Domov » Archiv » Přivedli zemi k úpadku. Jak si teď užívají důchod?

Přivedli zemi k úpadku. Jak si teď užívají důchod?

Lubomír Štrougal, Milouš Jakeš, Karel Hoffmann či Miroslav Štěpán stáli v čele komunistického Československa desítky let. Jak dnes žijí tito komunističtí vůdci?

Praha – Lubomír Štrougal, Milouš Jakeš, Karel Hoffmann či Miroslav Štěpán stáli v čele komunistického Československa desítky let. Smetly je před sedmnácti lety až listopadové události roku 1989.

Jak dnes žijí tito komunističtí vůdci, za jejichž vlády se země ocitla v naprostém úpadku?

Pokud dnes v Jizerce u Kořenova vyslovíte jméno Lubomíra Štrougala, každý vám tu ukáže jeho chalupu na samotě. Totalitní předseda vlády je tu známější než jakýkoliv jiný komunistický vůdce. Místní lidé vzpomínají, jak ještě před lety zašel do restaurace na whisky či bramborák s uzeným.

Jak bývala upravená silnice, když byl u moci. Jak jej hlídala ochranka, ale i to, jak velký mívali Štrougalovi vánoční stromek. Mluvit o něm příliš nechtějí. Snad proto, že žije v ústraní, pracuje na své chalupě a do společnosti vyráží už jen výjimečně.

„V zimě chodí snad každý den na běžky. Hodně pracuje kolem domu na zahradě. Na svůj věk je neuvěřitelně vitální,“ dodává asi pětačtyřicetiletý starousedlík.

Komunistický premiér Lubomír Štrougal (vrcholné státní a stranické funkce zastával přes třicet let) se od svých někdejších spoluvládců odjakživa odlišoval. Vždy pečlivě dbal o svůj zevnějšek a platí to i dnes: pokaždé, když byl v posledních letech předvolán k soudu kvůli obvinění ze zneužití pravomoci veřejného činitele, za což mu hrozilo až tříleté vězení, přišel v dokonale padnoucím obleku, moderní košili či šále výrazné pastelové barvy. Pravý opak jeho někdejších stranických kolegů. Ti se k soudům dostavují v obnošených konfekčních oblecích z osmdesátých let minulého století. Nejvíce se od nich Štrougal nicméně liší vzděláním. Neabsolvoval pouhé partajní rychlokurzy, nýbrž je doktorem práv.

Štrougal s oblibou říká, že se dnes cítí jako spokojený penzista. Ale s novináři se příliš nebaví.

Pokračování na str. A5

Přivedli zemi k úpadku. Užívají si důchod?

17 LET PO 17. LISTOPAD U Jak žijí bývalí komunističtí prominenti, které smetla sametová revoluce? Zatímco bývalý předseda vlády Lubomír Štrougal píše knihu, někdejší nejmocnější muž země – generální tajemník ÚV KSČ Milouš Jakeš – žije v ústraní.

Pokračování ze str. 1

S novináři se komunistický expremiér Lubomír Štrougal baví nanejvýše v holých větách. Například když se jim nemohl vyhnout u soudu, kam byl v posledních letech kvůli zneužití pravomoci veřejného činitele několikrát předvolán. Pokud však má dobrou náladu, nechá se vyfotografovat při štípání dříví. Před lety i proto, že se mu zželelo fotografa MF DNES, který se k jeho chatě vydal z Liberce pěšky.

Žádost MF DNES o rozhovor Štrougal nicméně minulý týden odmítl. Byť si nechal den na rozmyšlenou: „Zavolejte, ale nic předem neslibuji. Píšu knihu, takže jsem se vydavateli zavázal, že nebudu o roku 1989 či jiných událostech nic říkat předem.“

Štrougal se od bývalých komunistických bossů liší i tím, že v listopadu 1989 se jako jeden z mála z tehdejších vlivných postavil proti plánům na mobilizaci armády a policie, k níž vyzýval ministr národní obrany Milán Václavík či tajemník ÚV KSČ Vasil Biľak.

Štrougal jim řekl, že v ulicích se neodehrává kontrarevoluce pravicově oportunistických sil, ale že jde o nespokojenost lidí se způsobem vládnutí. „Přiznejme si svůj díl odpovědnosti,“ vyzval a navrhl, aby se za brutální zásah policie na Národní třídě zodpovídal ministr vnitra.

Pragmatik Štrougal řekl v listopadu 1989 možná jen to, co už si léta myslel, ale v každém případě jeho slova zazněla ve chvíli, kdy už neměl co ztratit. Možná proto k nim nalezl sílu. Když tyto události připomenete, Štrougal chvíli mlčí a pak rozhovor ukončí: „Tak to bylo. Opravdu se snažíte, ale zavolejte zítra.“ Druhý den pak jeho manželka Miluše řekla: „Nemám dobrou zprávu. Manžel vám rozhovor neposkytne.“

Jedenaosmdesátiletý Štrougal se po roce 1989 rozvedl a posléze oženil se svou někdejší, o dvacet let mladší sekretářkou. Z prvního manželství má dvě děti: syna Lubomíra, akademického architekta, a módní návrhářku Evu Janouškovou.

Hoffmann: Prožívám těžké chvíle, asi se budu stěhovat

Někdejší člen předsednictva ÚV KSČ Karel Hoffmann byl před dvěma lety jako jeden z mála komunistických pohlavárů odsouzen k odnětí svobody na čtyři roky. Soud poslal Hoffmanna za mříže, protože jako ředitel Ústřední správy spojů nařídil v srpnu 1968 vypnout rozhlasové vysílání, aby překazil zveřejnění protestní rezoluce k okupaci armádami Varšavské smlouvy.

Jedenaosmdesátiletý Hoffmann se tak na krátkou dobu stal nejstarším vězněm v Česku. Po krátkém pobytu ve vězeňské nemocnici byl však kvůli špatnému zdraví a vysokému věku propuštěn.

Rozhovorům s novináři se zvláště při soudním procesu nikdy nevyhýbal, ale tentokrát odmítl: „Zkusíme to v lednu, to už budu moci, ale teď ne – řeším složitou situaci s bytem, asi se budu muset stěhovat.“

Hoffmann si však možná může za těžkosti sám, bydlí v tomtéž prostorném bytě v centru Prahy, jako před pádem režimu. Jednu celou místnost má dokonce zcela zaplněnou symboly komunistické moci: bustami Lenina, Stalina, Gottwalda a spoustou dalších darů či obrazů, které za svou mnohaletou kariéru obdržel od zahraničních vůdců komunistických stran. Možná proto ani dnes ničeho nelituje: ani vypnutí rozhlasu, ani okupace jednotkami Varšavské smlouvy. „Bylo to jediné správné, potřebné a možné řešení,“ opakuje stále Karel Hoffmann, který tak zůstává skalním stalinistou.

Zahořklý penzista Jakeš

17. listopad 1989 je strašákem i pro někdejšího generálního tajemníka KSČ Milouše Jakeše. A jakkoliv se bývalí mocní, kteří vždy deklarovali „soudružskou jednotu“, nemají ani trochu v lásce a hovoří o sobě nelichotivě, „tichou poštu“ udržují. Pokud se zmíníte, že se hodláte setkat i s dalšími vůdci KSČ, můžete se spolehnout, že je s žádostí o rozhovor nepřekvapíte. Uvítají vás větou: „Už o vás vím.“

I čtyřiaosmdesátiletý Jakeš se cítí komunistou, přestože byl z KSČ vyloučen. Když však před ním vyslovíte jméno někdejšího sovětského prezidenta Michaila Gorbačova (v roce 1989 odmítl mocensky zasáhnout do vývoje ve státech východní Evropy), poněkud nekomunisticky vykřikne: „Antikrist!“ Nenávist ke Gorbačovovi spojuje většinu bývalých komunistických pohlavárů možná snad na věčné časy.

  • Čím byli a čím jsou

Miroslav Štěpán, někdejší šéf městského výboru KSČ v Praze, byl po listopadu 1989 odsouzen na 2,5 roku do vězení za potlačování protikomunistických demonstrací v letech 1988 až 1989. Za mřížemi si pobyl rok. Poté na krátkou dobu obnovil KSČ a stal se jejím generálním tajemníkem.

Dnes: říká, že se mu daří dobře. Je ekonomickým konzultantem.

Milouš Jakeš, před listopadem 1989 byl jako generální tajemník KSČ faktickým šéfem státu. V prosinci 1989 jej vyloučili z KSČ a odešel do důchodu. V roce 2001 byl obžalován z vlastizrady a rozvracení republiky, ale jeho podíl na okupaci v roce 1968 se soudu nepodařilo dokázat.

Dnes: žije v ústraní v pražské vilce.

Karel Hoffmann, býval členem předsednictva ÚV KSČ. V roce 2004 jej soud poslal na čtyři roky do vězení za to, že při okupaci Československa v roce 1968 nařídil vypnout rozhlas. Kvůli špatnému zdraví a vysokému věku byl však krátce po uvěznění propuštěn.

Dnes: je v důchodu.

„Píšu knihu, takže nebudu o roku 1989 nic říkat předem.“

Lubomír Štrougal

O autorovi| JAN GAZDÍK s přispěním Kateřiny Frouzové

Mohlo by Vás zajímat

Hostivice po našich podnětech začali vymáhat pokutu 150.000,- Kč po odpovědné osobě

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže uložil městu Hostivice pokutu ve výši 150.000,- Kč v důsledku …

2 komentáře

  1. Nadpis?
    Už jen ten nadpis je zcela lživý. A toto anpsal Gazdík? – známý to autor – hnus velebnosti.

  2. “…za jejichž vlády se země ocitla v naprostém úpadku?”

    Kéž by jsme se ještě někdy dopracovali aspoň k takovému “úpadku”, jaký zde dokázali uskutečnit tito a ostatní lidé, kteří se podíleli na vedení země za socíku. Ale to už je jen pouhá utopie, když jsme po dvacetiletí neoliberálního rozkrádání a ničení jen vyrabovanou a předluženou kolonií Západu, torzem rozbité federace, dobrým už jen po boku afrických a jihoasijských zemí k poskytování levné pracovní síly nadnárodnímu kapitálu, nebo-li novodobých otroků – lidských zdrojů, na něž byli Češi přeměněni.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *