nájemních smluv. Bude tedy záležet na tom, jak si tuto pravomoc mezi sebou Zastupitelstvo a Rada u konkrétních nájemních smluv rozdělí. To může být v praxi poměrně sporné. Blíže o tomto tématu zde.

Povinnosti rady

Obdobně jako zastupitelstvo obce pořizuje rada obce ze své schůze zápis, který podepisuje starosta spolu s místostarostou nebo jiným radním. Zápis ze schůze musí být pořízen do sedmi dnů (v případě kraje do 10 dnů) od jejího konání a musí být uložen u obecního úřadu k nahlédnutí členům zastupitelstva obce. Proti zápisu ze schůze může každý člen rady obce podat námitky. O těchto námitkách se poté rozhoduje na následující schůzi rady obce.

V zápise je třeba vždy uvést počet přítomných členů, schválený pořad jednání schůze rady obce, průběh a výsledek hlasování a přijatá usnesení. Je však otázkou, co znamená “průběh a výsledek hlasování”. Některé zápisy obsahují pouze údaj o přijetí či nepřijetí daného usnesení, některé dodávají i počet hlasů Pro/Proti/Zdržel se. Nejtransparentnější zápis ze schůze rady však obsahuje jmenovité hlasování všech jejích členů, ledaže si výjimečně odsouhlasí, že hlasují tajně.

  • Zpráva o činnosti

Radě kraje je stanovena povinnost podávat na každém zasedání zastupitelstva zprávu o své činnosti (§ 58 odst. 4 ZKZ). Tutéž povinnost ukládá ZPZ i radě hlavního města prahy, avšak méně často, a to jednou za půl roku (§ 70 odst. 4 ZPZ).

Práva občana

Občanovi konkrétní obce jsou dána  následující práva ke kontrole obecní rady. Zejména jde o:

K usnesení rady obce tedy máte přímý přístup bez jakékoliv anonymizace údajů v něm uvedených oproti zápisu ze schůze rady obce, který Vám povinný subjekt může poskytnout pouze v omezené podobě, obsahuje-li chráněné údaje ve smyslu § 9 a násl. InfZ. K tomuto právu občana obce lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 8. 2005, sp. zn. 6 As 40/2004-62, ve kterém vyslovil:

“Neveřejnost schůze rady obce ani právo člena zastupitelstva obce nahlížet do zápisu ze schůze rady obce (101″ § 101 odst. 1 a 3 ZOZ) neomezují samy o sobě právo na informace (čl. 17 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) ohledně skutečností obsažených v takovém zápisu.“

  • požadovat po radě obce projednání určité záležitosti v oblasti samostatné působnosti.

Obdobně jako v případě zastupitelstva obce můžete dle ustanovení § 16 odst. 2 písm. f) ZOZ, § 12 odst. 2 písm. d) ZKZ a § 7 písm. c) a§ 8 písm. c) ZPZ požadovat po radě obce projednání určité záležitosti v oblasti samostatné působnosti. Pokud je taková žádost podepsána alespoň 0,5 % občanů obce, respektive nejméně 1 000 občany kraje nebo nejméně 1 000 občany hlavního města Prahy, musí ji rada na své schůzi projednat nejpozději do 60 dnů. V této lhůtě Vám však musí vyhovět i na základě “prosté žádosti”! Viz zde.

Permalink.

4) Komise rady

Obdobně jako zastupitelstvo zřizuje i rada na základě ustanovení § 122 odst. 1 ZOZ, § 80 odst. 1 ZKZ§ 79 odst. 1 ZPZ své iniciativní a poradní orgány, kterými jsou komise. Komise může být však též výkonným orgánem, a to tehdy, byl-li jí na základě § 103 odst. 4 písm. c) ZOZ svěřen výkon přenesené působnosti. V takovém případě má komise ve smyslu ustanovení § 5 odst. 3 ZOZ rovněž postavení orgánu obce a nikoli pouze orgánu rady obce. Kdo se může stát členem komise, zákon nijak nevymezuje. Volba kandidátů na členy komise se proto bude řídit zejména místními zvyklostmi a možnostmi dané obce. Pouze na předsedu komise, které byl svěřen výkon přenesené působnosti (například zabezpečení úkolů při ochraně před povodněmi na základě § 78 odst. 1 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách), jsou kladeny speciální požadavky, neboť musí prokázat zvláštní odbornou způsobilost v oblasti komisi svěřené přenesené působnosti, nestanoví-li zákon jinak (viz § 122 odst. 3 ZOZ). Komise ze své činnosti odpovídají radě obce, přičemž ve věcech přenesené působnosti na svěřeném úseku odpovídají starostovi. Svá stanoviska a náměty předkládají radě obce. Usnáší se většinou hlasů svých členů.

Více k výborům a komisím odkazujeme na metodické doporučení Ministerstva vnitra č. 3, které naleznete zde.

Permalink.

5) Starosta

Starosta zastupuje obec navenek, není však statutárním orgánem obce. Nejvyšším správním soudem i Ústavním soudem bylo již opakovaně judikováno, že starosta nemůže sám vytvářet vůli obce (to přísluší jen zastupitelstvu nebo radě obce), ale může ji pouze navenek sdělovat a projevovat. Bez předchozího rozhodnutí rady nebo zastupitelstva je právní jednání učiněné starostou absolutně neplatné. Do své funkce je spolu s místostarosty volen zastupitelstvem z řad jeho členů, přičemž za výkon své funkce odpovídá právě zastupitelstvu obce (viz § 103 odst. 2 ZOZ, § 61 odst. 2 ZKZ a § 72 odst. 1 ZPZ).

Kompetence starosty

Starosta plní úkoly zaměstnavatele podle zvláštních předpisů, uzavírá a ukončuje pracovní poměr se zaměstnanci obce a stanoví jim plat podle zvláštních právních předpisů, pokud není v obci tajemník obecního úřadu, vedoucí odboru jmenuje, odvolává a stanoví jim plat, jen není-li v obci zřízena rada obce, zabezpečuje výkon přenesené působnosti v obcích, kde není tajemník obecního úřadu, rozhoduje o záležitostech samostatné působnosti obce svěřených mu radou obce, plní další úkoly stanovené ZOZ a zvláštními zákony, plní obdobné úkoly jako statutární orgán zaměstnavatele podle zvláštních právních předpisů vůči uvolněným členům zastupitelstva a tajemníkovi obecního úřadu. Mezi jeho oprávnění patří i možnost po projednání s ředitelem krajského úřadu svěření komisi výkon přenesené působnosti v určitých věcech a dále možnost po policii ČR požadování spolupráce při zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku. Jak je uvedeno výše, tak také svolává a zpravidla řídí zasedání zastupitelstva obce a rady obce a podepisuje spolu s ověřovateli zápis z jednání zastupitelstva obce a zápis z jednání rady obce.

Ke kompetencím hejtmana a primátora hlavního města Prahy, které jsou vymezeny v obdobném rozsahu jako u starosty obce, srov. zejména § 61 odst. 3 ZKZ a § 72 odst. 3 ZPZ.

Mezi poměrně významná oprávnění starosty náleží podle ustanovení § 105 ZOZ, § 62 ZKZ a § 73 ZPZ i právo pozastavit výkon usnesení rady obce, má-li za to, že je nesprávné. V takovém případě je pak povinen věc předložit k projednání nejbližšímu zasedání zastupitelstva obce. Na základě § 106 odst. 1 ZOZ, § 61 odst. 3 písm. d) ZKZ a § 80 ZPZ přísluší starostovi v případech stanovených zvláštními zákony zřizovat pro výkon přenesené působnosti zvláštní orgány obce a současně jmenovat a odvolávat jejich členy. Takovým zvláštním zákonem je například zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, který v ustanovení § 61 stanoví, že obce mohou jako svůj zvláštní orgán zřizovat komise k projednávání přestupků, přičemž tyto jednají a rozhodují v lichém počtu a vždy za předsednictví osoby s právnickým vzděláním nebo se zvláštní odbornou způsobilostí pro projednávání přestupků, viz § 111.

Povinnosti starosty

Permalink.

6) Obecní úřad

Významným orgánem obce je i obecní úřad, který je tvořen starostou, místostarostou (místostarosty), tajemníkem obecního úřadu (je-li tato funkce zřízena), a zaměstnanci obce zařazenými do obecního úřadu (§ 109 odst. 1 ZOZ).

Krajský úřad / Magistrát hlavního města Prahy tvoří ředitel, který je zaměstnancem kraje/hlavního města Prahy a za plnění úkolů svěřených krajskému úřadu/Magistrátu hlavního města Prahy v samostatné a přenesené působnosti je odpovědný hejtmanovi kraje / primátorovi Hlavního města Prahy, a zaměstnanci zařazení do krajského úřadu (§ 68 odst. 1 ZKZ, § 81 odst. 1 ZPZ).

V čele obecního úřadu stojí starosta a v čele krajského úřadu / Magistrátu hlavního města Prahy ředitel. Členění obecního úřadu ovlivňuje rada obce, neboť dle ustanovení § 109 odst. 2 ZOZ může zřídit pro jednotlivé úseky činnosti obecního úřadu odbory a oddělení, v nichž jsou začleněni zaměstnanci obce zařazení do obecního úřadu. Náplní činnosti obecního úřadu v oblasti samostatné působnosti je plnit úkoly, které mu uložilo zastupitelstvo obce nebo rada obce, pomáhat výborům a komisím v jejich činnosti a rozhodovat v případech stanovených ZOZ, ZKZ a ZPZ nebo zvláštním zákonem. Jeho hlavní náplní je však výkon přenesené působnosti podle § 61 odst. 1 písm. a) ZOZ, § 67 odst. 1 ZKZ, § 81 odst. 3 ZPZ, s výjimkou věcí, které jsou svěřeny do působnosti jiného orgánu obce.

Funkce tajemníka obecního úřadu se obligatorně zřizuje v obcích s pověřeným obecním úřadem a v obcích s rozšířenou působností, v ostatních obcích se zřizuje fakultativně (§ 110 odst. 1 ZOZ). Tajemník obecního úřadu je zaměstnancem obce a je odpovědný za plnění úkolů obecního úřadu v samostatné i přenesené působnosti starostovi. Nesmí přitom vykonávat funkce v politických stranách a v politických hnutích. V obcích, kde není zřízena funkce tajemníka obecního úřadu nebo kde není ustanoven, plní jeho úkoly starosta (§ 110 odst. 3 ZOZ). Tajemník obecního úřadu zajišťuje výkon přenesené působnosti s výjimkou věcí, které jsou zákonem svěřeny radě obce nebo zvláštním orgánům obce, plní úkoly svěřené mu zastupitelstvem obce, radou obce nebo starostou, stanoví podle zvláštního právního předpisu platy všem zaměstnancům obce zařazeným do obecního úřadu, plní úkoly statutárního orgánu zaměstnavatele zvláštních právních předpisů vůči zaměstnancům obce zařazeným do obecního úřadu a vydává spisový řád, skartační řád a pracovní řád obecního úřadu a další vnitřní směrnice, pokud je nevydává rada obce.

Jaké postavení má tedy tajemník obecního úřadu? Nelze říci, že je zcela nezávislý na politickém vlivu, neboť platí, že tajemník obecního úřadu plní úkoly uložené mu zastupitelstvem obce, radou obce nebo starostou. Avšak s určitým omezením, a to že:

  1. ukládané úkoly nejsou v rozporu s právními předpisy,
  2. ukládané úkoly nemají povahu bránění v samotném výkonu pravomocí tajemníka obecního úřadu svěřených mu zákonem.

K tomu účelu je i pozice tajemníka relativně chráněna tím, že je odvolatelný pouze se souhlasem ředitele příslušného krajského úřadu (§ 103 odst. 3 ZOZ)

Z hlediska pravomocí svěřených tajemníkovi obecního úřadu má obdobné postavení ředitel krajského úřadu / Magistrátu hlavního města Prahy (srov.§ 69 ZKZ, § 81 odst. 5 až 8 ZPZ), přičemž také nesmí vykonávat funkce v politických stranách a v politických hnutích, jakož i vykonávat funkci poslance a senátora a funkci člena zastupitelstva územně samosprávných celků / zastupitelstva hlavního města Prahy a zastupitelstva městských částí.

Permalink.

7) Jaký je rozdíl mezi obcí a jejím úřadem? Koho lze žalovat?

Obec je právnická osoba se způsobilostí k právům a povinnostem (hodně zjednodušeně lze říci, že obec má IČ). Obec je subjektem, který uzavírá kupní smlouvy, nájemní smlouvy atd. Pokud z těchto uzavřených smluv vznikne soudní spor, pak je žalobcem či žalovaným obec (například žaloba na zaplacení kupní ceny, žaloba na zaplacení náhrady škody, žaloba na zaplacení dlužného nájemného, žaloba na zaplacení smluvní pokuty atp.).

Zpravidla se jedná o samostatnou působnost obce, kterou vykonává obec jako právnická osoba. (poznámka: existuje však i řada výjimek, např. udělování některých pokut, které sice spadají do samostatné působnosti, ale pravomoc v tomto případě vykonává úřad a nikoli obec jako právnická osoba). Naproti tomu úřad nemá právní subjektivitu (nemá tedy IČ a nemůže například nabývat majetek), ale přesto může být žalován, a to ve správním soudnictví. V těchto řízeních soud rozhoduje o zákonnosti rozhodnutí úřadu vydaných v rámci jeho vrchnostenské pravomoci. Jedná se nejčastěji o žaloby na rozhodnutí vydaná přenesené působnosti při výkonu státní správy – například rozhodnutí vydaná v rámci stavebního řízení.

Na jaký orgán obce se občan může obracet?

Každý občan konkrétní obce má dle ustanovení § 16 odst. 2 písm. g) ZOZ, § 12 odst. 2 písm. e) ZKZ a § 7 písm. f) a § 8 písm. f) ZPZ právo obracet se na všechny orgány obce s návrhy, připomínkami a podněty. Orgány obce jsou povinny je vyřídit bezodkladně, nejdéle však do 60 dnů. V případě působnosti zastupitelstva obce je lhůta pro vyřízení delší, a to nejvýše 90 dnů. To však neplatí pro zastupitelstvo hlavního města Prahy a pro zastupitelstvo městské části, neboť tyto musí vyřizovat podněty svých občanů nejpozději do 60 dnů. Jestliže tedy máte jakýkoliv návrh, připomínku či podnět, neváhejte se na příslušný orgán obrátit, neboť i tak se můžete podílet na výkonu samosprávy Vaší obce.

Permalink.

8) Jaký je rozdíl mezi obecně závaznou vyhláškou a nařízením obce?

Jedno z nejvýznamnějších oprávnění, kterým obec disponuje, je právo vydávat vlastní právní předpisy, jakožto obecně závazné normativní právní akty. Nejobecnější základ legislativní pravomoci zastupitelstev obcí je obsažen v čl. 104 odst. 3 Ústavy ČR, který stanoví, že zastupitelstva územně samosprávných celků mohou vydávat obecně závazné vyhlášky v mezích své samostatné působnosti.

Zastupitelstvo obce vydává obecně závazné vyhlášky v mezích zákonů stanovujících jeho samostatnou působnost. To znamená, že povinnosti může obec ukládat fyzickým a právnickým osobám prostřednictvím obecně závazných vyhlášek jen tehdy, stanoví-li tak zákon. Přehled zákonných zmocnění k vydávání obecně závazných vyhlášek obce zpracovalo Ministerstvo vnitra a neleznete jej zde. Podle  § 10 ZOZ (resp. § 44 odst. 3 ZPZ) může obec ukládat povinnosti v samostatné působnosti obecně závaznou vyhláškou k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku, zejména může stanovit, které činnosti, jež by mohly narušit veřejný pořádek v obci nebo být v rozporu s dobrými mravy, ochranou bezpečnosti, zdraví a majetku, lze vykonávat pouze na místech a v čase obecně závaznou vyhláškou určených, nebo stanovit, že na některých prostranstvích v obci jsou takové činnosti zakázány, dále pro pořádání, průběh a veřejnosti přístupných sportovních a kulturních podniků, včetně tanečních zábav a diskoték, stanovením závazných podmínek v rozsahu nezbytném k zajištění veřejného pořádku, k zajištění udržování čistoty ulic a jiných veřejných prostranství, k ochraně životního prostředí, zeleně v zástavbě a ostatní veřejné zeleně a k užívání zařízení sloužících potřebám veřejnosti. Zastupitelstvu městské části nepřísluší vydávat obecně závazné vyhlášky (§ 89 odst. 3 ZPZ), tyto vydává Zastupitelstvo hlavního město Prahy.

Druhým právním předpisem, který obec vydává, je nařízení obce. Tento normativní právní akt vydává obec ve své přenesené působnosti. Ústavním základem pro jejich vydávání je čl. 79 odst. 3 Ústavy ČR, podle něhož mimo jiné i orgány územní samosprávy mohou na základě a v mezích zákona vydávat právní předpisy, jsou-li k tomu zmocněny. Oprávnění obcí v přenesené působnosti vydávat na základě zákona a v jeho mezích nařízení za předpokladu zákonného zmocnění je rovněž deklarováno v ustanovení § 11 odst. 1 ZOZ, § 7 ZKZ a § 44 odst. 2 ZPZ. Nařízení obcí mají tedy charakter prováděcích právních předpisů (jako např. nařízení vlády a vyhlášky ministerstev) a k samotnému vydání je nutné výslovné zákonné zmocnění. Přehled zákonných zmocnění k vydávání nařízení obce zpracovalo Ministerstvo vnitra. Nařízení obcí jsou na rozdíl od obecně závazných vyhlášek vydávány radou obce, avšak s jednou výjimkou, kdy v obci vykonává působnost rady obce starosta, tehdy nařízení vydává zastupitelstvo obce. Radě městské části nepřísluší vydávat nařízení (§ 94 odst. 2 ZPZ), tyto vydává Rada hlavního město Prahy.

Pro schválení obou typů právních předpisů obcí nejsou zákonem stanovena žádná zvláštní pravidla. Schvalují se proto formou usnesení, o jejichž proceduře přijímání je pojednáno níže.

V případě hlavního města Prahy je zákonem stanovena povinnost projednat návrhy právních předpisů před jejich přijetím s městskými částmi, kterým je dána lhůta 30 dnů na vyjádření (tato může být ve výjimečných případech na základě rozhodnutí rady zkrácena, nesmí být však kratší než 15 dnů). Jestliže se městská část ve stanovené lhůtě nevyjádří, má se za to, že s návrhem souhlasí. Podrobnosti k projednání návrhů právních předpisů hlavního města Prahy jsou stanoveny ve Statutu hlavního města Prahy (viz § 46 odst. 3 ZPZ). Podmínkou platnosti obecně závazné vyhlášky a nařízení je dle ustanovení § 12 odst. 1 ZOZ jejich vyhlášení, a to vyvěšením na úřední desce po dobu 15 dnů. V případě hlavního města Prahy se vyhlášení provede tak, že se uveřejní ve Sbírce právních předpisů hlavního města Prahy (dále jen „Sbírka“) a v případě krajů ve Věstníku právních předpisů kraje (dále jen „Věstník“). Dnem vyhlášení těchto právních předpisů je přitom v případě obcí první den vyvěšení na úřední desce (kromě toho je obec může uveřejnit i způsobem v místě obvyklým), v případě krajů, resp. hlavního města Prahy den rozeslání příslušné částky Věstníku, resp. Sbírky, který musí být uveden v jejím záhlaví. Není-li stanovena účinnost pozdější, nabývají účinnosti patnáctým dnem po dni vyhlášení. Pokud je dán naléhavý právní zájem, může být výjimečně stanoven dřívější počátek účinnosti, nikoli však dříve než dnem vyhlášení. V souvislosti s dřívějším nabytím účinnosti právního předpisu jsou pro kraje / hlavní město Prahu stanoveny určité povinnosti, a to výslovné uvedení dřívějšího počátku účinnosti v právním předpisu, jeho vyhlášení na úřední desce krajského úřadu / Magistrátu hlavního města Prahy spolu s uveřejněním důvodu naléhavého právního zájmu a na úředních deskách obecních úřadů obcí / městských částí, kterých se dotýká, jakož i ve hromadných informačních prostředcích.

Podle ustanovení § 12 odst. 4 ZOZ je obec povinna vést evidenci právních předpisů, které vydala, přičemž tato evidence obsahuje číslo a název právního předpisu, datum jeho schválení, datum nabytí jeho platnosti, datum nabytí jeho účinnosti, popřípadě i datum pozbytí jeho platnosti. Právní předpisy a uvedená evidence musí být přístupny každému u obecního úřadu obce, která je vydala. Redakci Sbírky vykonává Magistrát hlavního města Prahy. Sbírka musí být každému přístupná u Magistrátu hlavního města Prahy, u úřadů městských částí a na Ministerstvu vnitra. Věstník musí být také přístupný každému, a to u krajského úřadu, obecních úřadů v kraji a na Ministerstvu vnitra, přičemž kraj uveřejní stejnopis Věstníku i způsobem umožňujícím dálkový přístup. Obec má dále dle ustanovení § 12 odst. 6 ZOZ povinnost zaslat obecně závaznou vyhlášku obce neprodleně po dni jejího vyhlášení Ministerstvu vnitra a nařízení obce krajskému úřadu, neboť tyto orgány vykonávají dozor nad jejich souladem se zákony, respektive u nařízení obce i s jinými právními předpisy. Kraje a hlavní město Praha zasílají svá nařízení věcně příslušnému ministerstvu nebo jinému ústřednímu správnímu úřadu (viz § 8 odst. 9 ZKZ a § 45 odst. 12 ZPZ).

Permalink.

View category→

Hospodaření obcí (5)

Zákonný postup při prodeji nemovitého majetku obce / kraje / hlavního města Prahy

Prodeji nemovitého majetku musí předcházet dle § 39 zákona o obcích, respektive § 18 zákona o krajích, respektive § 36 zákona o hl. městě Praze, zveřejnění informace o úmyslu provést konkrétní majetkovou dispozici, tj. zveřejnění záměru na úřední desce, a to vždy nejméně 15 dnů předem, než bude příslušný orgán o dané dispozici rozhodovat.

Tento časový úsek je zákonem vyčleněn zejména pro možnost fyzických a / nebo právnických osob podávat obci, resp. kraji, resp. hlavnímu městu Praze své nabídky. Ke rozhodnutí o zveřejnění záměru je dle ustálené judikatury oprávněn orgán, který je dle zákona oprávněn o příslušné dispozici rovněž později rozhodnout.

V případě nabytí a převodu nemovitého majetku je tímto orgánem zastupitelstvo (§ 84 odst. 2, § 85, § 102 odst. 2 a 3 zákona o obcích, respektive § 35 odst. 2, § 36, § 59 zákona o krajích, respektive § 59, § 68 zákona o hl. městě Praze), v případě nájmu, půjčky a výpůjčky nemovitého majetku je ke zveřejnění záměru oprávněna rada, popř. starosta / primátor (§ 84 odst. 2, § 85, § 102 odst. 2 a 3 zákona o obcích, respektive § 35, § 36, § 59 odst. 2 zákona o krajích, respektive § 59 odst. 2 a 3, § 68 odst. 2 zákona o hl. městě Praze).

Ve druhé fázi příslušný orgán (zastupitelstvo, rada nebo starosta či primátor) rozhodne o tom, že daný úkon bude učiněn, popř. také za jakých podmínek. Ve třetí fázi zpravidla starosta či primátor, tento právní úkon učiní (např. podepíše kupní smlouvu).

Cenou prodávaného majetku obce by (s výjimkou pečlivě odůvodněných výjimek) měla být vždy cena v místě a čase obvyklá, tedy cena dle § 5 zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku cena, která by byla dosažena při prodejích stejného, popřípadě obdobného majetku nebo při poskytování stejné nebo obdobné služby v obvyklém obchodním styku v tuzemsku ke dni ocenění.

Zákon v současné chvíli nestanoví územnímu celku obligatorní postup, jakým způsobem má zákonem předepsanou „cenu obvyklou“ v konkrétním případě stanovit. Dle našeho názoru však v případě např. prodeje významného nemovitého majetku není územní celek schopen objektivně stanovit cenu obvyklou bez pomoci soudního znalce.

Na tomto místě je však důležité zdůraznit, že ať už se územní celek rozhodne stanovit cenu obvyklou jakýmkoli způsobem (tedy i jinak, než pomocí znaleckého posudku), jsou za výběr způsobu ocenění vždy zodpovědné konkrétní osoby. V případě, že tyto osoby svým zaviněným jednáním způsobí územnímu celku škodu, je na místě způsobenou škodu po nich vymáhat, včetně jejich případné trestně právní zodpovědnosti za trestný čin porušování povinností při správě cizího majetku dle § 220, 221 trestního zákoníku.

Formální náležitosti dispozic s nemovitým majetkem obce, kraje, hlavního města Prahy:

1.Zveřejnění záměru nakládat s nemovitým majetkem
2.Rozhodnutí příslušného orgánu obce o uzavření smlouvy
3.Uzavření smlouvy

Obsahové náležitosti dispozic s nemovitým majetkem obce, kraje, hlavního města Prahy:

1. Minimální obsah záměru dle § 39 zákona o obcích ( resp. § 18 zákona o krajích, resp. § 36 zákona o hl. městě Praze)
2. Stanovení ceny obvyklé / pečlivé odůvodnění jiné ceny, zpravidla ceny nikoli tržní
3. Odpovědnost volených funkcionářů obce za nakládání s majetkem obce

Permalink.

Zapojení občanů do kontroly hospodaření obce / kraje / hlavního města Prahy

Nakládání s majetkem územního celku spadá do tzv. samostatné působnosti územního celku. Na dodržování zákona při výkonu samostatné působnosti územního celku dohlíží dle § 123 a násl. zákona o obcích, respektive § 81 zákona o krajích, respektive § 106 zákona o hl. městě Praze Ministerstvo vnitra, dále také jen „MV“.

Podnět Ministerstvu vnitra ke kontrole

Ministerstvo je povinno zabývat se po věcné stránce všemi doručenými podněty a to bez ohledu na osobu pisatele či jeho případnou anonymitu. Pro obsah podání nejsou stanovena žádná formální kritéria, lze jej učinit písemně, ústně, popřípadě zaslat prostřednictvím elektronické pošty bez zaručeného elektronického podpisu.

Ministerstvo vnitra podněty obvykle vyřizuje tak, že obec nejdříve vyzve k zaslání podkladů a vyjádření ve věci (k výzvě přikládá podnět). Pokud o to podatel výslovně požádá a jsou-li jím uváděné důvody skutečně relevantní, je podnět zasílán obci v anonymizované podobě. Ministerstvo vnitra současně informuje podatele o postupu ve věci.

Po obdržení podkladů od obce je záležitost posouzena z věcného hlediska a Ministerstvo vnitra buď shledá, že k porušení zákona nedošlo, nebo shledá, že v činnosti územního celku došlo k pochybení. V takovém případě buď ministerstvo územní celek na zjištěná pochybení upozorní a zároveň jej neformálně vyzve k nápravě anebo zahájí dozorový proces zasláním formální výzvy ke zjednání nápravy.

Každá fyzická i právnická osoba má podle zákona o svobodném přístupu k informacím právo požadovat kopii protokolu o provedené kontrole. Samotný dozorový proces běží zpravidla bez přímé účasti osoby, která podala podnět, avšak pokud přítomnost při kontrole umožní starosta či jím pověřený zástupce je možné být kontroly přítomen.

Bohužel musíme na tomto místě zároveň konstatovat, že MV omezuje svou kontrolu na procesní stránku celé věci a v podstatě kontroluje pouze skutečnost, zda byl řádně zveřejněn záměr obce a jeho formální obsah (řádná identifikace nemovitosti), popř. zda o majetkové dispozici rozhodl příslušný orgán. Ministerstvo vnitra (žádost o informace / odpověď) ani Ministerstvo financí (žádost o informace / odpověď) ani jiný státní orgán odlišný od obce v současnosti nekontroluje hospodárnost nakládání s majetkem obce, jak vyplývá z jejich odpovědi na naši žádost o informace!

Podnět na státní zastupitelství

Pokud obec nedodržela povinnosti vyplývající z příslušných zákonů upravující nakládání s majetkem obce, je možnost obrátit se také na státní zastupitelství k výkonu jeho pravomocí. Státní zastupitelství je legitimováno podle § 42 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství k podání žaloby o určení neplatnosti smlouvy o převodu obecního nemovitého majetku v případech, kdy při jejím uzavírání nebyla respektována ustanovení omezující volnost jejich účastníků, v tomto případě ustanovení obecního zřízení. Státní zastupitelství má v daném směru možnost provést veřejnoprávní dozor nad smluvní praxí územních samosprávných celků. K legitimaci státního zastupitelství k podání žaloby ve veřejném zájmu lze odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2015, sp. zn. 30 Cdo 999/2015.

Rozdíl mezi podnětem na Odbor dozoru a kontroly Ministerstva vnitra a na státní zastupitelství tkví v povaze napadaného jednání obce. Zatímco podnět na Ministerstvo vnitra se vztahuje pouze na formální rozhodnutí přijímána orgány obce v oblasti veřejné správy, tj. usnesení zastupitelstva, usnesení rady, podnět na státní zastupitelství se vztahuje k samotnému soukromoprávnímu vztahu mezi obcí a jinými právními osobami, ke kterému došlo na základě výše uvedených formálních rozhodnutí orgánů obce. Například v případě převodu nemovitého majetku obce je zákonem vyžadováno, aby před samotným jednáním zastupitelstvo obce přijalo usnesení, kterým převod nemovitosti schvaluje. Toto je zákonný požadavek k utvoření vůle obce nakládat se svým majetkem tímto způsobem. Následuje pak samotné uzavření smlouvy o převodu vlastnického práva k nemovitosti starostou, který obec zastupuje navenek, se smluvním partnerem. Zatímco na nezákonnost usnesení zastupitelstva podáváme podnět na Ministerstvo vnitra k výkonu dozoru, na nezákonnost samotného převodu jakožto soukromoprávního jednání podáváme podnět na státní zastupitelství. Ke vzájemnému vztahu obou přostředků ochrany odkazujeme na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 13. října 2017, sp. zn. 29 A 159/2015.

Další možnosti kontroly:

Každý (i když se bude zpravidla jednat o občany obce) může upozornit obec na případnou nezákonnost, která se v obci děje. Je dále na obci, zda využije své vnitřní kontrolní orgány, aby daný podnět prošetřila a přijala nápravná opatření.

Jestliže má občan obce za to, že obec v aktuálním kalendářním roce (případě v uplynulém kalendářním roce) nakládala se svým majetkem v rozporu se zákonem, může podat podnět příslušnému krajskému úřadu, aby se v rámci přezkumu hospodaření zaměřil na danou dispozici a postup obce prověřil. Takový podnět by mohl občan zaslat též auditorovi, kterého si obec zvolila.

Je rovněž možné podnět adresovat přímo Ministerstvu financí, které má k dispozici údaje, zda pro konkrétní obec vykonává přezkum hospodaření krajský úřad nebo auditor. Krajský úřad, auditor ani Ministerstvo financí však nekontroluje hospodárnost při nakládání s majetkem obce.
Každý (nejen občan obce) má právo požadovat po obci poskytnutí kopii smluv uzavřených obcí se třetími osobami a to na základě žádosti dle zákona č. 106/199 Sb., o svobodném přístupu k informacím.

Permalink.

Co mohu dělat, když územní celek vůbec nezveřejní záměr o prodeji nemovitého majetku, popřípadě jej nezveřejní v rozsahu požadovaným zákonem

Pokud obec řádně nezveřejní záměr prodeje obecního majetku (nebo jej zveřejní po kratší dobu než 15 dní, viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. června 2010, sp. zn. 28 CDO 239/2009), je takový právní úkon od počátku neplatný. Zákon o obcích stanoví, že nemovitosti musejí být v záměru označeny podle § 5 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí, tedy například pozemky parcelním číslem s uvedením názvu katastrálního území, ve kterém leží, a v případě, že jsou v katastrálním území pozemky vedeny ve dvou číselných řadách, též údajem, zda se jedná o pozemkovou nebo stavební parcelu a budovy značením pozemku, na němž jsou postaveny, číslem popisným nebo evidenčním, případně, pokud se číslo popisné ani evidenční budově nepřiděluje, způsobem jejího využití a v případě budov s číslem popisným či evidenčním též příslušností budovy k části obce, pokud je název části obce odlišný od názvu katastrálního území, v němž se nachází pozemek, na kterém je budova postavena. Zveřejněný záměr dále musí jednoznačně specifikovat zamýšlenou majetkovou dispozici (např. prodej, pronájem apod.).

Dopis obci

V případě, že obec záměr provést majetkovou dispozici s nemovitým majetkem vůbec nezveřejní, je na místě co nejdříve upozornit obec, že se chystá uzavřít kupní smlouvu, která je pro rozpor se zákonem absolutně neplatná. Uzavřením neplatné kupní smlouvy a následným neúspěšným soudním řízením vzniknou totiž obci nemalé náklady, respektive škoda. Za vznik této škody jsou odpovědné konkrétní osoby, po kterých je obec povinna způsobenou škodu vymáhat!

Podnět Ministerstvu vnitra – viz výše

Obsah zveřejněného zájmu je jednou z věcí, které Ministerstvo vnitra zahrnuje do své kontrolní činnosti. S největší pravděpodobností obec bude reagovat již na neformální upozornění Ministerstva vnitra a záměr doplní či opraví.

Žaloba na neplatnost uzavřené kupní smlouvy

Žalobu na neplatnost uzavřené kupní smlouvy mohou za současné situace podat pouze osoby, do jejichž právních poměrů by se případné určení neplatnosti takové smlouvy mohlo promítnout. Žalobní legitimace tedy nepřísluší každému občanovi obce, ale pouze omezenému okruhu účastníků – zejména tedy neúspěšným uchazečům o koupi daného nemovitého majetku. V případě úspěšnosti podané žaloby bude nemovitý majetek vrácen obci a obec je povinna vrátit kupujícímu již zaplacenou kupní cenu. V případě dalšího prodeje předmětného majetku je obec povinna zveřejnit nový záměr prodeje a celý proces prodeje zopakovat. Obec však není v žádném případě povinna prodat svůj majetek žalobci a může si jej ponechat.

Podnět státnímu zástupci k podání žaloby na neplatnost kupní smlouvy

S výjimkou dotčených osob (viz výše) nemá občan aktivní legitimaci k podání žaloby na neplatnost kupní smlouvy uzavřené územním celkem, byť by taková uzavřená smlouva byla sebehorší. V případě existence veřejného zájmu existuje spíše teoretická a v praxi nepříliš využívaná ,,netrestní“ pravomoc státního zastupitelství vyplývající z ustanovení § 42 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství. Podle něj může (nemusí) rovněž státní zastupitelství podat k soudu žalobu o neplatnost uzavřené smlouvy. Kdokoliv má právo upozornit státní zastupitelství na skutečnost, že při uzavírání smlouvy o převodu vlastnictví nebyla respektována zákonná omezení obce. Následný proces je plně v rukou státního zastupitelství a odehrává se bez přímé účasti osoby, která podnět podala.

Permalink.

Co mohu dělat, když obec porušuje svou povinnost prodávat majetek za cenu obvyklou

Obec si nemůže libovolně stanovit cenu převáděného majetku. Pokud se obec rozhodne při prodeji svého majetku odchýlit od ceny v čase a místě obvyklé, musí takovou odchylku vždy odůvodnit usnesením příslušného orgánu obce, který o převodu majetku rozhoduje. V opačném případě je uzavřená smlouva absolutně neplatná, neboť odporuje zákonu (blíže viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, 28 Cdo 3950/2010). Možnost obrany je prakticky totožná, jako u nezveřejnění záměru obce prodat nemovitý majetek obce, tedy zejména dopis obci a žaloba na neplatnost uzavřené kupní smlouvy, viz výše. Případný podnět Ministerstvu vnitra ke kontrole obce, či podnět Státnímu zástupci k podání žaloby, nejsou v praxi (bohužel) úspěšné.

Permalink.

Odpovědnost volených funkcionářů / zaměstnanců obce

Porušení zákonných povinností při nakládání s majetkem může v rovině trestněprávní naplnit skutkovou podstatu trestného činu porušování povinností při správě cizího majetku dle § 220 a § 221 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákona, popřípadě rovněž trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 a 330 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákona. V rovině soukromoprávní, majetkové, odpovídají zaměstnanci obce za způsobenou škodu podle pracovněprávních norem a volení funkcionáři podle občanskoprávních norem. Pokud tyto osoby způsobí svým zaviněným jednáním obci škodu, je obec již dnes povinna uplatňovat proti odpovědným osobám svůj nárok na náhradu škody. V praxi je však bohužel vymáhání způsobené škody zatím zcela ojedinělé – viz. analýza Oživení Osobní odpovědnost veřejných funkcionářů: realita nebo fikce?.

Zpracováno ke dni 13. 6. 2011

Kontakt: poradna@oziveni.cz

Permalink.

View category→

Videozáznamy (7)

Působení Úřadu pro ochranu osobních údajů v otázce pořizování a zveřejňování záznamů

V létě roku 2011 se začal naplno projevovat již dříve ne úplně příznivý postoj Úřadu pro ochranu osobních údajů (dále i “Úřad”, nebo “ÚOOÚ”) k této problematice. Velké mediální pozornosti se totiž dostalo kontrole, kterou ÚOOÚ zahájil v Karlových Varech na podnět člena čerstvě opoziční ODS, který radnici vytýkal neanonymizované zveřejnění osobních údajů fyzických osob. Navzdory tomu, že Úřad nakonec městu žádnou sankci neuložil (viz Kontrolní protokol vydaný 16. 11. 2012), spustila kauza lavinu zpochybňování možnosti záznamy na stránkách samospráv publikovat.

ÚOOÚ se tak dostal do centra pozornosti, neboť z jeho postavení dozorového orgánu vyplývá možnost udělovat sankce při porušení zákona 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a jeho postoj k této otázce hraje důležitou roli. U některých obcí je zjevná obava z možného udělení sankce, u jiných se zdá být postoj Úřadu spíše vítaným argumentem, proč záznamy nezveřejňovat.

Ve skutečnosti nebyl ale postoj ÚOOÚ v poslední době zdaleka jednoznačný. Nejednotnost se projevuje nejen v nekonzistentnosti jednotlivých sdělení, kterými Úřad odpovídal na dotazy obcí. V rozporu s tím, že se v těchto sděleních většinou staví k možnosti zveřejňování záznamů negativně, v rámci své registrační agendy pro účel zveřejňování záznamů zaregistroval několik obcí a sdružení. Za celou historii své existence pak udělil za podle jeho názoru neoprávněné zveřejnění osobních údajů v záznamu ze zasedání jedinou pokutu, a to 5 000,- Kč obci Psáry. Celá kauza je detailně popsána zde. Na přehlednosti situaci nepřidává, že kromě zákona o ochraně osobních údajů, nad jehož dodržováním bdí ÚOOÚ, se problematiky dotýká také ochrana osobnosti, jak ji pojímá občanský zákoník. Ten sice do gesce ÚOOÚ nespadá, ale poukazy na možný konflikt s ním se objevují v takřka všech jeho sděleních.

Přehled postoje ÚOOÚ v jednotlivých aspektech a poukázání na nejednotnost jeho výkladu této problematiky jsme zpracovali v článku Úřad pro ochranu osobních údajů VS. zveřejňování záznamů ze zasedání zastupitelstev.

Permalink.

Postoj ÚOOÚ – většinový právní názor?

Ačkoliv ÚOOÚ svůj postoj prezentuje jako „většinový odborný právní názor“ (viz. např. připomínky k novele zákona o obcích, krajích a Praze, str. 3), množství institucí i jednotlivců s ním nesouhlasí. V praxi se to projevuje zejména tím, že desítky obcí záznamy nadále zveřejňují navzdory obeznámenosti s postojem ÚOOÚ. I další „hráči“ však zastávají odlišnou pozici: jsou jimi Odbor dozoru a kontroly veřejné správy Ministerstva vnitra, který mj. provádí dozor nad výkonem samostatné působnosti obcí, krajů a hlavního města Prahy, Legislativní rada vlády, tedy poradní orgán vlády složený z právníku zejména z akademického prostředí, soudy, ale i jednotliví právníci, kteří postoj ÚOOÚ kritizují.

Permalink.

Soudy

Vyšší instancí, jejíž rozhodnutí je právně závazné i pro ÚOOÚ, je soud. Do jara 2013 se, pokud je nám známo, žádný soud nevyjádřil k dané problematice v plné šíři – tedy nejednal o zveřejňování záznamu na internetu. Nicméně už rozsudky, které se týkaly pouhého pořízení záznamu, se vyjadřovaly naprosto jasně k otázce, kterou ÚOOÚ stále zpochybňuje – otázce ochrany osobnosti podle občanského zákoníku. Nejreflektovanějším rozsudkem byl rozsudek Městského soudu v Praze, který rozhodoval v kauze z obce Pletený Újezd, jejíž vedení na občana pořizujícího záznam zavolalo Policii. Ta mu v rozporu se zákonem v pořizování záznamu zabránila. Díky tomu, že si občan tento exces nenechal líbit a obrátil se na soud, je k této oblasti jasný soudní verdikt z března 2012:

„Pokud tedy na zasedání zastupitelstva obce Pletený Újezd se stává, že v jeho průběhu se k projednávaným záležitostem vyjadřují i soukromé osoby (tedy osoby odlišné od členů zastupitelstva obce nebo od jiných volených zástupců obecní samosprávy či dalších úředních osob), pak se projevy těchto soukromých osob stávají součástí zasedání zastupitelstva obce Pletený Újezd a ztrácejí tak status projevů osobní povahy, na něž by se vztahovalo ust. § 11 a § 12 občanského zákoníku.“

a

„…jednání zastupitelstva (…) je podle ust. § 93 odst. 3 obecního zřízení veřejné, což se týká všeho, co v průběhu tohoto zasedání odehraje, tedy včetně případných proslovů či jiných projevů soukromých osob, tedy těch, které nejsou členy zastupitelstva obce a jinak nejsou spojeny s fungováním obecní samosprávy. Každý je oprávněn pořizovat si pro své účely zvukový záznam zasedání zastupitelstva obce, a to včetně proslovů či jiných projevů soukromých osob, neboť nemají charakter projevů osobní povahy. Pokud by i přesto některá ze soukromých osob měla za to, že pořizováním zvukového záznamu jejího vystoupení v rámci zastupitelstva obce jsou dotčena její osobnostní práva, může se ochrany těchto práv domáhat jen cestou žaloby k soudu ve věcech občanskoprávních, neboť řešení takového sporu náleží výhradně do působnosti a pravomoci soudu.“

(viz. rozsudek 8A 316 2011 01)

Nejvyšší správní soud tento rozsudek zařadil v srpnu 2012 do své Sbírky rozhodnutí, kterou publikuje za účelem zajištění jednoty rozhodování soudů.

Tento judikát se k otázce záznamu nevyjadřuje jako jediný. Podobně se o něco dříve vyjádřil Okresní soud Brno-venkov:

“Ustanovení § 11 a 12 obč.zák. poskytují ochranu jen těm projevům fyzických osob, jež mají osobní povahu. Osobní povahu pak zpravidla nemají projevy, ke kterým dochází při výkonu povolání, při obchodní či veřejné činnosti. V daném případě se jednalo o průběh veřejného zasedání zastupitelstva, kde byly projednávány výhradně otázky týkající se obce Hajany, takže o nějakém projevu osobní povahy nemůže být vůbec řeč.”

(viz. rozsudek 2T 77/2011 – ten je sice nyní nadřízeným soudem zrušen, nicméně z věcně naprosto odlišného důvodu, tuto pasáž nadřízený soud nezpochybnil – více ke kauze viz zde.)

Další rozsudek k této věci vydal Krajský soud v Hradci Králové v srpnu 2012. Zamítl v něm tvrzení žalobce, že obec je povinna mu vydat záznam z jednání zastupitelstva na základě zákona o svobodném přístupu k informacím. Soud se odvolává právě na ochranu osobnosti zaznamenaných účastníků jednání. Jedná se o jediný nám známý rozsudek, v němž se soud postavil proti možnosti vydat záznam z jednání. Žalobce proti rozsudku bohužel nepodal opravný prostředek a tak se rozdílným přístupem soudů nezabýval Nejvyšší správní soud – který nicméně svůj názor na problematiku naznačil zařazením rozsudku z Pleteného Újezda do sbírky rozhodnutí.

(viz rozsudek 52A 12/2012)

V dubnu 2013 se však konečně Městský soud v Praze detailně vyjádřil k problematice záznamů včetně otázky jejich zveřejnění na internetu. Stalo se tak v rámci kauzy, již jsme řešili ve spolupráci s obcí Psáry, která je doposavad jediným subjektem, který byl ze strany ÚOOÚ za zveřejnění záznamu pokutován. Soud konstatoval, že rozhodnutí ÚOOÚ bylo chybné a sankci zrušil. Opíral se při tom o tyto argumenty:

  • poskytnutí (zveřejnění) osobních údajů nebylo samoúčelné, naopak osobní údaje ředitelky školy, jejichž zveřejnění ÚOOÚ napadla, byly poskytnuty v souladu s účelem, pro který obec osobní informace zpracovává (účelem je informovat veřejnost o struktuře veřejných výdajů, což zaručuje transparentní a úplné informování veřejnosti o vynaložených veřejných výdajích),
  • informace se zveřejňují na základě žádosti o informace nebo zveřejněním a to ve stejném rozsahu (lze-li na základě žádosti o informace poskytnout informace o platu hrazeného z veřejných prostředků, což bylo opakovaně judikováno NSS, lze stejné informace zveřejnit i bez takové žádosti)
  • pokud jde o způsob zveřejnění formou videozáznamu na internetu, jedná se o způsob zveřejnění informace, který je v obci Psáry obvyklý
  • informování o jednání zastupitelstva videozáznamem je pro zachycení skutečného průběhu zasedání vhodnější než pouhý zápis ze zasedání zastupitelstva; právo nahlížet do zápisu o průběhu zasedání zastupitelstva má dle§ 95 odst. 2 zákona o obcích každý, nikoli jen občan obce, jak nesprávně uváděl předseda UOOU
  • ze strany obce byly zveřejněny výhradně informace ve smyslu § 8b – tedy pouze informace o příjemci veřejných prostředků

Rozsudek Městského soudu je pravomocný, Úřad však podal kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, můžeme se tedy těšit na to, že se k celé otázce konečně vyjádří (kromě Ústavního soudu) nejvyšší soudní autorita. Více o celé kauze včetně rozsudku se můžete dočíst zde.

Permalink.

Ministerstvo vnitra: Odbor dozoru a kontroly veřejné správy

Na základě prvního citovaného rozsudku přehodnotil Odbor dozoru a kontroly veřejné správy Ministerstva vnitra při poskytování konzultací obcím své dříve opatrné stanovisko a již nepovažuje za potřebné pořizování souhlasu zaznamenaných osob pro účely nahrávání, stejně jako obcím schvaluje zpřístupňování obcí pořízených záznamů z jednání na základě žádosti podle zákona 106/2000 Sb. o svobodném přístupu k informacím. Viz. např. vyřízení žádosti o informaci Magistrátem Ústí nad Labem ze září 2012. Detailní rozbor této otázky pak provedl tento odbor v případu odvolání proti rozhodnutí Jihomoravského kraje. Z rozhodnutí je zjevné, že se odbor drží interpretace rozsudku posvěceného Nejvyšším správním soudem a nikoliv rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové. Případný vývoj postupu ODK MV po psárském rozsudku zatím neznáme.

Permalink.

Legislativní rada vlády

Na úrovni vlády probíhá proces přípravy novelizace zákona 128/2000 Sb. o obcích, kde předkladatel novely (Ministerstvo vnitra) navrhl pro zajištění právní jistoty otázku zveřejňování záznamů explicitně řešit. ÚOOÚ v meziresortním připomínkovém řízení novely navrhuje svojí variantu řešení:

„§ 95 odst. 4 zní: Zastupitelstvo obce může svým usnesením povolit pořizování obrazového a zvukového záznamu z jednání zastupitelstva. Podrobnosti o pořizování a zveřejňování záznamu, včetně délky zveřejňování, stanoví jednací řád zastupitelstva obce.“

(viz. bod 5. připomínky k novele zákona o obcích, krajích a Praze, str. 2-3 https://www.oziveni.cz/wp-content/uploads/2012/10/pripominky-UOOU-meziresort.pdf)

Jde tak sice o návrh, na jehož základě by v zákoně byla výslovně stanovena možnost záznamy zveřejňovat, obsahuje však zásadní nástrahu. Svěřil by zároveň zastupitelstvům do rukou moc nepovolit nahrávání a zveřejňování záznamů nikomu. Zastupitelstva by totiž byla konkrétně zákonem zmocněna zveřejňovat záznamy v případě, že by o to měla zájem. V případě, že by se ale vládnoucí koalice v obci shodla na tom, že občanům informace o svém jednání zpřístupnit nechce, by mohla nejen zveřejňování, ale i samotné pořizování (stanovením „podrobností“ v jednacím řádu) fakticky zakázat i veřejnosti. Právo pořizovat záznam v současné chvíli nezpochybňuje ani Úřad samotný (ač poukazuje na možné rozpory s Občanským zákoníkem). Jeho návrh na změnu zákona by ale způsobil oproti současnosti ještě větší problémy na těch obcích, které chtějí veřejný dohled angažovat co možná nejméně – a šle by proti výše zmíněným rozhodnutím soudu.

Ačkoliv předkladatel zákona formulaci ÚOOÚ nepřejal zcela a (před předložením návrhu vládě) posuzovala Legislativní rada vlády únosnější variantu řešení, je stanovisko rady odmítavé. Její členové se při jednání o materiálu shodli na tom, že ve skutečnosti zákon zveřejňování záznamů nebrání a že přijímat speciální zákonnou úpravu by bylo nadbytečné.

Permalink.

Názory právníků

Kromě výše zmíněných postojů obcí, jež se o svém postoji k otázce zhusta rozhodují na základě postoje právních oddělení svých úřadů, se v poslední době k problematice v médiích vyjadřují rovněž odborníci na správní právo z akademické sféry. Nejnověji asi spoluautor zákona 101/2000 Sb. o svobodném přístup k informacím (sic!) Pavel Mates v textu Vypněte kamery, zasedli vaši zástupci.

Permalink.

Ucelený rozbor celé problematiky

Jelikož postoj ÚOOÚ má navzdory zmíněným mnohem vstřícnějším interpretacím zákona vážný dopad na postoj obcí, rozhodli jsme se v roce 2012 v rámci platformy Bezkorupce k pořízení komplexní analýzy problematiky ve všech jejích rovinách. Z důvodu větší objektivity jsme k ní nechali vypracovat oponentní posudek.

Oba dokumenty (jak analýza, tak posudek) uzavírají jednoznačně: české zákony nakladou pořizování ani zveřejňování audiovizuálních záznamů ze zasedání zastupitelstev principiální překážky. Je sice nezbytné dbát několika zásad předběžné opatrnosti, které zabrání zbytečnému zasahování do soukromí jak účastníků jednání, tak osob, jejichž údaje se v jeho průběhu zmiňují, nicméně tyto případy jsou spíše okrajovými jevy a při střízlivém přístupu není větší problém je dodržet. Oba materiály jsou přístupné ke stažení zde:

Oldřich Kužílek: Přenosy, pořizování a zveřejňování audiovizuálních záznamů z jednání zastupitelstva obce či kraje

Permalink.

View category→

rozhodovací procesy (6)

Zveřejňování podkladů pro jednání zastupitelstva

Plán zasedání

Každé zastupitelstvo by mělo připravovat a zveřejňovat dlouhodobější harmonogram zasedání. Takový plán není jen vhodnou pomůckou pro veřejnost. Snad ještě zásadnější roli má pro neuvolněné zastupitele. Pokud ti nemají k dispozici dostatečně dlouho předem informaci o tom, kdy se jednání koná, mají vážné problémy se sladěním harmonogramu svého zaměstnání a práce zastupitele. Zaměstnavatel má sice ze zákona povinnost poskytnout zastupiteli na zasedání pracovní volno, nicméně pokud si již zastupitel v zaměstnání například naplánoval zahraniční pracovní cestu, plány se mění opravdu již velmi obtížně. Nejvhodnější proto je zveřejňovat plány jednání na celý rok dopředu a to již s jistým předstihem před koncem roku. Schvalování takového plánu je velmi běžné na malých i velkých samosprávách, nicméně bohužel zdaleka ne ve všech případech samospráva plán i zveřejní pro potřebu občanů.

Materiály

Bohužel mnohem méně běžné je zveřejňování samotných podkladů pro jednání zastupitelstva, o nichž zastupitelé budou rozhodovat. Zde je situace výrazně kritičtější než v případě výborů, protože na zasedání zastupitelstev ze přijímají bezprostřední rozhodnutí o daném materiálu a vzhledem k tomu, že už na zasedání přichází často předjednán, nemusí se už vůbec dostat na obšírnější jednání o jeho obsahu. Veřejnost, která nemá možnost se s obsahem předem seznámit, se pak nemusí vůbec dozvědět, o čem zastupitelstvo ve skutečnosti rozhoduje. Zákonem daná veřejnost zasedání zastupitelstva pak má pochybnou hodnotu. Zákon bohužel v tomto případě nechává obcím extrémní volnost, když pouze stanoví, že obecní úřad informuje o místě, době a navrženém programu 7 dní předem (§ 93 zákona o obcích). Nicméně vzhledem k tomu, že v dnešní době (na rozdíl od doby, ze které pochází zmíněný zákon) je drtivá většina podkladů připravována elektronicky, není zveřejňování podkladů nikterak náročné.

Chráněné údaje

Jediné, co je nutné ohlídat, je anonymizace chráněných osobních údajů a případného obchodního tajemství. Těch se ovšem v podkladech většinou nenachází výrazné množství a zejména větší samosprávy mají běžně zavedenu interní směrnici k ochraně osobních údajů, díky níž není obtížné v dokumentech údaje identifikovat a anonymizovat. Velmi jednoduchým způsobem je například uložit osobám zodpovědným za přípravu materiálů, aby chráněné osobní údaje už při přípravě vyznačovaly běžně nepoužívaným znakem (setkali jsme se například s vyznačováním těchto údajů za pomoci složených závorek {}). Díky tomu je pak velmi jednoduché údaje dohledat a anonymizovat. Například s touto směrnicí se MČ Praze 20 podařilo přesvědčit i Úřad pro ochranu osobních údajů, že MČ je způsobilá vysílat videozáznamy z jednání zastupitelstva.

Včasné zveřejňování

Aby samospráva dostála nárokům otevřenosti rozhodování vůči svým občanům, musí tedy zveřejňovat kromě pozvánky i samotné podkladové materiály s dostatečným předstihem. Zájem veřejnosti na informace o připravovaných rozhodnutích zde však přirozeně omezuje potřeba obce připravovat materiály v návaznosti na další termíny s projednávanými záležitostmi související (termíny podání dotačních žádostí, harmonogram vyhlášení zakázky atd.), a tedy v některých případech v co nejtěsnější návaznosti s jednáním zastupitelstva.

Asi nejlepším kompromisem je zveřejnění tak, aby měli zájemci o materiály alespoň dva víkendy na prostudování materiálů a případné dovyžádání si podkladů od předkladatelů. To by mohlo být pro samosprávu omezující ve vztahu ke zmíněným harmonogramům, lze však nalézt režim, který takový termín nastavit umožní, aniž by příliš „šlapal na paty“ těm, kdo připravují podklady. Tento model spočívá v svolávání jednání zastupitelstva na pondělky a zveřejňování materiálů 10 dní předem, tedy v pátky. Veřejnost i zastupitelé pak mají dostatek času na seznámení se s materiály, zatímco pro obec to znamená pouze pět pracovních dní v mezidobí. Tohoto modelu se v zásadě – zejména co se termínů týká – drží například Karlovy Vary. Ty ovšem bohužel materiály nezveřejňují pro potřeby veřejnosti a přístup k nim mají pouze členové zastupitelstva (pro ty je ovšem samozřejmě dostatek času na seznámení se s materiály naprosto zásadní). V pozdějším termínu ale naopak pro potřeby veřejnosti však materiály běžně zveřejňují zejména větší města, například Praha, Hodonín a mnoho dalších, z menších měst například Černošice, z menších obcí například Dolany.

Důvodová zpráva

Zveřejňování materiálů by nebylo užitečné, kdyby byly připraveny nedostatečným způsobem. Každý návrh usnesení by tak měl být provázen důvodovou zprávou, která bude mít jasně danou formu a bude obsahovat informace v předem dané struktuře, které zastupitelům umožní udělat si dostatečný přehled o tom, o čem hlasují, případně o tom, jaké informace si ještě potřebují pro potřeby svého rozhodování vyžádat. Důvodová zpráva by měla obsahovat úplné a srozumitelné zdůvodnění návrhu včetně vyjmenování případných alternativ a zhodnocení dopadů opatření. Nezbytnou součástí návrhu by mělo být přiložení seznamu subjektů (výbory, komise etc), které materiál projednaly – i s jejich stanovisky v příloze.

Možným vodítkem pro sestavení důvodové zprávy může být zejména tzv. Malá RIA (hodnocení dopadů regulace), viz. Obecné zásady pro hodnocení dopadu regulace str. 8 (základní schéma str. 37). Stanovování náležitostí důvodové zprávy je naštěstí v jednacích řádech zastupitelstev celkem běžné, není však bohužel zdaleka bezvýjimečným pravidlem. Jednoduše, ale jasně mají náležitosti důvodové zprávy definované například v Karlových Varech:

Důvodová zpráva obsahuje zejména:

a) popis dosavadního stavu a jeho případných nedostatků;

b) odůvodnění navrhovaných opatření a jejich ekonomický či jiný dopad;

c) s jakými orgány či subjekty byl návrh projednán, včetně jejich stanovisek.

Permalink.

Průběh jednání zastupitelstva

Z hlediska účasti veřejnosti na zasedání je (vyjma excesů směřujících k porušení zásady veřejnosti zastupitelstev, jako je předběžné neveřejné zasedání zastupitelstva nebo zneužívání tzv. dohadovacích řízení) asi nejdůležitějším aspektem nastavení toho, jak mohou občané jednak vyjadřovat stanoviska k jednotlivým projednávaným bodům zasedání a jednak využívat obecné možnosti interpelovat členy zastupitelstva, případně rady, obecního úřadu nebo zástupce obecních organizací a společností.

Vystupování k projednávaným bodům

První okruh občanům garantuje zákon o obcích v § 16, když konstatuje, že občan obce má právo vyjadřovat na zasedání zastupitelstva v souladu s jednacím řádem svá stanoviska k projednávaným věcem a vyjadřovat se k návrhu rozpočtu obce a závěrečnému účtu obce za uplynulý kalendářní rok. Obce někdy využívají (zneužívají) formulace „v souladu s jednacím řádem“ a stanovují v jednacím řádu časová omezení pro toto vyjádření. To samo není v rozporu se zákonem a může to být v některých obcích důležité pro udržení věcného průběhu jednání, ale této možnosti nesmí být zneužíváno. Lze se asi držet představy, že 5 minut by k vyjádření stanoviska mělo být dostatečných – viz též doporučení Odboru dozoru a kontroly veřejné správy Ministerstva vnitra v kap. 23.

Zajímavé řešení situace, kde na položené otázky není možné odpovědět na místě, používají v Černošicích, když v jednacím řádu zastupitelstvo stanovilo:

Dotazy vztahující se k projednávanému bodu, na které nelze bezprostředně odpovědět a jejichž zodpovězení vyžaduje vyhledání informace nebo provedení dalších šetření, budou považovány za dotazy ve smyslu zákona 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, pokud jsou směřovány na subjekt, který je tímto zákonem vázán. Informace poskytne městský úřad, pokud je bude mít k dispozici.

Viz. jednací řád zastupitelstva Černošic.

Interpelace občanů

Tzv. interpelace, tedy možnost klást představitelům obce dotazy a vyžadovat odpovědi, zákon negarantuje občanům, nýbrž pouze zastupitelům (v § 82 zákona o obcích). Transparentní samospráva však nemusí omezovat práva občanů na základní práva garantovaná zákonem a jeví se jako vhodné sloučit režim pro zastupitele i občany. Zároveň by měla být stanovena pravidla pro poskytování odpovědi ze strany interpelovaných, a to tak, aby se odpověď na interpelaci (ať už podaná na místě, nebo následně písemně) stala součástí (v případě prvním) nebo přílohou (v případě druhém) zápisu ze zasedání.

Permalink.

Výstupy z jednání

Záznam zasedání

V zásadě existují dva nejvhodnější způsoby zaznamenávání zasedání. Jedním je doslovný přepis jednání. Využívají jej zejména větší samosprávy (například Praha 10), neboť je finančně, případně administrativně poměrně náročný. Poskytuje velikou výhodu v tom, že si zájemce může podle klíčových slov prohledávat celý text a vyhledat přesné formulace, které k předmětu jeho zájmu na zastupitelstvu padly.

Alternativou je pořizování a zveřejňování audio či videozáznamů. Ty jsou zajisté nejvěrnějším zachycením dění a zároveň mohou poskytovat oporu při případných sporech o věrnosti zápisu z jednání, který obec ze zákona pořizuje. Videozáznam je sice poměrně atraktivní, ale zejména pro menší obce může být jeho pořízení a zveřejnění poměrně technicky náročné. Skvěle řeší tuto problematiku kraj Vysočina, který má k dispozici potřebnou techniku a svým obcím ji zapůjčuje zdarma, případně za poplatek i s technickou obsluhou. Zároveň také na svých stránkách poskytuje prostor, na němž obce mohou záznam zveřejnit.

Levnější alternativou je záznam zvukový. Je bezesporu dostupná i malým obcím (viz. například Nová Pec, kde jej zveřejňují jako přílohu zápisu). Ideální formou jeho zveřejňování je pak tzv. indexování jednotlivých částí, díky kterému si zájemce může jednoduše poslechnout právě tu pasáž, která jej zajímá a nemusí ji v záznamu složitě hledat. Tuto variantu využívá například Hodnonín a lze ji použít i u videozáznamů. Asi nejjednodušší je to při využití kanálu youtube, kde odpadá nutnost stříhání na jednotlivé části. Detailnější návod, jak videozáznamy pořizovat, zpracovávat a šířit, naleznete v tomto manuálu. Před samotným publikováním však doporučujeme pozornosti analýzy zmíněnou v dalším odstavci, v níž je možné se dočíst, jaká opatření by měl zveřejňovatel přijmout, aby se vyhnul možnému postihu.

V poslední době se velmi spekuluje o legálnosti zveřejňování záznamů kvůli iniciativě ze strany Úřadu pro ochranu osobních údajů, který svými stanovisky naznačuje, že by mohl zveřejňování sankcionovat. Této problematice se obšírně věnujeme na ve zvláštní sekci našich stránek a zejména v detailním rozboru celé problematiky.

Zápis

Zákon zakládá povinnost pořídit z jednání zastupitelstva zápis. Vymezuje ovšem minimální pravidla pro jeho obsah, když stanovuje: „V zápise se vždy uvede počet přítomných členů zastupitelstva obce, schválený pořad jednání zastupitelstva obce, průběh a výsledek hlasování a přijatá usnesení.“ Připravovaná novela zákona o obcích alespoň nevrhuje, aby bylo povinností obcí zápisy zveřejňovat na internetových stránkách. Nicméně několik zásadních náležitostí v zákonném výčtu chybí. Zápis, aby byl dostatečným dokumentem, podle kterého si zájemce (ať už z řad veřejnosti, nebo v horším případě orgán činný v trestním řízení) může udělat dostatečnou představu o pozicích jednotlivých zastupitelů a o vývoji rozpravy, který vedl k danému usnesení, musí zaznamenávat alespoň rámcově průběh samotné rozpravy. Zároveň by zápis měl zaznamenat na jednání položené dotazy a v případě, že nemohly být zodpovězeny na místě, by se odpovědi měly ex-post stát jeho přílohou. Pro občany-voliče je velice důležitým a málokde zveřejňovaným údajem o zastupitelích jmenovitý přehled všech hlasování, především k jednotlivým usnesením. I tuto povinnost se chystá stanovit zákon. Dosti blízko těmto doporučením jsou například již výše uváděné Černošice, ale například záznam rozpravy a jmenovitý záznam hlasování není výjimkou ani na větších, ani na menších obcích.

S velmi zajímavým doplňkem výše zmíněných informací přišla Mohelnice, která na svých stránkách zveřejňuje přehled plnění úkolů ze zasedání zastupitelstva. Bohužel je však také možná jedinou obcí, která tak činí.

Permalink.

Vzorový jednací řád

Kromě procedurálních postupů může a měl by výše zmíněné zásady pokrývat jednací řád zastupitelstva, aby byly kodifikovány ve veřejně přístupném materiálu, jehož změna podléhá veřejnému dohledu – na rozdíl například od interních předpisů či nepsaných dohod. Veřejná deklarace těchto zásad v jednacím řádu je opěrným bodem, který ztíží v obcích, jejichž vedení se rozhodlo otevřít rozhodování veřejné kontrole, ústup od těchto zásad dobré praxe po volbách, které by případně změnily politické vedení. Jelikož jednací řád je komplikovaným dokumentem, který většinou pokrývá celý proces spojený se zasedáním zastupitelstva od přípravy zasedání až po připomínkování zápisu, rozhodli jsme se v pracovní skupině Platformy Bezkorupce připravit pro zájemce vzorový jednací řád. Připravili jsme jej v takové podobě, aby ho mohly přijmout jak velké, tak malé obce. V rámci možností jsme se snažili o co největší přehlednost, kdy jeden dokument může po úpravě sloužit jak městům s rozsáhlým úředním aparátem, tak obcím bez rady. Obsahuje barevně vyznačené pasáže vymezující místa, ve kterých je možno vybrat z alternativ podle daných dispozic obce či města. Kromě standardních ustanovení, která se íceméně beze změny objevují v množství jednacích řádů, obsahuje právě formulace, které nastavují rozhodovací proces k větší otevřenosti tak, jak to bylo popsáno výše. Podrobné informace i odkaz na samotný jednací řád naleznete přímo v úvodním komentáři.

Permalink.

Ucelené zveřejňování

Podstatné je, aby zveřejňované informace byly úplné a přehledně strukturované. Uživatelsky nejpřehlednější je umístění všech dokumentů ke každému zasedání zastupitelstva na jedné stránce, nikoli roztroušeně pod různými odkazy. Není nám známa žádná samospráva, která by zveřejňovala na internetu všechny výše uvedené informace a dokumenty k zasedání zastupitelstva na jednom místě. Nejpřehlednějším způsobem zveřejňování je takováto přehledová tabulka.

Asi nejpřehlednější jsou v tomto smyslu stránky zastupitelstva města Černošice – chybí zde nicméně informace o jmenovitém hlasování. Jiné obce zveřejňují také veliké množství informací, nicméně nikoliv na jednom místě, např. Praha nebo Kuřim (ta ovšem přestala zveřejňovat záznamy ze zasedání zastupitelstva)

Permalink.

Informace z výborů zastupitelstva, z rady a komisí rady

Zastupitelstvo je sice jediným občany přímo voleným orgánem a má také nejdůležitější rozhodovací pravomoci, avšak naprostá většina rozhodnutí bývá předjednána ve výborech zastupitelstva, respektive v radě a jejích komisích. Při projednávání na zastupitelstvu pak může být pouze uvedeno, že rada a příslušné výbory zastupitelstva doporučují nějaké usnesení ke schválení a o obsahu usnesení se již nejedná. Rada má navíc ještě samostatné rozhodovací kompetence, nezávisle na zastupitelstvu. Proto potřebují mít občané přístup k adekvátnímu množství informací a dokumentů také z jednání výborů zastupitelstva, rady a jejích komisí. Vzhledem k ze zákona neveřejné povaze zasedání rady a komisí se může zdát, že by snad mělo stačit zveřejnit zápis a usnesení. Takový přístup však neodpovídá za prvé důležitosti rozhodnutí, která jsou v těchto orgánech přijímána, a za druhé standardům transparentnosti moderního úřadu. Neveřejnost v tomto pojetí neznamená nic víc, než aby radní na zasedání nebyly nikým rušeni. Ostatně jsou obce, které neuzavírají veřejnosti ani zasedání rady a nejenže poskytují bohaté informace z jednání online, ale přímo jednání rady otevírají veřejnosti. Příkladem takové obce je výše zmiňovaná Kuřim. Proto nevidíme žádnou překážku pro zveřejňování informací z těchto orgánů ekvivalentním způsobem, jakým jsme to výše stanovili pro zastupitelstvo.

Pro snadnou práci s takovým množstvím informací je zcela nezbytný fulltextový vyhledávač, prohledávající všechny dokumenty v obou tabulkách.

Permalink.

View category→

Dotace (12)

Co jsou dotace ve smyslu českých zákonů?

Definice dotace je obsažena v zákoně č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „RP“). Ustanovení § 3 písm. a) RP stanoví, že dotací se rozumí peněžní prostředky státního rozpočtu, státních finančních aktiv nebo Národního fondu poskytnuté právnickým nebo fyzickým osobám na stanovený účel.

Charakteristickým rysem každé dotace je její povinná účelovost, která musí být dodržena i při jejím čerpání. Na dotaci není právní nárok (podle § 2 RP), nestanoví-li právní předpis jinak.

Další vymezení je možné nalézt v předpisech, které upravují oblast účetnictví. Pro nestátní neziskové organizace je zásadní § 27 odst. 7 vyhlášky č. 504/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví. Za dotaci se dle této vyhlášky považují bezúplatná plnění přímo nebo zprostředkovaně poskytnutá podle zvláštních právních předpisů ze státního rozpočtu, státních finančních aktiv, Národního fondu, ze státních fondů, z rozpočtů územních samosprávných celků na stanovený účel. Za dotaci se rovněž považují bezúplatná plnění poskytnutá účetním jednotkám na stanovený účel ze zahraničí z prostředků Evropského společenství nebo z veřejných rozpočtů cizích států a prostředky a granty poskytnuté podle zvláštního právního předpisu.

Permalink.

Kde lze dotace získat/kdo je poskytuje?

Zdroji dotací jsou zejména:

  • státní rozpočet (dotace schválené rozpočtovým zákonem a dotace z kapitoly Všeobecná pokladní správa),
  • rezortní kapitoly (na organizace převedené z ministerstev na kraje),
  • státní fondy (Státní fond tržní regulace, Státní fond životního prostředí, Státní fond pro zúrodnění půdy, Státní fond pro podporu a rozvoj české kinematografie, Státní fond kultury, Státní fond rozvoje bydlení, Pozemkový fond),
  • územní samosprávné celky (kraje, obce),
  • mimostátní zdroje (především z EU).

Permalink.

Jaké jsou druhy dotací a čím se liší?

Dotace jsou členěny na dvě základní skupiny: obecné a účelové. Účelové dotace jsou dotace, které jsou poskytovány na konkrétní služby či statky, resp. na konkrétní program. Oproti tomu obecné dotace mohou být použity na financování širokého spektra statků a služeb.

 Pramen: Bailey, S. J. Local Government Economics, 1999. s. 181.

Účelové dotace se dělí na dotace se spoluúčastí a bez spoluúčasti. Dotace bez spoluúčasti jsou dotace, které představují pevnou (fixní) částku, přičemž se nepožaduje spoluúčast příjemce na financování. Pokud má dotace formu určitého procentního podílu na celkově vynaložené částce, jde o dotace se spoluúčastí. Dotace se spoluúčastí se posléze člení na dotace s uzavřeným a otevřeným koncem (viz dále – obecné dotace).

Obecné dotace se člení na paušální a dotace závislé na výkonu (výkonové). Paušální dotací je fixní částka, u níž však není konkrétně určeno její použití. Tyto finanční prostředky je tedy možné použít na financování libovolných statků či služeb. Částka, která se poskytuje v rámci dotace dle výkonu, může být omezena (stanovení limitu). V tom případě se hovoří o dotaci s uzavřeným koncem. Pokud není částka nijak limitována, jde o dotaci s otevřeným koncem.

Permalink.

Dotace jako příjem samosprávy

Dotace představují významný pilíř financování obcí. Obce mohou žádat o dotace z řady dotačních programů, financovaných z evropských nebo národních zdrojů.

V rámci národních zdrojů čerpají obce dotace ze státního rozpočtu – z programů vyhlašovaných jednotlivými ministerstvy, ze státních mimorozpočtových fondů, z krajského rozpočtu skrze dotační programy jednotlivých krajů.

V rámci evropských zdrojů mohou obce čerpat dotace ze strukturálních fondů a Kohezního fondu. Z fondů EU je financováno celkem 26 různých Operačních programů (OP) na území ČR. Operační programy se pak dělí na tzv. „Prioritní osy“ a na „Oblasti podpory“. V rámci oblastí podpory jsou formulovány jednotlivé dotační tituly. Více k operačním programům naleznete zde.

Permalink.

Obecný postup žadatele/příjemce dotace

Základní kroky, které obnáší proces k získání podpory ve formě dotací ze strukturálních fondů (nebo z národních a krajských dotačních programů) lze shrnout do několika fází:

1) Vymezení a definování zadání projektu/Naplánování projektu

  • Identifikace projektových možností – výzev k předkládání žádostí (popř. zpracování projektové studie)
  • Zpracování projektové žádosti
  • Předložení projektové žádosti
  • Uzavření smlouvy o financování a realizaci projektu dle projektové žádosti
  • Výběrové řízení na dodavatele – (pokud aktivity nebude provádět sám žadatel)

2) Realizace projektu

  • Realizace projektu musí probíhat v souladu se smlouvou o financování a realizaci projektu, která může také obsahovat zpřesnění toho, co bylo v projektu schváleno jinak oproti projektové žádosti (přepracovaný rozpočet, atd…)

3) Kontrola a vyhodnocení projektu

  • Kontroly průběhu realizace
  • Zpracování monitorovacích zpráv (průběžná kontrola)
  • Vyúčtování plateb (proplacení způsobilých výdajů)

Permalink.

Co jsou tzv. nesrovnalosti, aneb co je předmětem kontroly dotací?

Pro vymezení předmětu kontroly dotací je rozhodující obsah rozhodnutí, smlouvy nebo dohody o poskytnutí veřejné finanční podpory (dotace). Konkrétně by předmětem kontroly mělo být zjištění, zda veřejná finanční podpora byla užita na účel, na který byla poskytnuta, a zda byla užita v souladu s podmínkami stanovenými v rozhodnutí.

Pojem nesrovnalost označuje porušení právních předpisů ES nebo ČR v důsledku protiprávního jednání nebo opomenutí hospodářského subjektu, které vede nebo by mohlo vést ke ztrátě v souhrnném rozpočtu EU nebo ve veřejném rozpočtu ČR, a to započtením neoprávněného výdaje do souhrnného rozpočtu EU nebo do veřejného rozpočtu ČR.[1]

Zjištěná a potvrzená nesrovnalost pak s sebou zpravidla přináší krácení způsobilých výdajů projektu, ale v některých případech může dokonce vést až k odejmutí celé částky dotace.

  • Nesrovnalost jako porušení rozpočtové kázně

Zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech vymezuje ,,porušení rozpočtové kázně“, jako např[2].:

– neoprávněné použití peněžních prostředků státního rozpočtu a jiných peněžních prostředků státu,

– neoprávněné použití nebo zadržení peněžních prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu, státního fondu, Národního fondu nebo státních finančních aktiv jejich příjemcem.

Důsledkem porušení rozpočtové kázně je povinnost provést odvod za porušení rozpočtové kázně prostřednictvím místně příslušného finančního úřadu. Výše odvodu je stanovena v § 44a odst. 4) a § 44a odst. 7) zákona č. 218/2000 Sb. – povinnost zaplatit penále za prodlení s odvodem.

  • Systémové nesrovnalosti

Systémové nesrovnalosti tvoří podmnožinu nesrovnalostí, která pokud není řešena, způsobuje porušení rozpočtové kázně ve velkém rozsahu, tzn., že systémové nesrovnalosti jsou závažnější a mohou ovlivnit více projektů.

  • Ostatní nesrovnalosti

Jedná se zejména o případy nesrovnalostí vzniklých u veřejných výdajů uskutečněných podle jiných zákonů, např. podle z. č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, či podle z. č. 47/2002 Sb., o podpoře malého a středního podnikání, kdy poskytovatelem na další úrovni poskytování prostředků je banka.


[1] Metodika finančních toků a kontroly programů spolufinancovaných ze strukturálních fondů, Fondu soudržnosti a Evropského rybářského fondu na programové období 2007-13

[2] Úplný výčet viz. § zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů.

Permalink.

Jak konkrétně mohou být porušeny podmínky poskytnutí dotace?

Zdroj: www.msmt.cz/file/14108_1_1/, příklady porušení podmínek u Operačního programu Vzdělávání prokonkurenceschopnost

Permalink.

Kdo odpovídá za porušení podmínek poskytnutí dotace?

Odpovědnost konkrétní osoby je v případě porušení podmínek poskytnutí dotace možné spatřovat ve dvou rovinách – povinnost nahradit škodu a trestně právní odpovědnost.[1] Při posuzování povinnosti nahradit škodu je nutné nejprve stanovit, podle jakého právního předpisu se náhrada škody pro konkrétní osobu řídí. Pokud se jedná o osobu v pracovněprávním vztahu, řídí se náhrada škody příslušnými ustanoveními zákoníku práce.

V případě volených funkcionářů, kteří nemají sjednaný pracovněprávní vztah se náhrada škody řídí § 420 a násl. z. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník.

V případě trestně právní odpovědnosti dle § 221 z. č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník, kdo z hrubé nedbalosti poruší podle zákona mu uloženou nebo smluvně převzatou důležitou povinnost při opatrování nebo správě cizího majetku, a tím jinému způsobí značnou škodu, bude potrestán odnětím svobody až na šest měsíců nebo zákazem činnosti.

(2) Odnětím svobody až na tři léta bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako osoba, která má zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného, nebo

b) způsobí-li takovým činem škodu velkého rozsahu.

V první řadě je nutné stanovit konkrétní osobu, která byla pověřena zajištěním dotace a splněním všech podmínek, zejména pak postavení této osoby (pracovněprávní vztah nebo volený funkcionář). V případě, že nebyla pověřena konkrétní osoba, je nutné zkoumat, kdo měl určit pověřenou osobu.

Dále je třeba určit, která osoba byla povinna kontrolovat dodržování podmínek dotace. Například u obce je ke kontrole hospodaření určen finanční výbor, který musí být zřízený vždy. V daném případě je nutné zjistit, zda finanční výbor kontroloval hospodaření s dotací, v jakém rozsahu, jaká přijal opatření, popř. proč ve věci nekonal. Po tomto zjištění je nutné posoudit, zda finanční výbor splnil své povinnosti odpovídajícím způsobem a podle výsledku zjištění posoudit případnou odpovědnost. Pouze na okraj je nutné poznamenat, že pokud o nezákonném rozhodnutí hlasoval kolektivní orgán, trestného činu se dopustí každý, kdo hlasuje pro[2].


[1] Bližší informace k odpovědnosti veřejných funkcionářů naleznete zde: https://www.oziveni.cz/2010/09/osobni-odpovednost-verejnych-funkcionaru-realita-nebo-fikce/

[2] Odpovědnost jednotlivých členů zastupitelstva obce Hajany soud vyvodil v rozsudku  2T 77/2011

Permalink.

Kdo kontroluje poskytování/čerpání dotací aneb na koho se lze obracet s podněty ke kontrole?

 

  • Finanční úřady

Finanční úřady v rámci kontrol oprávněnosti čerpání dotací kontrolují povinnosti stanovené právními předpisy a povinnosti vyplývající z podmínek stanovených poskytovatelem.

  • Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ)

Nejvyšší kontrolní úřad vykonává nezávislou kontrolní činnost ve smyslu příslušných ustanovení z. č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění pozdějších předpisů.

NKÚ, v rámci kontroly dotací z fondů EU může poskytovat OLAF (k OLAF viz. níže) přímo schválené kontrolní závěry z kontrol týkajících se hospodaření s prostředky poskytnutými z fondů EU, které mají charakter zveřejněných informací, a to vzhledem k povinnosti zveřejňovat schválené kontrolní závěry ve věstníku NKÚ v souladu s § 45 zákona č. 166/93 Sb, o NKÚ.

  •  Ministerstvo financí

Ministerstvo financí je ústředním orgánem pro finanční kontrolu, který v souladu s příslušnými ustanoveními z. č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, metodicky řídí, koordinuje a zodpovídá za výkon finanční kontroly.

  • Policie ČR

Kromě místně příslušných orgánů Policie ČR, se mohou občané obracet s oznámeními na Útvar odhalování korupce a finanční kriminality služby kriminální policie a vyšetřování s působností na celém území České republiky, který se věnuje prověřování a vyšetřování nejzávažnějších forem trestné činnosti (hospodářské, finanční a korupce).

  • Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS)

Zákonnost zadávání veřejných zakázek (které jsou často součástí projektu, na který je poskytována dotace) je oprávněn přezkoumat ÚOHS. Kontrolní činnost ÚOHS je vymezena v ustanovení §112 a násl. ZVZ a v zákonu č. 273/1996 Sb., o působnosti Úřadu na ochranu hospodářské soutěže. Přestože ÚOHS může řízení zahájit i z úřední povinnosti, v praxi bývá přezkum zahájen buď na základě návrhu dodavatele, který v soutěži o zakázku neuspěl, nebo na základě podnětu kterékoliv jiné osoby. Základní rozdíl v obou řízeních je ten, že podání návrhu dodavatele musí předcházet námitkové řízení u zadavatele a zahájení řízení u ÚOHS je podmíněno složením poměrně vysoké kauce ve výši 1% z nabídkové ceny navrhovatele. Přezkum podnětu sice žádné poplatkové povinnosti nepodléhá, ale ÚOHS není povinen samotné přezkumné řízení zahájit, pouze zváží, zda na základě podnětu zahájí či nezahájí řízení z úřední povinnosti.

U dotací poskytovaných z evropských fondů jsou subjekty kontroly navíc:

  • Centrální harmonizační jednotka – Auditní orgán (odbor MFČR)

Ministerstvo financí ČR je ústřední správní úřad pro finanční kontrolu v souladu s § 4 z. č. 2/1969 Sb. Usnesením vlády č. 1010/2007 bylo pověřeno výkonem funkce centrálního kontaktního bodu systému Anti-Fraud Coordination Structure (AFCOS). Role AO spočívá zejména v metodickém řízení a koordinaci výkonu celého systému finanční kontroly a v analýze nahlášených nesrovnalostí pro účely zpracování prohlášení o uzavření nebo částečném uzavření programu.

  • Národní orgán pro koordinaci (NOK) – MMR

NOK jako centrální koordinátor vytváří jednotný rámec pro implementaci OP řídícími orgány, tj. provádění pomoci poskytované ze strukturálních fondů, Fondu soudržnosti a Evropského rybářského fondu v České republice.

  • Řídící orgán operačního programu

Řídící orgány (ŘO) jsou ústřední správní úřady (ministerstva) nebo zákonem určené právnické osoby. ŘO jsou zodpovědné za řízení, kontrolu a implementaci operačních programů ve své působnosti. Na základě z. č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, byly ustanoveny na úrovni regionů soudržnosti řídící orgány Regionální rady regionu soudržnosti. Jeho úkolem je v případě, že prvotní informace vedoucí k podezření na nesrovnalost nebyla zamítnuta pro zřejmou neopodstatněnost, zahájit šetření podezření na nesrovnalost.

ŘO vede centrální evidenci nesrovnalostí příslušného programu a zavádět hlášení
o prvotních odhaleních nesrovnalostí včetně následných hlášení a souhrnného čtvrtletního hlášení nesrovnalostí.

  • Platební a certifikační orgán (PCO)

Je ústřední orgán státní správy zodpovědný za celkové finanční řízení prostředků poskytnutých České republice z rozpočtu EU. Touto funkcí byl pověřen na základě usnesení vlády č. 198/2006 odbor Národní fond Ministerstva financí.

  •  Kontaktní body AFCOS

Úloha kontaktních bodů sítě AFCOS v souladu s Národní strategií proti podvodným jednáním poškozujícím nebo ohrožujícím finanční zájmy Evropských společenství spočívá v zajištění koordinace, spolupráce a komunikace ve vztahu k Evropskému úřadu pro potírání podvodných jednání OLAF.

Většina kontaktních bodů AFCOS je umístěna na ministerstvech a Regionálních radách regionů soudržnosti a hl. m. Praze, jež byly v souladu s usneseními vlády č. 175/2006, č. 603/2006 a č. 198/2006 pověřeny výkonem funkce řídícího orgánu, nebo funkcí PCO a AO. Mezi hlavní úkoly patří přijímání hlášení o nesrovnalostech od ŘO programu.

  • OLAF – Evropský úřad pro boj proti podvodům

OLAF má trojí poslání:

  • chránit finanční zájmy Evropské unie potíráním podvodů, korupce a jiných nezákonných činností,
  • chránit pověst evropských orgánů a institucí prošetřením vážných pochybení při výkonu povinností, kterých se měli dopustit zaměstnanci evropských orgánů a institucí. Na základě tohoto prošetření lze zahájit disciplinární nebo trestní řízení.
  • pomáhat Evropské komisi s přípravou a prováděním politik zaměřených na odhalování a potírání podvodů.

OLAF lze kontaktovat v případě těchto podezření:

  • Podvod či jinou závažnou nesrovnalost, která může mít negativní dopad na finanční prostředky EU, ať již se jedná o příjmy, výdaje či aktiva ve vlastnictví orgánů EU.
  • Závažné porušení povinností ze strany zaměstnanců orgánů a institucí EU.

OLAF nemá pravomoc vyšetřovat podezření na:

  • Podvod s nulovým finančním dopadem na prostředky EU. Takové případy by se měly nahlásit vnitrostátní policii.
  • Korupci, jež se netýká zaměstnanců orgánů a institucí EU. Takové případy by se měly nahlásit vnitrostátní policii.
  • Zneužití loga EU nebo jména evropské instituce či orgánu.

Podrobný návod k hlášení podvodů naleznete zde: http://ec.europa.eu/anti_fraud/investigations/report-fraud/index_cs.htm

Permalink.

Jaká jsou hlavní korupční rizika dotačního řízení?

1)   Manipulace v dotačním řízení: manipulace s podmínkami pro příjemce dotací, v hodnocení jednotlivých žádostí, ovlivňování dotačního řízení uchazeči o dotaci.

2)   Podvody v žádosti o dotaci: uchazeči o dotaci uvádí falešné nebo zavádějící informace ve snaze dotaci získat nebo být neoprávněně zvýhodněni před ostatními uchazeči.

3)   Zneužívání poskytnutých dotací k osobním nebo úzce skupinovým zájmům: dotační prostředky nejsou zcela nebo z části vynaložena ve veřejném zájmu, tedy na veřejně prospěšné činnosti.

4)   Neúčelné čerpání dotace: příjemce dotace podává falešné nebo neúplné údaje o čerpání dotace a využití dotace (fiktivní aktivity, nepravdivé účetnictví), aby kryl zneužívání dotace k jiným, než stanoveným účelům nebo kryl jiné podvody a selhání při její administraci.

Permalink.

Příklady z praxe – právní poradna Oživení

1) Přeshraniční spolupráce ČR – SR – neefektivní a neúčelné využití prostředků EU a státního rozpočtu ČR

V roce 2011 bylo Oživení upozorněno na projekt Přeshraniční spolupráce Slovenská republika – Česká republika 2007—2013 financovaného z fondů EU.. Do celého projektu bylo začleněno 22 obcí v příhraniční oblasti, a to 13 obcí Mikroregionu Frýdlantsko – Beskydy a 9 obcí z regionu Horné Kysuce. Cílem projektu bylo posilnění spolupráce obyvatel příhraničních oblastí díky nově zavedené informační technologii. Vedoucí partner české části projektu Město Frýdlant nad Ostravicí uzavřelo na základě předchozího výběrového řízení kupní smlouvu  se společností e-signature s. r .o. na nákup komunikačních zařízení – mobilních telefonů, PC, infokiosků, souvisejících školení atd. Nejzajímavější a zároveň nejnákladnější položkou této kupní smlouvy byl systém pro zabezpečení hlasové komunikace, instant messagingu a přenosu souborů šifrováním a dále aplikační software na všechna komunikační zařízení se systémem zabezpečené hlasové komunikace kompatibilní. Toto zařízení je využíváno zejména tam, kde hrozí reálné nebezpečí z nelegálního odposlechu komunikace nebo přenosu dat, když je nutné bránit se pokusům o podvržení, pozměnění nebo falšování komunikace nebo přenosu dat, apod., přičemž bylo zřejmé, že uvedený systém jde svým zabezpečením vysoko nad rámec představitelných požadavků a potřeb obcí. Oživení proto podalo v prosinci roku 2011 podnět národnímu orgánu – Ministerstvu pro místní rozvoj ke kontrole projektu za účelem přezkoumání tzv. nesrovnalostí a následně stížnost na nekoordinovaný postup při realizaci projektu poskytovateli dotace Ministerstvu dopravy, výstavby a regionálneho rozvoja Slovenskej republiky. V květnu roku 2012 MMR dospělo k závěru, že část výdajů projektu byla vynaložena nad rámec nezbytně nutný pro naplnění cílů tohoto projektu a proto část výdajů, která se týká pořízení sytému pro zabezpečenou hlasovou komunikaci, není způsobilá k refundaci ve výši 82.920 EUR. Oživení posléze začalo vyvíjet kroky směrem k vymáhání škody po odpovědných osobách.

Související vyjádření Oživení v reportážích na ČT:

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1097181328-udalosti/212411000100830/obsah/216525-prilis-zabezpecena-technika/

Podrobnosti k případu VČETNĚ VZORŮ PODÁNÍ naleznete na webových stránkách Oživení:

https://www.oziveni.cz/kauzy/preshranicni-spoluprace-cr-sr/

 

2) Silůvky – neexistující územní plán coby podmínka přidělení dotace

Oživení bylo upozorněno, že obec Silůvky byla vybrána Ministerstvem pro místní rozvoj v rámci podprogramu Podpora výstavby podporovaných bytů (2012), pro poskytnutí dotace ve výši 4.800.000,-. Jednou z podmínek žádosti této dotace bylo předložení Dokladu o schválení územního plánu. (dle dokumentu Podprogram Podpora výstavby podporovaných bytů str. 8, IX.  Základní povinné náležitosti žádostí o dotaci:  10. doklad o schválení územního plánu; dle Metodického pokynu podprogramu str. 2 10) Doklad o schválení územního plánu – Usnesení zastupitelstva o schválení územního plánu obce) http://www.mmr.cz/Bytova-politika/Programy-Dotace/Programy-podpory-bydleni/Programy-podpory-bydleni-pro-rok-2012/Podprogram-Podpora-vystavby-podporovanych-bytu. Obci Silůvky byla schválena žádost pro poskytnutí dotace, aniž by dle našich informací měla schválen územní plán. http://www.uur.cz/ilas/ilas_tiskRL.asp?RC_UPD=86130921. Oživení proto oslovilo MMR s žádostí o doklad o schválení územního plánu předložený obcí Silůvky. Na naši žádost o informace MMR odpovědělo, že došlo k chybě úředníka a proto na základě kontroly předložených dokumentů přehodnocují své předchozí schválení žádosti a dotace obci Silůvky nebyla poskytnuta.

Podrobnosti k případu VČETNĚ VZORŮ PODÁNÍ naleznete na webových stránkách Oživení:

https://www.oziveni.cz/kauzy/zabranili-jsme-prideleni-dotace-v-rozporu-s-dotacnimi-podminkami

 

3) Státní zemědělský intervenční fond a způsob kontroly plnění účelu dotace

Státní zemědělský intervenční fond poskytl v roce 2011 dotaci fyzické osobě z programu rozvoje venkova, opatření IV. 1. 2., realizace místní rozvojové strategie NUTS II Severovýchod na rekonstrukci budovy. Příjemce dotace byl dle podmínek dotačního titulu povinen zrekonstruovaný objekt užívat v souladu s účelem dotace po dobu pěti let, tedy byl povinen objekt využívat k rozvoji turistického ruchu. Poskytovatel dotace v červnu 2012 provedl kontrolu plnění projektu a přes zjištění, že zrekonstruovaný objekt není využíván od samého počátku od ukončení rekonstrukce (počátek roku 2012) k účelu pro který byla poskytnuta dotace (respektive není užíván vůbec nijak), neučinil ve věci žádné úkony směřující k rozhodnutí o vrácení dotace, ale pouze příjemci dotace stanovil lhůtu k nápravě do 31. 12. 2013. Oživení se obrátilo s podnětem na nadřízený orgán Ministerstvo zemědělství.

Podrobnosti k případu VČETNĚ VZORŮ PODÁNÍ naleznete na webových stránkách Oživení:

https://www.oziveni.cz/lovcice-dotace-na-rekonstrukci-soukrome-budovy/

Permalink.

View category→

Odpovědnost vůči obci (3)

Kdy vzniká škoda na majetku územně samosprávného celku

Majetek obce musí být v souladu s ust. § 38 zákona o obcích (analogicky rovněž zákon o krajích a zákon o hlavním městě Praze) využíván účelně a hospodárně. Obec je povinna pečovat o zachování a rozvoj svého majetku, chránit svůj majetek před neoprávněnými zásahy, včas uplatňovat právo na náhradu škody, trvale sledovat, zda dlužníci včas a řádně plní své závazky, a rovněž i efektivně zabezpečit, aby nedošlo k promlčení nároku nebo zániku práva obce.

Na majetku obce vzniká škoda v těchto případech:

  • nezákonné rozhodnutí či nesprávný úřední postup úředníka

Podle § 20 a násl. zákona č.82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu při výkonu veřejné moci platí, že pokud bylo obcí nebo krajem v samostatné působnosti vydáno nezákonné rozhodnutí v řízení, na něž se vztahují předpisy o správním řízení, mají účastníci řízení právo na náhradu škody, která jim tímto rozhodnutím vznikla. Podmínkou zde je, že napadené rozhodnutí bylo zrušeno pro nezákonnost.

Uhrazením škody dotčenému klientovi veřejné správy (občanovi) pak vzniká škoda územnímu celku k tíži místního veřejného rozpočtu. Škoda je v tomto případě zpravidla způsobena úředníky tohoto územního celku nebo jiným územním celkem, jehož nesprávným právním názorem se daný územní celek při výkonu veřejné správy řídil.

Obdobně územní celek odpovídá též za škodu způsobenou výkonem státní správy v přenesené působnosti. Zde za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem sice primárně odpovídá stát, avšak ten může následně po územním celku požadovat regresní úhradu, jejímž zaplacením pak opět vzniká škoda k tíži místního veřejného rozpočtu.

Příklad z praxe: Uherský Brod – skládka Prakšice

  • zaplacení uložené sankce

Územní celek, třebaže je vykonavatelem veřejné správy, se může sám ocitnout v postavení subjektu, o jehož právech a povinnostech je rozhodováno v rámci veřejné správy vykonávané státem. Takto může být územnímu celku uložena pokuta za správní delikt, a to např. v důsledku porušení povinností zadavatele veřejné zakázky nebo správce osobních údajů.

Též může být územnímu celku stanoven odvod, penále a pokuta za porušení rozpočtové kázně. V neposlední řadě lze k tomuto druhu škod připočítat i rozhodnutí soudu o povinnosti územního celku nahradit ostatním účastníkům řízení jejich náklady.

Příklad z praxe: Městská část Praha 10

  • ze závazkových vztahů

Územní celek vystupuje v právních vztazích jako osoba soukromého práva a je v plném rozsahu nadán způsobilostí k právům a povinnostem a způsobilostí vlastními úkony nabývat práva a povinnosti.

Jako účastník závazkových vztahů může utrpět škodu v důsledku porušení smluvních povinností nebo jiného protiprávního jednání druhého účastníka závazkového vztahu či třetí osoby (často je takové porušení povinností stíháno smluvní pokutou, nejčastěji za prodlení s plněním díla apod.) Územně samosprávný celek může rovněž sám porušit povinnosti, ke kterým se zavázal a smluvní partner na něm může nárokovat finanční plnění.

Stejně tak může územní celek utrpět škodu tím, že uzavře smlouvu, která je pro něho nevýhodná, tj. zaváže se k plnění, které je v nepoměru k hodnotě plnění, kterého se mu má, podle uzavřené smlouvy, dostat.

  • nevymáhání výše jmenovaných škod (promlčení nároku)

Obec je ze zákona povinna škodu na svém majetku vymáhat. Pokud osoby stojící v čele obce na tuto povinnost rezignují a dojde vůči škůdci k promlčení nároku, stávají se tyto osoby odpovědné za vznik škody (tentokrát je škoda zaviněná jejich nečinností).

Za určitých okolností může být takový postup rovněž prověřován orgány činnými v trestním řízení, neboť může být naplněna skutková podstata trestného činu porušování povinností při správě cizího majetku popřípadě i jiných trestných činů.

Odpovědnosti členů zastupitelstva vymáhat škodu se však nelze zbavit pouhým projednáním na zasedání zastupitelstva. O vymáhání či nevymáhání škody je třeba hlasovat a přijmout nějaký závěr – usnesení. Pouhé projednání bodu zasedání zastupitelstva nestačí.

Permalink.

Odpovědnost civilněprávní (majetková)

Za způsobenou škodu odpovídá obci každý, kdo se na vzniku škody podílel. Takovými osobami mohou být zejména zaměstnanci obce (například pokud se podíleli na přípravě veřejné zakázky, za jejíž realizaci Úřad pro ochranu hospodářské soutěže uložil obci pokutu) popřípadě jednotliví členové rady obce, popřípadě zastupitelstva obce, pokud ten který orgán schválil postup, který v konečném důsledku vedl ke škodě na majetku obce (například prodej pozemků za cenu nikoli obvyklou).

Pokud jde o radu obce či zastupitelstvo obce, je třeba považovat předkladatele návrhu na schválení určitého postupu za osobu s větším podílem zodpovědnosti, než další osoby, které pro přijetí takového rozhodnutí o nezákonném postupu obce „pouze“ hlasovaly.

V případě, že obec využila v souvislosti s jednáním, které vedlo ke vzniku škody, služeb advokátní kanceláře či jiného subjektu stojícího mimo úřad, je třeba se s nárokem na náhradu škody obrátit i na tyto subjekty.

Míra a další podmínky odpovědnosti jednotlivých osob je rozdílná v závislosti na tom, v jakém jsou tyto osoby vztahu k obci, tedy zda jsou zaměstnanci (odpovědnost dle zákoníku práce), volení zástupci (odpovědnost dle občanského zákoníku) či zda s obcí spolupracují na základě jiné než pracovní smlouvy (odpovědnost dle obchodního zákoníku).

Otázku přípustnosti dovození právní odpovědnosti u politických představitelů územního celku řešil rovněž Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 22. února 2005, sp.zn. 25 Cdo 1319/2004, kde mimo jiné uvedl, že „…Starosta ve své funkci nepožívá nějaké imunity, která by ho zbavovala odpovědnosti za škodu jím způsobenou, nýbrž jako každá jiná fyzická osoba nese odpovědnost za své jednání či opomenutí, v jehož důsledku vznikla jinému majetková újma. Ani „politická odpovědnost“ osoby vykonávající veřejnou funkci nezakládá důvod ke zproštění její odpovědnosti za způsobenou škodu“.

Vztah škůdce k obci je důležitý i z hlediska případné limitace náhrady škody u zaměstnanců obce či naopak s povinným pojištěním advokátů na škodu způsobenou při poskytování právní pomoci. Právní vztah jednotlivých osob k obci má zcela zásadní vliv i na délku promlčecí doby.

Jak by měla obec postupovat při vymáhání nároku na náhradu škody:

1.)     identifikovat škodnou událost
2.)     vyčíslit škodu
3.)     označit odpovědnou osobu či osoby (lze ustanovit škodní komisi dle §102, odst. 2, písm. h) zákona o obcích)
4.)     před promlčením nároku obce škodu po odpovědných osobách vymáhat.

Pro úplnost dodáváme, že v odůvodněných případech může zastupitelstvo obce (u menších částek rada obce) výjimečně rozhodnout, že například pro neúčelnost nebude obec škodu po odpovědných osobách vymáhat (§85, písm. f zákona o obcích). Odůvodněný je tento postup například v případě, kdy odpovědné osoby jsou nemajetné a pohledávka je obce je z tohoto důvodu nedobytná.

Permalink.

Odpovědnost trestněprávní

Trestní postih je krajní sankcí za protiprávní jednání.  V případě osob reprezentujících územně samosprávný celek připadá v úvahu naplnění zejména skutkových podstat podle ustanovení § 220, popř. § 221 trestního zákoníku, popř. též skutkové podstaty zneužívání pravomoci úřední osoby podle § 329 trestního zákoníku.

Článek Moderní obec, 3. 9. 2008

Permalink.

View category→

Pro zastupitele (5)

Privilegovaní žadatelé: Zastupitel, Občan obce

Zastupitel

Na rozdíl od občana má zastupitel nárok i na informace obsahující obchodní tajemství nebo osobní údaje. Zastupitel musí mít totiž logicky vyšší míru oprávnění k přístupu k informacím než občané obce. Na druhou stranu, zastupitel se následně dostane do pozice, kdy na něj přechází povinnost tyto údaje chránit stejně jako obec, která mu je poskytla.

Zastupitel tedy může využít následující možnosti. Může využít:

  1. Právo iniciovat jednání v orgánech obce (§ 82 písm. a) InfZ)
  2. Interpelace na radu a její jednotlivé členy, předsedy výborů, statutární orgány právnických osob (jejichž zřizovatelem je obec) a vedoucí příspěvkových organizací a organizačních složek (§ 82 písm. b) InfZ)
  3. Žádosti o informace po zaměstnancích obecního úřadu, právnických osob, které obec založila nebo zřídila, pokud informace souvisí s výkonem jejich funkce (§ 82 písm. c) InfZ). Podrobněji k tomuto tématu ve stanovisku Ministerstva vnitra 1/2016.

Občan obce

Jako občan obce (event. majitel nemovitosti na území obce podle § 16 odst. 3 ZOZ, resp. občan EU s trvalým pobytem v obci podle § 17 ZOZ), máte podle § 16 odst. 2 písm. e) ZOZ právo

“nahlížet do rozpočtu obce a do závěrečného účtu obce za uplynulý kalendářní rok, do usnesení a zápisů z jednání zastupitelstva obce, do usnesení rady obce, výborů zastupitelstva obce a komisí rady obce a pořizovat si z nich výpisy”

Jinými slovy, pokud jste občan obce a podáte si žádost o informace podle InfZ, tak Vám obec musí poskytnout úplný zápis ze zasedání zastupitelstva nebo rady. U zápisů z rady obce bylo v minulosti sporné, zda nejsou z principu neveřejné, když zasedání rady obce je podle § 101 ZOZ neveřejné. To však již vyjasnil Nejvyšší správní soud v rozsudku 6 As 40/2004, který judikoval, že jde pouze o neveřejnost “funkční” tzn., pouze pro operabilitu při jednáních tohoto orgánu. Nikoli o neveřejnost výstupů z jednání obecní rady. Jako občan obce tedy obdržíte podle InfZ i zápis z jednání rady obce.

Stejné platí rovněž pro zápisy z jednání orgánů svazku obcí založených veřejnoprávní smlouvou. Občané příslušných obcí, které jsou členy svazku, starší 18 let jsou oprávněni se účastnit zasedání orgánu svazku obcí a nahlížet do zápisů o jeho jednání na základě § 52 písm. a) ZOZ.

Permalink.

Jak žádat o informace jako zastupitel?

Podle názoru Ministerstva vnitra, se kterým se ztotožňujeme, je nejvýhodnější zmínit do žádosti o informace oba zákony, podle kterých informaci žádáte. Tzn. jak zákon o obcích (event. krajích nebo hl. M. Praze), tak zákon o svobodném přístupu k informacím.

Do žádosti však pro jistotu napište i informaci, že žádáte jakožto zastupitel, aby bylo zřejmé, že máte v úmyslu využít pro Vás příznivější režim.

Ten spočívá zejména v tom, že obdržíte informace zdarma (obec Vám nemůže účtovat náklady za pořízení kopií, za mimořádné vyhledávání apod.) a do 15 dnů (namísto 30 dnů v zákoně o obcích). Vždy se tedy použije z obou zákonů ta varianta, která je pro Vás výhodnější.

Kromě toho máte nárok i na informace obsahující obchodní tajemství nebo osobní údaje. K tomu viz výše.

K žádosti pak doporučujeme přiložit samotné stanovisko Ministerstva vnitra č. 1/2016, což pomáhá překonat bariéry kreativních úředníků.

Permalink.

Lze zveřejňovat materiály pro jednání zastupitelstva samotným zastupitelem?

Vyšlo jako článek v časopisu Pro města a obce 3/2017

Ano lze, ale s obezřetností. Tato problematika se ocitá na hranici veřejného a soukromého práva, která nemusí být vždy úplně ostrá. Základním východiskem je čl. 2 odst. 4 Ústavy ČR, který upravuje tzv. zásadu legální licence. Na jejím základě může každý občan činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. Zatímco veřejné právo (s výjimkou zákona o ochraně osobních údajů) žádné limity klást nebude, v soukromém právu to je poněkud horší. Zde je třeba věnovat pozornost právům na ochranu osobnosti, obchodního tajemství a práv z duševního vlastnictví.

Výchozím právním předpisem na zákonné úrovni je zákon č. 128/2000 Sb., o obecním zřízení. Ten ovšem zastupitelům ve zveřejňování informací nijak nebrání. Z § 93 odst. 3 jasně vyplývá, že zasedání zastupitelstva obce je veřejné. Dokonce, ačkoliv § 101 odst. 1 stanovuje, že schůze rady obce jsou neveřejné, judikatura Nejvyššího správního soudu (6 As 40/2004) dovodila, že se neveřejnost schůzí rady obce vztahuje toliko k funkčně-technickému požadavku na plynulý chod jednání tradičně pojatého výkonného orgánu, a nikoliv na zápisy z jednání samotného.

Zveřejňovat se tak dají i materiály pro účely jednání rady obce nebo komisí a výborů za předpokladu, že budou splňovat požadavky vyplývající z ochrany osobnosti, osobních údajů, obchodního tajemství a práv z duševního vlastnictví.

Ochrana osobnosti a osobních údajů

Ochrana osobnosti je upravena v § 84 a násl. občanského zákoníku (č. 89/2012 Sb., dále jen „OZ“). Ochranu osobním údajům poskytuje zákon o ochraně osobních údajů (č. 101/2000 Sb., dále jen „ZOOÚ“) a ochrana osobních údajů se vztahuje výlučně na fyzické osoby.

V rámci ochrany osobnosti bude třeba nezveřejňovat při poskytování informací podobizny, písemnosti osobní povahy nebo zvukový či obrazový záznam bez souhlasu dotčených osob. V praxi se tak může jednat především o osobní projevy občanů, kteří vstupují do komunikace s radnicí. Pro zastupitele z toho vyplývá, že pokud by se do podkladů k jednání zastupitelstva dostala i osobní korespondence s babičkou žádající pokoj v městském domě s pečovatelskou službou, tak tuto korespondenci zveřejňovat nesmí.

Při zveřejňování podkladových materiálů k jednání zastupitelstva je nutné dát si také pozor, zdali neobsahují osobní údaje třetích osob.

V § 4 písm. a) ZOOÚ je uvedeno, že osobním údajem je takový souhrn informací o určité osobě, který svou kvantitou už vede k přímé, či nepřímé identifikaci osoby. Pouze jméno a příjmení určité osoby tak nejsou osobními údaji, pokud nejsou doprovázeny dalšími informacemi, které ve svém souhrnu už identifikaci osoby umožní – například adresa bydliště. Pro představu Nejvyšší správní soud (1 As 98/2008) již judikoval, že jméno a příjmení fyzické osoby v kombinaci s číslem občanského průkazu (z ručně psané kopie knihy návštěv úřadu) není osobním údajem ve smyslu § 4 písm. a) ZOOÚ. To ovšem logicky platí pouze ve větším městě. Jméno a příjmení na menší obci bude naproti tomu dostatečně určitelným údajem.

Na druhou stranu při zveřejňování materiálů pro zasedání zastupitelstva nad rámec rozsahu, který zveřejňuje samotná obec, je třeba vzít v úvahu i § 8b zákona o svobodném přístupu k informacím (č. 106/1999 Sb., dále jen „InfoZ“). Dle našeho názoru je v zásadě zveřejnitelné vše, co by bylo zveřejnitelné na základě InfoZ, nezávisle na tom, kdo takovou informaci zveřejňuje, tj. zda povinný subjekt (obec) či samotný zastupitel.

Příjemci veřejných prostředků

Nezřídka se stává, že zastupitelstvo hodlá projednávat některé citlivé body, u kterých by někteří zastupitelé chtěli znát i názor širší veřejnosti, resp. obyvatel obce. V praxi se jedná zejména o různé developerské projekty, které mají vyrůst na pozemcích obce, diskutabilní prodeje nebo pronájmy obecního majetku apod.

Myslíme si, že na každého, byť jen potenciálního smluvního partnera obce, je třeba nahlížet jako na příjemce veřejných prostředků podle § 8b InfoZ. Je tedy možné zveřejnit jeho „základní osobní údaje“ v rozsahu: jméno, příjmení, rok narození a obec, kde má taková osoba trvalý pobyt. Z našeho pohledu tedy v materiálech pro jednání zastupitelstva (ať už je zveřejňuje obec automaticky, nebo je zveřejní zastupitel ze své vůle) smí být uvedeny základní osobní údaje fyzických osob, které se chystají vstoupit do smluvního vztahu s obcí. Je přece rozdíl, jestli se hodnotnou nemovitost na náměstí chystá koupit jistý/á „I.R.“, či pan Ivo Rittig, rok narození 1963, trvale bytem Monacké knížectví.

Bude tedy na zastupitelích, aby posoudili dokument, který zveřejňují před jednáním zastupitelstva, a anonymizovali jej do podoby, která neumožní identifikaci osob, na něž se nevztahují zákonné výjimky.

Ulehčená situace je u právnických osob, neboť, jak již bylo řečeno, ty osobní údaje, natožpak základní osobní údaje, nemají. Tudíž o právnické osobě v pozici budoucího kupce lze zveřejnit takřka vše.

Obchodní tajemství

Další omezení bude vyplývat z ochrany obchodního tajemství. Zde by se totiž mohl zastupitel potenciálně vystavit soukromoprávní žalobě. Obchodní tajemství je upraveno v § 504 OZ. Ten uvádí šest podmínek, které musí být splněny kumulativně, tedy musí platit všechny zároveň, aby se o obchodní tajemství jednalo. Obchodním tajemstvím jsou tedy informace:

  1. konkurenčně významné, 2. určitelné, 3. ocenitelné v příslušných obchodních kruzích, 4. běžně nedostupné, 5. související se závodem a 6. vlastníkem odpovídajícím způsobem utajované.

Obchodní tajemství je vymezeno objektivně. To znamená, že obchodním tajemstvím není vše, co určitý subjekt za obchodní tajemství označí, ale jen to, co materiálně splňuje výše zmíněné podmínky. Pokud určitý subjekt obchodní tajemství výslovně neoznačí, není třeba se bát jeho zveřejnění. V takovém případě by nebyla splněna poslední podmínka číslo 6.

V praxi doporučujeme přistupovat k této problematice obezřetně, neboť svým jednáním můžete vystavit sebe nebo obec soukromoprávní žalobě.

Co ale dělat v případě, že by zastupitel rád informoval občany o developerském projektu, který má potenciál navždy změnit vzhled obce, ale který dostane v podkladech pro zasedání zastupitelstva s upozorněním, že materiál je důvěrný a nesmí se šířit? Tato situace je z naší zkušenosti poměrně častá. Dle našeho názoru je v takovém případě zastupitel oprávněn developerský záměr zveřejnit. Je přeci smyslem výkonu mandátu zastupitele, aby zastupoval vůli svých voličů. V případě, že je přesvědčen, že k určitému rozhodnutí nedostal mandát, neboť se k danému projektu nemohl vyjádřit v předvolebním klání, pak nemůže být zastupiteli na újmu, pokud se se svými voliči „poradí“ i v průběhu volebního období. Tomuto účelu by měl být přizpůsoben i rozsah takto zveřejněných informací. Není proto asi potřeba zveřejňovat případnou kompletní projektovou dokumentaci, ale budou stačit primárně vizualizace, aby si občan obce dokázal udělat představu, co se s obcí může stát.

Zastupitel opět musí posoudit danou situaci a příslušné podkladové materiály pro zasedání zastupitelstva upravit do podoby, která neumožní vyzrazení obchodního tajemství. Z našeho pohledu je však vysoce nepravděpodobné, že by byl někdo úspěšný se soukromoprávní žalobou na zastupitele, který zveřejnil studii k developerskému projektu a vystavil ji veřejné diskuzi.

Nad rámec výše uvedeného ještě dodejme, že při poskytování informace, která se týká používání veřejných prostředků, se za porušení obchodního tajemství nepovažuje poskytnutí informace o rozsahu a příjemci těchto prostředků. Porušením obchodního tajemství rovněž nebude zpřístupnění informace označené za obchodní tajemství, pokud se poskytovaná informace týká působení provozní činnosti podnikatele na životní prostředí, bezprostředního ohrožení lidského zdraví a životního prostředí nebo emisí vypouštěných nebo vyzařovaných do životního prostředí.

Práva z duševního vlastnictví

Při zveřejňování podkladových materiálů by zastupitelé rovněž měli dbát na to, zdali zveřejněním nedojde k porušení práva autorského nebo práv průmyslového vlastnictví. V praxi je však velmi nepravděpodobné, že by se v materiálech pro jednání zastupitelstva takové informace vůbec objevily. Případně, pokud by se v materiálech objevilo dílo autorské, že by právo autora bylo porušeno tím, že by bylo uveřejněno dílo i s uvedením autora bez jeho výslovného svolení.

V praxi může jít například o architektonickou studii, která je předmětem autorského práva. Jelikož podle § 11 odst. 1 zákona č. 121/2000 Sb. má autor právo rozhodnout o zveřejnění svého díla, nesmí se za normálních okolností (v soukromoprávních vztazích) autorské dílo zpřístupnit veřejnosti bez souhlasu autorů. Jak jsme ale už výše uvedli, jsme toho názoru, že zastupitelé obce jsou oprávněni ke konzultaci se svými voliči ohledně stavebních záměrů v jejich obci. V tomto případě půjde o střet dvou ústavně zaručených základních práv: práva vlastnit majetek na základě článku 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen “LZSP”) a práva na informace pod článkem 17 LZSP.

Zastupitel by tedy měl postupovat proporcionálně, a to způsobem, kterým veřejnosti zpřístupní informace jen v rozsahu nezbytně nutném. Z architektonické studie proto nedoporučujeme zveřejňovat jednotlivé výkresy, ale například vizualizaci, polohu pozemku a rozsah, ve kterém stavba zasáhne do území obce.

Pokud se tedy vyskytnou pochybnosti, zda je zastupitel oprávněn představit veřejnosti např. developerský projekt, je z našeho pohledu žádoucí, aby se preferoval výklad ve prospěch veřejnosti.

Permalink.

Má zastupitel opravné prostředky?

Ano. Zákon o obcích, zákon o krajích ani zákon o hlavním městě Praze sice neobsahuje žádné opravné prostředky pro případ, kdy zastupiteli není informace poskytnuta žádná, či pokud je informace poskytnuta v jiném než požadovaném rozsahu či obsahu anebo pokud je po zastupiteli požadována úhrada značně vysokých „nákladů“ za vyřízení informace. Nicméně Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 19. února 2013, č. j. 8 Aps 5/2012-47 dospěl k tomu, že na právo zastupitele na informace podle zákona o obcích se použije subsidiárně zákon o svobodném přístupu k informacím. (Soud se následně analogicky postavil i k situaci zastupitele hlavního města Prahy v rozsudku 3 Aps 5/2013-27)

Zastupitel, který požaduje po samosprávě, ve které je činný, informace, tedy může užít k domáhání se práva na informace veškeré opravné prostředky, které nabízí zákon o svobodném přístupu k informacím. Jako zastupitel tedy smíte použít jak stížnost, tak odvolání nebo stížnost na nečinnost apod.

Podrobněji k tomuto tématu ve stanovisku Ministerstva vnitra 1/2016.

Permalink.

Zastupitel vs. člen finančního/kontrolního výboru – mají stejná práva?

Je zcela běžné, že zastupitel zároveň vykonává i další funkce v rámci organizační struktury obce. Jednou z nejvýznamnějších je členství v kontrolních výborech obce (finanční výbor a kontrolní výbor). Tyto výbory jsou jako jediné povinně zřizovány v každé obci (pomineme-li výbor pro národnostní menšiny, který se rovněž za stanovených zákonných podmínek zřizuje obligatorně) na základě § 117 odst. 2 ZOZ. Zastupitelstvu nic nebrání zřídit i jiné výbory či komise.

Zákonná ustanovení týkající se finančního a kontrolního výboru jsou poměrně strohá (viz § 119 odst. 2 a 3 ZOZ) a je třeba si vypomoci interpretací. Nabízí se tedy otázka, jaké možnosti se otevírají před zastupitelem/členem výboru v oblasti práva na informace, což je významné především pro zastupitele opozičních stran v zastupitelstvu. Máme za to, že právo na informace se u členů zastupitelstva, kteří jsou navoleni do pozic ve finančním nebo kontrolním výboru, ještě rozšiřuje.

Pokud jde o „prostého zastupitele“, pak lze vykládat právo zastupitele na informace i tak, že zastupitel má právo pouze na konkrétní předem požadované informace, a to tak, že pracovníkovi obecního úřadu položí konkrétní otázku, na kterou dostane konkrétní odpověď. Tento restriktivní výklad strohého paragrafu zákona je samozřejmě ke škodě efektivní kontrole, o kterou by zejména opoziční zastupitelé měli usilovat. Závazný výklad zákona však může v každém jednom konkrétním případě podat pouze příslušný soud. Je proto obtížné předem definovat, na jaké informace má zastupitel nárok a na jaké již ne.

Pozice člena finančního nebo kontrolního výboru je však podle našeho názoru situace odlišná, neboť finanční i kontrolní výbor se zřizuje obligatorně právě pro to, aby prováděly kontrolu hospodaření s majetkem a finančními prostředky obce atd. Neposkytnout osobám, které kontrolní funkci v rámci finančního a kontrolního výboru provádějí, přímý přístup např. do účetnictví obce, jde proti smyslu celého institutu. Proč by zákon výslovně přikazoval, aby obec povinně zřídila určitý kontrolní orgán, když by mu zároveň mohla v souladu se zákonem odepřít přístup k relevantním informacím? Navíc zákon jasně vymezuje, kdo nesmí být členem finančního a kontrolního výboru. Ve finančním výboru nemůže být starosta, jeho zástupci, tajemník a osoby zabezpečující rozpočtové a účetní práce na úřadu. Činnost právě těchto osob má totiž být pod drobnohledem finančního a kontrolního výboru. Pokud by člen finančního nebo kontrolního výboru měl být omezen pouze na zprostředkované informace, které mu tyto osoby o své vlastní práci poskytnou, tak by jen stěží mohl svou funkci vykonávat svědomitě a v zájmu občanů obce.

Oživení v roce 2011 poskytlo právní pomoc zastupiteli a členu finančního výboru městské části Praha 1, který usiloval o přímý přístup do účetní databáze. Soud nakonec převážně z procesních důvodů žalobu odmítl, ale vyslovil se i k povaze (ne)udělení přístupu do databáze členovi finančního výboru. Řekl totiž, že je plně v kompetenci zastupitelstva, zda a komu udělí právo do databáze nahlížet. Člen finančního výboru tak podle soudu nepožívá zvláštního práva k tomu, aby mohl hospodaření obce lépe kontrolovat. S tímto názorem se vzhledem k výše uvedenému zcela neztotožňujeme.

Bližší informace naleznete na https://www.oziveni.cz/kauzy/pristup-zastupitele-a-clena-financniho-vyboru-do-ucetni-databaze/

Permalink.

View category→