Nekonečný infospor s Českými drahami o smlouvy k rozvoji lokality Masarykova nádraží (snad) půjde do finále.

Informační spor Oživení s Českými drahami o smlouvy na rekonstrukci Masarykova nádraží trvá již devátým rokem. Původní žádost o informace z roku 2012 dodnes nebyla vyřízena v souladu se zákonem, a to i navzdory pravomocnému rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a pěti rozhodnutím Úřadu pro ochranu osobních údajů. Spor o poskytnutí požadovaných informací neurychlila ani novela zákona o svobodném přístupu k informacím, která měla zabránit tzv. ping-pongu. Podali jsme proto ve věci novou žalobu.


O informačním sporu Oživení s Českými drahami o poskytnutí smluv k rozvoji lokality Masarykova nádraží průběžně informujeme již několik let. Věc se už dostala dvakrát k Nejvyššímu správnímu soudu, avšak informace nám v zákonném stanoveném rozsahu ještě nebyly poskytnuty. Nic na tom nezměnila ani poslední novela zákona o svobodném přístupu k informacím, která nově umožnila vydávat exekučně vymahatelné příkazy i nadřízeným správním orgánům. Jejich vydání je však podmíněno vlastním skutkovým zhodnocením, které nadřízený orgán může učinit pouze prostudováním celého spisu. České dráhy proto jednoduše nepostupovaly naše odvolání s požadovanými smlouvami, aby Úřad pro ochranu osobních údajů nemohl věc samostatně posoudit, a tím byl nucen vždy rozhodnutí Českých drah rušit a vracet k novému projednání.


Vedle tohoto postupu České dráhy mají nadále za to, že požadované smlouvy jsou chráněny obchodním tajemstvím. V naší žalobě se snažíme tvrzení Českých drah rozporovat, neboť dle našeho názoru nebyly schopny po dobu posledních devíti let zákonným způsobem prokázat veškeré kumulativní podmínky obchodního tajemství stanovené § 504 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Nadto je nutné připomenout, že dle ustanovení § 9 odst. 2 zákona o svobodném přístupu k informacím se ochrana obchodního tajemství nevztahuje na informace o rozsahu a příjemci veřejných prostředků. I kdyby veškeré informace ze smluv splňovaly podmínky pro existenci obchodního tajemství ve smyslu občanského zákoníku, není možné z tohoto důvodu odepřít poskytnutí informací, které se týkají rozsahu používání veřejných prostředků. Je tak zcela zřejmé, že není minimálně možné odepřít v případě smluv nájemních, tak smlouvy o budoucí smlouvě kupní například informaci o cenách. Rovněž nelze neposkytnout informace o financování projektu, zřízení zástavních práv či smluvních pokutách.


České dráhy zničily informaci, o které stále probíhalo řízení


Poněkud úsměvným aspektem našeho nekončícího sporu je také skutečnost, že České dráhy již skartovaly část informací, o které se pořád vede správní a soudní řízení. To představuje velký problém, neboť okamžikem doručení žádosti povinnému subjektu již tento nemá právo ji zničit, a to i v případě, pokud by k takovému kroku byl jinak legálně oprávněn, například postupem podle zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a skartačního řádu.


Součástí naší původní žádosti o informace z roku 2012 bylo mimo jiné poskytnutí kopie stanoviska advokátní kanceláře Rychetský a Hlaváček k projektu rozvoje lokality Masarykova nádraží. Jelikož České dráhy nadále obstruují již několik let, došlo pravděpodobně nedopatřením z jejich strany také ke skartaci tohoto stanoviska v souladu s jejich skartačním řádem. Zničením požadované informace po doručení žádosti však státní podnik zmařil účel řízení a měl povinnost informaci obnovit a poskytnout. Jelikož však toho České dráhy nebyly již schopny, vzniklo Oživení právo na přiměřené zadostiučinění podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Obrátili jsme se tedy v této věci s žádostí také na Ministerstvo financí, které je příslušné rozhodnout podle výše uvedeného zákona.


Pozor na změnu judikatury u ping-pongů


Jedna z věcí, se kterou jsme také byli nuceni se vypořádat v naší žalobě, byla změna ustálené judikatury ve způsobu postupu ve správním soudnictví. Dlouhou dobu totiž platilo (paradoxně díky naší první žalobě proti Českým drahám), že v případě procesní pasti nikdy nekonečného “ping-pongu” mezi povinným subjektem a jeho nadřízeným správním orgánem, šlo podat žalobu proti vyhovujícímu rozhodnutí druhé instance. Tento způsob soudního řešení „ping-pongu“ však nebyl jednotný. Existovala totiž také soudní rozhodnutí, kdy žadatel o informace nebyl soudem shledán věcně legitimovaný k podání žaloby proti rozhodnutí, kterým nadřízený správní orgán na základě odvolání rozhodnutí povinného subjektu zrušil (zejména rozsudek ze dne 10. 11. 2016, č. j. 3 As 278/2015 – 44, č. 3517/2017 Sb. NSS). V některých případech proto krajské správní soudy vykládaly věc tak, že žadatel o informace má v případě procesního „ping – pongu“ napadnout již rozhodnutí prvostupňové.


Nejednoznačnost a nepřehlednost judikatury s konečnou platností rozsoudil rozšířený senát Nejvyššího správního soudu ve svém rozsudku ze dne 24. 10. 2018, č.j. 7 As 192/2017 tak, že žadatel o informace může ve věcech svobodného přístupu k informacím podat žalobu přímo proti rozhodnutí povinného subjektu, kterým povinný subjekt po předchozím zrušovacím rozhodnutí odvolacího orgánu znovu odmítl požadovanou informaci poskytnout (§ 16 odst. 4 InfZ). Z toho vyplývá, že pokud už máte za sebou nějaké to kolečko „ping-pongu“ ve vašem informačním sporu, je nutné dnes podávat žalobu proti poslednímu rozhodnutí povinného subjektu, tj. první instance.


Kontaktujte nás pro více informací

Nezisková organizace Oživení se kontinuálně věnuje tématům korupce, střetu zájmů a vyšší transparentnosti na všech úrovních veřejné správy a veřejné politiky (vláda, parlament, kraje, města, obce, úřady). Cílem spolku je prosazování principů odpovědnosti a transparentnosti ve veřejné správě, rozvoj občanské společnosti, demokracie a právního státu a podpora aktivní účasti občanů na správě věcí veřejných.


Jan Nevyjel, jan.nevyjel@oziveni.cz

Share on facebook
Facebook
Share on twitter
Twitter
Share on linkedin
LinkedIn
Žádné komentáře

Odeslat komentář